Projev pro ty, kteří to zvládli

27. 12. 2023 / Boris Cvek

Sváteční projev předsedy vlády 1. ledna 2024 nebude. V té době chce mít totiž, jak to bývalo za komunistických prezidentů, za Havla a za Klause, projev prezident Pavel. 

Premiér se místo toho vyjádřil už na Štěpána. Úvod svého vystoupení věnoval vraždění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde se vyjádřil v tom smyslu, že „jsme se modlili a modlíme“. Samozřejmě za oběti, za brzké uzdravení atd. Nevím, kdo je to „my“. Že by vláda?

Vážení spoluobčané,

podívejte se, prosím, na můj vánoční projev. pic.twitter.com/twuaWe5jX7

— Petr Fiala (@P_Fiala) December 26, 2023

Národ? Od ministerského předsedy by možná člověk čekal něco více světského, spojeného s vládní odpovědností. Bude tohle vraždění do budoucna v Česku normální jako v USA? A proč jsou země, třeba zrovna v Unii, které se tomu dokážou (zatím) vyhnout? Kde je problém? Co se stalo v USA, že tam před nějakými 30-50 lety tolik vraždění nebylo, a najednou je?

S Vánocemi jsou spojeny podle pana premiéra hodnoty naděje a vděčnosti. Je to proto, jak se dozvídáme, že slavíme narození Krista. Vděčnost a naděje patří tedy Kristu. Krista by nebylo dobré zaměňovat s vládou. Od vlády čekáme konkrétní politické kroky, které přinesou efekt při správě země. Je proto zvláštní, že předseda vlády o vládě prakticky nemluví. Pokračuje totiž tím, že děkuje občanům za to, že „jsme“ zvládli minulý i tento rok. Kdo jsou ti „my“? Samozřejmě je tím asi míněna vláda. A co když někdo tu situaci nezvládl? A co znamená vlastně to slovo „zvládnout“? Zvládla to vláda? Jistě, ministrům a jejich aparátům se nevede špatně. Zvládli to občané, když potravinové banky hlásí mimořádný nárůst zájmu o své služby? Tihle lidé asi nepatří do toho vznešeného „my“. „My“ jsme přece ti šampioni. Poděkování ke určeno těm, kdo to prostě zvládli. Třeba se i zvládli napakovat.

Ano, prožili jsme těžké roky. Nebylo to snadné dokonce prý ani pro vládu. Aspoň tak to říká premiér. Ale nemůže být přece pochyb, že „my“ jsme to zvládli. Tedy hlavně vláda. Tady by člověk konečně čekal nějakou analýzu vládních politik, případně i chyb. Je možné, že by vláda za celou dobu neudělala žádnou chybu, že by se neměla za co omluvit, z čeho poučit? Ta vláda, kterou naprostá většina občanů považuje za špatnou? Nic takového! Vláda plnila program, zajistila energie, dělala nezbytné reformy, zastavila zadlužování. Ti lidé jsou takoví pitomci, že mohou něco proti téhle dokonalé vládě vůbec mít!

Náboženské entrée nyní dostává svůj pravý smysl: tohle není příležitost k sebereflexi, vyznání chyb, ale čas vděčnosti a naděje – ne k Bohu, ale k vládě! Máme Vánoce, a tak buďme vděčni vládě a mějme v ní naději. Že v očích mnoha lidí ty naděje svými skutky hořce zklamala? No a? Měla to těžké a všechno udělala dobře (rád bych napsal „extrémně rozumně“, ale premiér slovo „rozumně“ nějak přestal používat). Co byste chtěli? Nota bene o Vánocích! A patříte vůbec do toho „my“, kteří to zvládli? K vám přece nikdo nemluví.

Téma naděje ale pokračuje nadějně dále. Naděje přece nevychází z toho, že bychom o někom něco věděli, a proto na něj spoléhali. Bláhoví jsou ti, kdo doufají v Krista na základě jeho činů, tak se to přece nedělá. Aspoň tedy podle pana premiéra. Naděje spočívá v tom, že se díváte do budoucnosti. A tam pan ministerský předseda ve svém projevu maluje téměř něco jako ráj: porostou reálné mzdy, poklesne deficit veřejných financí pod tři procenta HDP (prý po „mnoha letech“ budou veřejná finance „zdravé“… tak jen aby to platilo i pro ekonomiku a pro občany), bude se rekordně investovat a stavět, bude se digitalizovat, školství se dostane na úroveň 21. století… chtěli byste ještě klobásy rostoucí na stromech a pečené holuby létající přímo do úst? Ani to by, myslím, neměl být problém. Pro ty, kdo to zvládli a zvládnou, ovšem.

Předseda vlády na závěr svého projevu konstatuje, že je „uklidňující a povzbuzující“, že už nemusí „mluvit jen o ohroženích a výzvách“, ale že může „mluvit také o naději, dobrých příležitostech a pozitivních vyhlídkách pro Českou republiku“. To nejhorší prý máme za sebou. Třeba tím myslí, že v potravinové bance na vás ještě, možná!, zbylo nějaké jídlo. Ale ne, tihle lidé nejsou přece „my“, ti „my“ kteří to zvládli. Ostatně stejně výmluvné jako pozoruhodné je, že v projevu chybí vládní apel na to, aby se lidé nebáli žádat o sociální dávky, protože to je to správné, totiž adresné, řešení potíží tohoto státu. To nebyl projev pro ty, kteří to nezvládli přece.

A za rok? Byli byste snad tak hloupí, abyste si vzali sliby z 26. prosince 2023 a hodnotili je podle skutků? To snad ne! Hlavně se neotáčet a dívat se jen dopředu. Tam se vždy dá malovat nějaký ten strom s klobásami přece. Pokud jste to teda vůbec zvládli.