Poté co konfrontovali nacistickou minulost si Němci mysleli, že jsou imunní vůči nacionalismu. Mýlili se
19. 3. 2024
Devětapadesátiletá Thonke sledovala vzestup Alternativy pro Německo (AfD) s obavami. Když se však doslechla o plánu na deportaci milionů lidí, cítila, že je povolána k akci.
"Nikdy by mě nenapadlo, že takové nelidské myšlenky budou v Německu znovu získávat na popularitě. Myslela jsem, že jsme se poučili z naší minulosti," řekla Thonke.
Mnoho Němců věřilo, že jejich země si vytvořila imunitu vůči nacionalismu a prosazování rasové nadřazenosti poté, co čelila hrůzám své nacistické minulosti prostřednictvím vzdělání a zákonů zakazujících pronásledování.
Mýlili se.
Pokud by se volby konaly dnes, AfD by byla podle průzkumů druhou nejsilnější stranou.
Celostátní průzkumy veřejného mínění však maskují důležité rozdělení: AfD má disproporční podporu v bývalých komunistických a méně prosperujících východních spolkových zemích Německa.
Po pádu komunismu v roce 1989 a sjednocení východního a západního Německa o rok později přišlo mnoho lidí v pěti východních spolkových zemích nejen o práci, ale i o kolektivní minulost, což je v kapitalistickém systému zanechalo dezorientované a bezmocné.
Vzestup AfD byl poháněn hněvem kvůli inflaci a především rostoucí imigraci. V roce 2023 obdržela EU 1,1 milionu žádostí o azyl, což je nejvyšší počet od roku 2015. Německo obdrželo zdaleka největší počet žádostí – více než 300 000 – většinou ze Sýrie, Afghánistánu a Turecka. Země také přijala více než milion ukrajinských uprchlíků, kteří museli opustit své domovy v důsledku ruské invaze.
Voliči v Německu a po celé Evropě stále více posilují krajně pravicové nacionalistické strany, které slibují, že omezí imigraci a v některých případech omezí demokratické svobody náboženského vyznání, projevu a práva na protest. Tyto síly vzkypěly ve Francii, Itálii, Nizozemsku a Rakousku.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse