Ministr vnitra Vít Rakušan, který návrh prosazoval, uvedl konkrétní případ: skupina osob v Praze dokumentovala metro, nákupní centra, vánoční trhy, sledovala politiky a novináře i s jejich rodinami. Policie měla informace, že to může být součást plánované sabotáže nebo teroristického útoku, ale podle tehdejší legislativy proti tomu nemohla zasáhnout. Nový paragraf měl tuto mezeru odstranit.

Jenže česká opozice, především hnutí ANO bývalého premiéra Andreje Babiše, označuje ustanovení za „gumové“, tedy příliš vágní a potenciálně zneužitelné. ANO nyní slibuje, že pokud vyhraje volby a bude vládnout, paragraf okamžitě zruší. Podobně kriticky se vyjádřili i někteří senátoři vládních stran a 24 z nich podalo návrh k Ústavnímu soudu. Opoziční strany zároveň připravují další změny trestního zákoníku – například SPD Tomia Okamury navrhuje, aby cizincům odsouzeným v Česku byl automaticky zrušen pobyt.

Proč na tom záleží? Protože tato zdánlivě malá právní bitva je součástí mnohem širšího zápasu: jak se evropské demokracie dokážou bránit proti ruskému vlivu a agresi.

Od února 2022, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, se bojiště proměnilo v krvavou frontu dlouhou stovky kilometrů. Přestože Ukrajina dokázala odrazit počáteční útok na Kyjev a znovu dobýt část okupovaného území, dnes – po více než třech letech – je situace kritická. Města jako Pokrovsk, Kosťantynivka nebo Kupjansk jsou na pokraji obklíčení a hrozí, že pokud padnou, ruská armáda získá otevřený terén k dalšímu postupu na Kramatorsk, Slovjansk a dokonce na strategicky klíčové Dnipro.

Ukrajinské jednotky bojují vyčerpanými silami. Vojáků na frontě je málo, výcvik nových rekrutů nestačí pokrýt ztráty a výpadky v dodávkách západních zbraní situaci ještě zhoršují. Na rozdíl od demokratických zemí může Kreml posílat na bojiště další a další mobilizované muže bez ohledu na ztráty. Současně jsou ruské zásoby peněz a ropy stále ještě dostatečné, aby udržely válečnou ekonomiku v chodu – ale jen na omezenou dobu. Proto Moskva sází na to, že dokáže Ukrajinu zlomit rychle, než ji sankce a vnitřní tlak oslabí.

Západ mezitím příliš často váhal: dlouho trvalo, než byly dodány tanky, dlouho se debatovalo, zda mohou být západní rakety použity proti cílům na ruském území. Sankce na klíčové banky přišly pozdě, dovoz ruského plynu pokračoval déle, než bylo nezbytné. To všechno dávalo Putinovi čas – a ten ho dokáže využít lépe než jeho oponenti.

Jak spolu souvisí český paragraf o „neoprávněné činnosti pro cizí moc“ a boje u Pokrovska? Odpověď je jednoduchá: obě věci jsou částí jedné a téže války. Moderní konflikty se totiž nevedou jen na bitevním poli, ale také v zákulisí – v podobě propagandy, kybernetických útoků, infiltrace médií a politických stran, a právě i v podobě sběru informací, které mohou posloužit k sabotáži.

V demokratické zemi, která si zakládá na svobodě projevu a právu na soukromí, je obtížné rozlišit mezi legitimní aktivitou – například mezi novinářem, který fotí budovy – a agentem cizí mocnosti. Právě tuto mezeru měl nový paragraf zaplnit. Jeho okamžité zrušení by poslalo signál, že Česká republika si bezpečnostní rizika spojená s Ruskem nepřipouští.

V širším kontextu by to znamenalo další oslabení evropské obranyschopnosti. Rusko už dávno ví, že jeho vojenský postup je účinnější, pokud je doprovázený politickými a informačními operacemi v samotném srdci Evropy. Každý krok zpět – každé zrušení bezpečnostního opatření – je proto pro Kreml vítězstvím.