"Migraci proměnili ve zbraň!" Italský bezpečnostní zákon čelí kritice po smrti Maročana při policejním zásahu

19. 8. 2026

 

Rozhořčení nad Fakirovou smrtí se rozšířilo daleko za hranice Pilastra, vyvolalo protesty v Bologni a Římě a podnítilo napjatou celostátní debatu o přístupu krajně pravicové vlády k policejní práci a imigraci. Zároveň to vedlo k obnovení kritického zkoumání rozsáhlého bezpečnostního zákona, který přijala vládní koalice Giorgie Meloniové.

Fakirovův případ je prvním, v němž byla uplatněna nová právní ochrana, která poskytuje veřejným činitelům větší ochranu před trestním stíháním, pokud lze prokázat, že jednali v sebeobraně nebo v rámci výkonu služby.

V důsledku toho, ačkoli prokurátoři v Bologni vyšetřují dva policisty a čtyři zdravotníky v souvislosti s vyšetřováním neúmyslného zabití, nebudou formálně zařazeni mezi podezřelé z trestného činu, dokud úřady nezjistí, že použití donucovacích prostředků bylo neoprávněné.

Právní tým obou policistů – kteří se v pondělí vrátili do služby – důrazně popírá, že by bylo použito nepřiměřené násilí, a trvá na tom, že plně dodrželi oficiální postupy. Právníci zdravotnických pracovníků mezitím uvedli, že jednali v přísném souladu s pokyny pro poskytování urgentní lékařské péče.

Kritici této právní ochrany odsoudili toto opatření jako takové, které dává policii příliš velkou moc a ztěžuje její volání k odpovědnosti.

Fabio Anselmo, právník rodiny Fakira, tvrdil, že by to mohlo potenciálně „sabotovat“ vyšetřování. „V tomto případě se jedná o pravidlo, které by mohlo ve skutečnosti vést k beztrestnosti,“ řekl.

V Pilastru, dělnické čtvrti s přibližně 7 000 obyvateli, z nichž 25 % tvoří přistěhovalci, se rodina a přátelé Fakira rovněž obávají, že do spravedlnosti zasáhne politika.

Na zábradlí na rohu ulice Via Italo Svevo, kde zemřel, visí transparent s nápisem: „Pravda a spravedlnost pro Fakira – stát zabíjí.“ Podobné vzkazy jsou načmárané i na autobusových zastávkách.

Fakir bydlel v jiné části Boloně, ale často se vracel do Pilastra za svým bratrem Mohamedem a přáteli z dětství, včetně svého krajana z Maroka, Mikea El Canase.

El Canas uvedl, že v noci před svou smrtí byl Fakir se skupinou přátel, kteří ho popisovali jako dobře naladěného, a v Pilastru zůstal přes noc.

„Byl to dobrý člověk, tak laskavý a plný života,“ řekl El Canas. „Měl spoustu přátel v marocké komunitě, ale i mezi Italy.“

Není jasné, co se stalo v hodinách před jeho smrtí.

Policie uvedla, že reagovala na stížnosti obyvatel ohledně muže, který se choval nevyzpytatelně a agresivně. Zavolala zdravotníky a sdělila personálu, že u něj „dochází k psychickému záchvatu“. Další videa natočená obyvateli před zásahem policie ukazovala Fakira ve stavu extrémního rozrušení a zmatení. Později vyšlo najevo, že v červnu byl doporučen k psychiatrické léčbě.

V dopise zveřejněném deníkem La Repubblica napsala Barbara Spinelli, advokátka, která Fakírovi pomáhala s prodloužením povolení k pobytu, že se navzdory jejím ujištěním obával deportace kvůli „návratovým centrům“ v rámci migračního paktu EU a že mu bylo líto, že musel propouštět zaměstnance kvůli poklesu obchodní činnosti.

V rozhovoru  z Casablanky, kam členové rodiny z Itálie odcestovali, aby byli se svými příbuznými při čekání na repatriaci jeho těla k pohřbu po boku jeho zesnulé matky, Fakirova sestra Khadija uvedla, že se jí svěřil s problémy ve vztahu, ale jinak vždy myslel na ostatní.

Smutek rodiny ještě prohlubuje způsob, jakým někteří krajně pravicoví politici a frakce italského pravicového tisku Fakira odlidštili, když se chytili jeho odsouzení za drogy v mládí a vykreslili ho jako dalšího imigranta, který způsobuje potíže.

„Abderrahim pomáhal těm, kteří to potřebovali, byl přátelský a s každým žertoval. Takový byl Abderrahim,“ řekla Khadija.

Khadija uvedla, že se nedokázala přimět k tomu, aby si videa prohlédla, ale jeden svědek jí řekl, že Fakir byl rozrušený a prosil o pomoc. „Mohli ho něčím uklidnit. Proč musel takhle skončit v rukou policie?“

Poté, co založila stránku pro crowdfunding, aby pomohla pokrýt právní náklady, uvedla, že její rodinu zaplavila lavina internetových komentářů, které je obviňovaly z toho, že se snaží vydělat peníze. „Zaplatila bych 3 miliony eur, abych měla svého bratra zpátky,“ řekla. „Vše, co chceme, je pravda a spravedlnost od italského státu. Kdokoli jednal neprávem, musí za to zaplatit.“

Obyvatelé Pilastra jsou zvyklí na to, že jsou hanobeni. Tato čtvrť se dostala do politického centra pozornosti během regionální volební kampaně na začátku roku 2020, kdy Matteo Salvini, předseda krajně pravicové Ligy a současný místopředseda vlády, zazvonil u dveří domu tuniské rodiny a přes interkom se jich zeptal, zda jsou drogoví dealeři. Salvini, který v minulosti pózoval v policejní uniformě, v souvislosti s Fakirovou smrtí bránil policii.

Pilastro také pocítilo plnou sílu opatření obsaženého v bezpečnostním zákoně, který tvrdě zasahuje proti pokojnému nesouhlasu, poté co 33 lidí během protestu na začátku tohoto roku proti výstavbě muzea, které by pohltilo značnou část jediného parku v této oblasti, nasbíralo pokuty v celkové výši tisíců eur. Jedna osoba byla na několik dní zadržena za to, že vylezla na strom.

Mnozí se však bojí ozvat, a to ještě více po Fakirově smrti. „Policie má moc, uniformu, která ji chrání, a my nejsme nikdo,“ řekl El Canas. „Musíme se však ozvat, protože jinak – kam to my, obyčejní občané, dopadneme?“

Anselmo uvedl, že ačkoli většina italských policistů je dobrá, najdou se i tací, kteří „nevyhnutelně přejímají politickou atmosféru, v níž působí“.

Vzhledem k tomu, že Meloni usiluje o získání druhého mandátu v příštích parlamentních volbách a zároveň se brání proti novému krajně pravicovému soupeři, Roberto Vannacci, očekává se, že atmosféra bude stále více polarizovaná, zatímco ona propaguje své hlavní politické priority – bezpečnost a imigraci, přičemž ta druhá je patrná z její reakce na hromadný přechod migrantů z Maroka do španělské enklávy Ceuta.

„Případ Fakira ilustruje, jak se slova a tento druh zákonů ve skutečnosti projevují v praxi,“ uvedla Cecilia Sottilotta, docentka politologie na Università per Stranieri v Perugii. „Tato bezpečnostní opatření však již dlouho figurují v plánech italské krajní pravice, která vždy trvala na tom, že policie by měla mít volnou ruku. Nyní je velmi důležité vidět celkový kontext. Migrace se stala zbraní. Opět, není to nic nového, ale s blížícími se volbami toho uvidíme ještě více.“

Zdroj v angličtině ZDE