Mladić zemřel jako šťastný člověk. Zvítězil

30. 8. 2026

 

Na rozdíl od toho, co si někteří možná myslí, svět se nyní nestane lepším místem.

Nerada píšu tuto větu, ale zde je: Mladić zvítězil. On a jeho myšlenky zvítězily. Musel zemřít šťastný, když sledoval, jak svět ovládá fašismus – svět, ve kterém se genocida stala normou. Koneckonců, právě za to bojoval.

V roce 2017, poté, co byl vynesen  rozsude nad Mladićem, jsem v komentáři zveřejněném na Al Jazeera vyjádřila obavu, že jeho myšlenky nebyly poraženy, ale naopak se budou šířit jako rezistentní bakterie, přizpůsobující se různým okolnostem a dobám.

Je bolestné dnes vidět, že se moje předpověď naplnila. Je to jasně patrné na Balkáně.

V Srbsku – zemi, jejíž přijetí do Evropské unie se zvažuje – závisí přežití vládnoucího režimu na udržování ideologie smrti a popírání.

Desítky let po válce nedošlo k žádné skutečné změně. Moc prezidenta Aleksandara Vučiće, politika, kterého mnozí lídři EU považují za rovnocenného partnera, je upevněna popíráním odpovědnosti za zločiny spáchané v 90. letech v Chorvatsku, Bosně a Kosovu.

Pak je tu Bosna, země rozdělená Daytonskou dohodou, která zastavila střelbu a vytvořila rozdělený stát, jenž se snaží vybudovat si přítomnost, natož budoucnost. Je to země, kde bylo zabito přes 100 000 lidí a pak se nic nezměnilo; kde je popírání genocidy oficiální politikou v jedné části země, v Republice srbské; kde mnoho lidí, kteří se podíleli na páchání válečných zločinů, stále žije na svobodě.

A přesto, jakkoli si fašismus v našem regionu udržel svou moc, existoval i odpor.

„Zemřel Ratko Mladić, bývalý velitel Armády Republiky srbské a odsouzený válečný zločinec, který byl odsouzen k doživotnímu vězení za genocidu ve Srebrenici, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Nebudeme za něj truchlit. Nebudeme ho oslavovat […] Smrt nevymaže rozsudky. Nevymaže prokázané skutečnosti. A nevymaže ani odpovědnost.“

Toto je část veřejného prohlášení organizace Ostra Nula, malé nevládní organizace založené mladými Srby v Banja Luce, hlavním městě srbské entity Republika Srpska v Bosně a Hercegovině. Zveřejnili ji na sociálních sítích několik hodin předtím, než politici a bývalí vojáci, kteří bojovali pod Mladićovým velením, vyšli do ulic po celé Republice srbské, aby vzdali hold vrahovi, který nařídil masové vraždění, mučení a znásilňování lidí v Bosně a poté 30 let popíral své zločiny.

Ostra Nula nebyla jediným hlasem mezi bosenskými Srby, který odmítl truchlení za Mladiće. Časopis Buka, mládežnická skupina Kvart a další rovněž vyjádřili své odsouzení oficiální politiky Republiky srbské, která popírá genocidu a oslavuje její pachatele.

Tlak a výhrůžky nezabránily lidem s svědomím v boji proti popírání zločinů spáchaných během války, za spravedlnost a uznání morální odpovědnosti. Ozývají se, protože vědí, jak může vypadat fašismus, na který se nereaguje.

V Bosně se hodně potýkáme s problémy, které po sobě zanechala válka, ale alespoň tu panuje povědomí. To samé nemohu říci o většině ostatního světa, který stále věří, že fašismus byl poražen před 80 lety.

Mnozí to nepoznají, i když to vidí, ale důkazy jsou zřejmé: veřejné popírání genocidy Palestinců, ignorování zločinů spáchaných v Súdánu nebo v Demokratické republice Kongo, lhostejnost k migrantům a uprchlíkům ponechaným napospas smrti na moři nebo na nebezpečných pozemních trasách, utrpení lidí zbavených přístupu k základním potřebám – včetně léků – kvůli sankcím, nárůst vojenských výdajů, inflace, smrtící pohraniční kontroly, masové sledování a ultrapravicoví politici v parlamentech a vládách.

Toto je svět, o kterém Mladić snil. A dožil se toho, že ho viděl.

Otázka pro svět nyní zní: opravdu chcete žít v Mladićově snu?

Kdysi, před více než 35 lety, jsem byla nucena v něm žít, v Bosně čelící genocidě. A byla to noční můra, nevýslovná hrůza.

My, přeživší genocidy, vyzýváme svět, aby se probudil. Bude naslouchat?

Zdroj v angličtině ZDE