Východoevropské země už nemohou spoléhat, že je Západ bude bránit před Ruskem

27. 11. 2019

čas čtení 3 minuty
Země mezi Ruskem a "starou" Evropou nacházející se v prostoru mezi Baltským a Černým mořem (země Pilsudského projektu Intermarium) už nemohou spoléhat na Západ, že bude hájit jejich zájmy proti Rusku, píše Aleksej Gončarenko. USA se Západní Evropě vzdalují - a ta se snaží rozšiřovat spolupráci s Ruskem.


V této situaci se země projektu Intermarium musejí o sebe postarat samy a jednak individuálně posílit, jednak vytvořit Baltsko-černomořskou unii. Jinak zřejmě jejich budoucnost nevypadá dobře.

"Před šesti lety Ukrajina nemohla uvěřit, že její existenciální strach z ruského imperialismu se stane skutečností." Ale anexe Krymu a invaze do Donbasu ukazují, že "Putin sní o obnově impéria" a že řeči o něm nelze odepsat, jako to dělá Macron, coby východoevropskou "podezřívavost".

Ale ještě horší je, nedávné události vyvolávají otázky, jak efektivní by bylo NATO v případě přímé nebo hybridní agrese Ruska například proti Litvě a zda by evropské země vyhlásily válku, aby Moskvu zastavily. Nedostatek koordinace ohledně tureckých akcí v Sýrii vyvolává nové pochybnosti.

V důsledku toho země Východní Evropy musejí uznat, že v existujícím geopolitickém systému se dostávají na evropský okraj. Pohraniční zóna ale neponechává žádný prostor pro polovičatost. Pokud chceme přežít, musíme být silní, integrovat region a vybudovat obrannou kapacitu prostřednictvím spolupráce s USA.

Baltsko-černomořská unie už bohužel symbolicky vznikla v červnu v důsledku hlasování, které umožnilo Rusku vrátit se do Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE). Ukrajina, Polsko. Litva, Lotyšsko, Estonsko a Gruzie se musejí stát prvními členy této unie - a pracovat na přilákání Běloruska.

Zřejmě nepřekvapuje, že francouzský prezident Macron reaguje na obavy Východoevropanů výzvou k panevropskému projektu "od Lisabonu po Vladivostok" založenému na "svobodě, obraně a pokroku". Zdá se však, že zapomněl, že jakákoliv podobná unie s Ruskem bude postrádat přinejmenším jeden ze zmíněných prvků, obranu - a možná i oba další.

Dnes hlasy z Východní Evropy v EU často nejsou vítány a nenaslouchá se jim. Například Macron vyzval Poláky, aby ukončili "všechny polsko-americké obranné iniciativy", protože jsou neslučitelné s jeho vizí širší Evropy. Nevidí, že takový přístup jen povzbuzuje ruskou agresivitu.

V době kdy Evropa snižuje pozornost věnovanou hodnotám, jež vytvořila, a stává se znova společenstvím uhlí a oceli z 50. let, musí cestu vpřed ukázat někdo jiný.

To bude ale možné jen tehdy, pokud každá ze zemí unie zvýší svou vojenskou kapacitu a kolektivně všechny budou moci spoléhat na americkou podporu. Nezávisle na proruském Trumpovi zůstanou USA vždy hlavním oponentem Ruska a americká pomoc spojencům bývá rapidní a přesvědčivá.

Nová aliance musí zahrnout nejen vojenskou komponentu, ale také politickou a ekonomickou. Pro členy je životně důležité vymanit se z paradigmatu konfliktu mezi Východem a Západem a uvědomit si neméně důležití severo-jižní směr.

V té či oné formě je baltsko-černomořská unie strategicky vzato jedinou možnou odpovědí našich zemí na výzvy dneška a novou geopolitickou situaci. Musíme začít pracovat na praktické realizaci této strategie. Jedině tím, že kolektivně posílíme, získáme šanci přežít.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
8407

Diskuse

Obsah vydání | 3. 12. 2019