Čína postpandemickou agresí riskuje imperiální přetížení

12. 6. 2020

čas čtení 4 minuty
Od Hongkongu až po Himáláje využívá Si Ťin-pching obtíží k rozšíření globálního vlivu, píše expert na geostrategii Brahma Chellaney.


Prezident Si Ťin-pching usilující o prosazení výhod pro Čínu, zatímco pozornost jejích sousedů je odvedena koronavirovou pandemií, nedávno otevřel řadu nových front v tažení za čínskou hegemonii - od Hongkongu a Tchaj-wanu přes Jihočínské a Východočínské moře až po himálájskou hranici.

Globálně paralyzující pandemie posílila Siovo úsilí uskutečnit "čínský sen" ke stému výročí komunistické vlády (2049). Si v projevu na univerzitě Si-an Ťiao-tchung v dubnu prohlásil, že "velké kroky v historii vždy vznikly z tavicího tyglíku významných neštěstí".

To může vysvětlovat, proč se Čína snaží z pandemie vytřískat co nejvíce. Od porušení závazného slibu ohledně hongkongské autonomie a pokusu kontrolovat vody japonských ostrovů Senkaku až po volbu nepěkného pohraničního boje s Indií prostřednictvím průniku na její území, Si posouvá hranice.

Jeho akce pomáhají odvést pozornost od čínské viny za globální šíření choroby COVID-19 k hrozbě, kterou autoritářský režim představuje pro mezinárodní bezpečnost. Ale jeho expanzivní vize také zvýšila riziko, že Čína podlehne tomu, co historik Paul Kennedy nazval "imperiální přetížení" (imperial overstretch), neboli převzetí přílišných závazků v zahraničí, což vede k úpadku a pádu, jako když se zhroutilo sovětské impérium.

Siův expanzionismus se snaží předělat globalizaci podle čínských představ. Přepětí sil lze nejlépe ilustrovat jeho hlavním projektem Pás a stezka, který má proměnit globální ekonomický a politický řád vržením miliard dolarů do zahraničních projektů, když Čína ještě plně nepřekonala bídu a nedostatečný rozvoj doma.

Jde o imperiální projekt, který chce do čínské strategické sféry vlivu vtáhnout země zoufale toužící po investicích do infrastruktury. Ale místo "společné prosperity", kterou Si sliboval, zavedl projekt zranitelné země do dluhových pastí ničících suverenitu. Rostoucí ekonomické náklady pandemie přitom partnerským zemím ztěžují splácení půjček.

Odmítání Pekingu poshovět partnerským státům ohroženým bankroty se splácením jen zdůrazňuje jeho predátorské praktiky. Tvrdý přístup ztělesňující hněv nebo resentiment hrozí podkopat mezinárodní obraz Číny a vyvolat protitlak vůči její neokoloniální politice.

Ještě zlověstněji působí Siova agresívní snaha o čínskou nadvládu proto, že jej vedla k otevření mnoha politických nebo vojenských front současně. To doma vyvolalo obavy, že Čína přepíná své síly - a v mezinárodním měřítku poplach ohledně čínské trajektorie.

Za Siova prezidentství vztahy s USA, které umožnily její ekonomický vzestup, ustoupily nepřátelství, přičemž na obzoru je studená válka. Pokud jde o Indii, Si se zřejmě snaží zahájit příští velký světový konflikt.

Mezitím Siův režim vystupňoval úsilí změnit mezinárodně sdílenou říční vodu v politickou zbraň vybudováním kaskády velkých přehrad na hranicích. To ohrožuje vztahy s Thajskem, Laosem, Kambodžou a Vietnamem.

Zatímco Mao Ce-tung zničil starý řád a Teng Siao-pching položil základy moderní čínské ekonomiky, Si je rozhodnut udělat z Číny hlavního hráče v mezinárodních vztazích. Jeho ambice spolu s kultem osobnosti, který jej obklopuje, ho možná zaslepují vůči nebezpečím spojeným s přístupem, který odvádí čínské zdroje stranou právě ve chvíli, kdy ekonomika zpomaluje a ubývá populace v produktivním věku.

Dnešní Čína zůstává mocností bez přátel, které chybí jakýkoliv námořní strategický spojenec nebo spolehlivý bezpečnostní partner. Čím je Čína silnější, tím obtížnější je pro ni získávání opravdových spojenců.

Může Si bez spojenců udělat z Číny vedoucí světovou mocnost, zatímco vykazuje otevřenou neúctu k mezinárodním pravidlům a zastrašuje? Vedoucí postavení vyžaduje více než jen pouhou sílu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
10070

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2020