Bidenova zahraniční politika by byla lepší než Trumpova. Ale jen o fous

10. 6. 2020

Bývalý viceprezident postrádá jasnou filozofii ohledně toho, kdy a jak použít vojenskou sílu, upozorňuje Kori Schakeová.

Joe Biden se v zahraniční a obranné politice dosti mýlil. Dost. Předpokládaný letošní prezidentský kandidát Demokratické strany hlasoval proti válce v Perském zálivu v roce 1991, v níž Spojené státy a široká mezinárodní koalice rychle dosáhly svých cílů, a pro iráckou válku v roce 2003 - a obojího litoval. Po letech trvání nepřátelských aktivit se stavěl proti posílení vojsk, které přineslo určitou stabilitu do Iráku a Afghánistánu, a dokonce trval na tom, že "Talibán sám o sobě není naším nepřítelem". Zastával se rozdělení Iráku na sektářské státečky, zatímco Iráčané hlasovali napříč sektářskými kandidátkami. A postavil se proti nájezdu, který zabil Usámu bin Ládína. Tyto postoje naznačují nejen, že postrádá filozofii ohledně toho, jak účinně použít vojenskou sílu, ale také že jeho instinkty ohledně toho, kdy jí užít, jsou často mylné.

Možná proto byl Biden zřídka významnější silou stojící za americkou zahraniční a obrannou politikou během tří dekád strávených v Senátu - ačkoliv zastával funkci předsedy Výboru pro zahraniční vztahy. Ale vykazuje znepokojivou tendenci přehánět své zásluhy, jako když tvrdil, že je odpovědný za ukončení genocidy v Bosně.

Robert Gates, který zastával funkci ministra obrany za George W. Bushe a Baracka Obamy, napsal v roce 2014, že se Biden "mýlil v takřka každé větší zahraničněpolitické a národněbezpečnostní záležitosti během minulých čtyř dekád". Vloni Gates své znepokojení zopakoval: "Myslím, že viceprezident má nějaké problémy s ozbrojenými silami," prohlásil pro CBS.

Biden a jeho kampaň jsou dost chytří na to, aby dosáhli snadných vítězství umožněných katastrofální zahraniční politikou prezidenta Donalda Trumpa. Prezident Biden by spolupracoval se spojenci a multilaterálními institucemi a vrátil by se k mezinárodním dohodám ve stylu Transpacifického partnerství, které jsou pro Spojené státy výhodné. Jistě by méně ohrožoval vztahy mezi civilní a vojenskou sférou než Trump, jehož hrozby použitím amerických ozbrojených sil k potlačení protestů vyvolaly poplach jak doma, tak mezi americkými spojenci. Biden by se nedovolával národní bezpečnosti, aby mohl uvalit cla na spojence jako je Kanada, nebo neodkláněl peníze přidělené Kongresem ozbrojeným silám k jiným účelům. Tyto politické korekce by samy o sobě značně přispěly k obnově důvěry a jistoty v americké mezinárodní vedení.

Ale i když se Biden může v zahraniční politice ukázat stálejší než obhájce prezidentské funkce, představuje to nízký standard. Zdá se, že Biden buď sdílí Trumpovy reflexy, nebo přijímá jeho základní předpoklady, což vyvolává otázky ohledně toho, jak moc by Bidenova administrativa změnila podstatu americké politiky.

Trump vykřikuje proti obchodu; Biden až dosud prokázal jen malý sklon se obchodu zastávat. A i když Trumpa kritizuje za odchod z Transpacifického partnerství, jeho vlastní přístup k obchodu během kariéry byl spíše stranický než filozofický. Bývalý senátor za stát Delaware hlasoval s prezidenty Demokratické strany a většinou proti dohodám vyjednaným Republikány.

Kromě toho Trumpův a Bidenův postoj k Afghánistánu jsou nerozlišitelné. Oba slibují "ukončit věčné války" stažením amerických vojáků, ale žádný z nich nemá plán toho, co se stane pak.

Bidenova oblíbená strategie "boj s terorismem plus" nedostatečně investuje do politických vztahů se zeměmi jako Afghánistán a Irák, které mají nestabilní vlády v obtížné situaci. Stejně jako Trump spoléhá na údery bezpilotních létajících prostředků a síly zvláštního určení, které pronikají do cizích zemí a zabíjejí lidi, jichž se USA obávají. Tento přístup vyvolává hořkost v lidech, kteří by chtěli vytvořit politické podmínky, jež nakonec přinesou vyřešení problému terorismu.

Vzato kolem a kolem, Bidenovy reflexy velí poskytovat jen malou politickou pomoc zemím v přechodném stádiu. To představuje recept na výrobu selhávajících států - a selhávající státy produkují nejen teroristy, ale také uprchlíky. Takové státy si říkají o intervence sousedů a aspirujících hegemonů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4178

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2020