Zlatou rakev mučedníkovi policejní zvůle?

11. 6. 2020 / Miloš Dokulil

Zřejmě jsem začal psát tento asi nemálo problematicky ukotvený příspěvek v době, kdy zrovna v jižanském Houstonu (USA) začínal pohřební obřad na památku tamního rodáka, George Floyda (9. června 2020), vesměs považovaného za oběť policejní zvůle, spáchané v Minneapolisu, kde nakonec pár let před svou nečekanou smrtí žil. Dojde-li k úmrtí člověka, za složitých okolností – a navíc hned již podle výchozích „očividných“ svědectví – v rámci okamžitě zjevného překročení policejních pravomocí, většina možných interpretů takové události stěží zaváhá se svým soudem, jak v takto prezentovaném případě má být vůbec chápáno „právo a spravedlnost“. První dojem může ovšem mít a leckdy mívá předsudečné znaky, ne vždy dost adekvátně reflektující takový případ v širších – ale i v detailních – souvislostech. Poslední okamžiky svého často dramaticky žitého života Floyd prožíval v předsmrtném stresu 25. května 2020, ve stáří svých 46 let, v severském Minneapolisu, když se režie nejen jeho ohroženého života zcela vymkla obecně přijatelnému vyústění.

A ještě tu tentokrát navíc máme kupodivu doslovný – do 48 řádků redigovaný – záznam toho, jak občan Floyd prosil zasahujícího policistu, aby mu umožnil aspoň trochu dýchat. I když byl G. Floyd mohutné postavy, ležel již spoutaný na zemi a policista ho navíc blokoval svým kolenem umístěným účinně na Floydově krku. Floyd opakovaně v mezích možností sděloval, že nemůže dýchat. Dokonce svým hlasem vzýval vlastní matku (“mama, mama“), aby přitom nějak na zakročujícího policistu zapůsobila. Kdy přesně Floyd dodýchal, o tom se údaje vzájemně liší. Že ovšem v té takto zatím vylíčené situaci policista (Derek Chauvin) už nemusel uplatňovat krajní prostředky k pacifikaci zadrženého pachatele, bylo nakonec ozřejměno i tím, že byl ze svazku minneapolis-ské policie propuštěn a obviněn z vraždy.

„Jakoby jen na okraj“ zatím naznačených kritických okamžiků toho, co se „jaksi“ dálo a událo v Minneapolisu onoho 25. května, taky dodejme, že George Floyd byl černoch. (Ve státě Minnesota je na zhruba 64 % bílých Američanů necelých 19 % Afroameričanů, vesměs na nižší sociálně-ekonomické úrovni, než jsou ti „bílí“.) Rovněž si připomeňme, že když se konečně taky v USA začala uplatňovat ochranná opatření proti koronavirové epidemii, pak – když došlo k uzavírání různých provozů – první, kdo přicházeli o svá zaměstnání, byli ti hůř placení; a mezi nimi zvláště ti „barevní“.

Navíc, na závažný rozdíl třeba vůči Evropě, v USA lze poměrně snadno získat střelnou zbraň; a potom je v kritičtějších situacích větší riziko, že by bez přiměřené kontroly byly takové zbraně použity i na veřejnosti; třeba během policejních zásahů v obtížných momentech pro veřejnou bezpečnost, jakmile začne docházet k projevům veřejného násilí (rozbíjení výkladních skříní, zakládání požárů, vrhání tříštivých a po domácku vyrobených bomb apod.). Ne že by veřejné prostory měst v USA byly pro občany automaticky bezpečné. Nejen potom občan, ale i policista riskuje svůj život, je-li zrovna na místě, kde se masově projevuje nějaká nespokojenost, ne-li nějak adresný protest. Aby byly v maximálním možném střehu obě strany stojící hrozivě na veřejné komunikaci proti sobě…

George Floyd si pro svou tělesnou výšku vysloužil nemalý respekt. Získal si ovšem kromě toho navíc pověst člověka, který se dost často pohybuje za hranou zákona. Zbraní si nejednou vynucoval získávání peněz nebo drog. Vysloužil si dokonce 5 let vězení. Následně se kupodivu dostal v jižanském státě Texas své matky do kontaktu s houstonskou Církví Vzkříšení, která organizovala pro své věřící nejen náboženská shromáždění, ale i sportovní a společenské akce. Že by následně Floydovi něco z toho dokonce rovněž zbylo i pro Minneapolis v severském státě Minnesota? V Minneapolisu před tou koronavirózní krizí Floyd byl činný jako „vyhazovač“ z nočního podniku. A tato činnost se mu snad i líbila. Když ovšem o tu práci nedávno přišel, zatím během zbytku svého nečekaně zkráceného života náhradní nějaké pracovní uplatnění ještě (či už) nenašel.

Právě onoho a pro sebe osudného 25. května Floyd si šel mj. koupit cigarety a podle výpovědi prodavače platil falešnou bankovkou (dvacetidolarovkou). Mělo rovněž dojít mezi oběma zrovna zmíněných aktéry k tahanici o zboží. Kupodivu Floyd následně nikam daleko nezmizel. (Nebudeme podrobně vypisovat, jak přesně nakonec probíhalo Floydovo zatýkání; a že se vzpíral respektovat pokyny policistů. Takže to, co následovalo, mělo znaky riskantního násilí, což nakonec předběžně skončilo Floydovou smrtí.)

Zde teď ještě uveďme, že když policie v USA patroluje, děje se tak okatě s plnou výzbrojí, neboť služba bývá nemálo riskantní. Jen během prvních 15 let tohoto století (2000-2014) během výkonu služby přišlo o život 2 445 amerických policistů. (Ve srovnání s tím ve Velké Británii za stejnou dobu položilo ve službě život „jenom“ 25 britských policistů.) Při takovýchto výhledech asi není se čemu divit, že americká policie nenechává „nic náhodě“ a každoročně „preventivně“ má na svém kontě při svých zákrocích zhruba 1 000 obětí na životech.

Aniž bychom se teď pouštěli do dalších podrobností. Pokud v životním osudu George Floyda něco divně zaskřípalo, dokonce v potenciálním rasovém zarámování, ta Floydova zřejmě zbytečná smrt (ať tu již výchozí pohnutky k ní byly jakékoliv) mohla by rychle nabýt významu mobilizujícího symbolu. Což se i stalo. (Takže následuje ještě pár řádků.)

Náhoda tomu chtěla, aby příjmení oběti, o níž je teď řeč, bylo křestním jménem velmi oslavovaného bývalého amerického profesionálního boxera, Floyda Mayweathera Juniora. Ten dospěl k závěru, že jeho příjmením již nežijící „jmenovec“ si zaslouží výjimečnou poctu; aspoň zlatou rakev a pohřeb doma, vedle vlastní „mámy“! Sám boxer, který je v Guinnesově knize rekordů celkem s obdivuhodnými 51 zápasy bez porážky, má teď ve své biografii další nepřehlédnutelný skutek: nečekaný „sponzorský“ dar údajně na účet rasové rovnosti… jakoby stále ve stínu nedobojované války „Severu proti Jihu“ (z let 1861-65)… Je tu teď jako zvláštní „vzkaz“ pro americkou veřejnost ta zlacená rakev… Není-li to přímo „výzva“? (Ať již byly životní osudy George Floyda jakékoliv?)

USA
0
Vytisknout
3380

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2020