Kdo se cítí jako senior?

17. 9. 2020

čas čtení 2 minuty

Krásnou, ale současně velmi náročnou disciplínou, kterou v praxi dělám, jsou přednášky pro seniory. Skrývá to v sobě velkou řádku proměnných, se kterými je třeba pracovat. Začít bychom mohli už u vágního pojmu „senior“. Najdete řadu akademických definic, jak takový „senior“ vypadá. Ve skutečnosti ale záleží na tom, kdo se jako „senior“ cítí. Proto na přednášky „pro seniory“ přichází bývalí primáři, strojaři, dělníci ze slévárny nebo zdravotní sestry. Lidé, kteří mají 60 i 90 let. Často lidi s velmi zajímavými osudy a životními zkušenostmi, píše na Facebooku David Kudrna.

Někteří z nich se ve své profesi s IT technikou potkávali pravidelně, někdo si v 80 letech pořídil první chytrý telefon. Nikoho z nich nepošlete pryč, naopak jste rádi, že mají chuť se učit. Designovat obsah přednášky předem můžete, jak chcete, ale někdo chce přijít jen poslouchat, popovídat si, být ve společnosti. Sladit očekávání je náročné.

Najednou máte za úkol bavit se s pestrou škálou lidí o přetechnizovaném světě tak, aby si nikdo nepřipadal méněcenný, ale současně, aby se nikdo nenudil. Zvolit rétoriku tak, abyste se nikoho nedotkli nevhodným přirovnáním, ale současně, aby to bylo přirovnání dostatečně názorné. Slovní zásoba se zmenšuje, protože řadou dnešních slov si nepomůžete. Snažit se pochopit náměty do diskuze od lidí, kteří se v dnešním světě více nevyznají, než vyznají, ale současně hledat cestu, jak jejich životní zkušenost v dnešním světě uplatnit, aby si tolik ztracení nepřipadali. Je to něco, co mě lektorsky velmi posouvá. Asi i z úcty ke stáří si člověk promýšlí každou větu více do hloubky, pečlivě volí slova i přirovnání.

Dnes byla v první řadě 80 letá paní. Má v plánu si letos na Vánoce pořídit počítač, aby „si už nepřipadala jako blbec“. Mám slíbeno, že mi v novém roce pošle svůj první e-mail. „V novém roce to tam máte,“ volala o hůlce.

Děkuji moc, budu se těšit!

 

 

 

0
Vytisknout
11851

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2020