O minulosti některých disidentů
31. 1. 2022 / Jan Čulík
čas čtení
3 minuty
Kritik Petr Fischer zveřejňuje na svém Twitteru odkazy na různé významné osobnosti kultury minulých let a desetiletí, často s citátem nějakého jejich výroku, který má aktuální platnost.
Tak právě zveřejnil i tento, jistě velmi důležitý, výrok disidenta, havlovce a někdejšího československého ministra obrany Luboše Dobrovského (1932-2020), Havlova kancléře a pak českého velvyslance v Rusku:
2 roky bez...Luboš Dobrovský
— petr fischer (@petrfischer3) January 30, 2022
"Jestli česká inteligence nedá najevo svou sílu − pokud ji ještě vůbec má −, nevyčlení ze svého středu věrohodné, statečné a politicky srozumitelné osobnosti, pak se obávám, že nás čeká dlouhé a temné období..." pic.twitter.com/uqM3GtyFRH
Sledovatelé pana Fischera k tomu píší, jaký to byl Luboš Dobrovský velký člověk.
Nerad jsem k tomu musel něco na Twitteru přidat a v zájmu faktů to opakuju i tady.
Můj otec, dr. Jan Čulík (1925-1995), filozof a překladatel (autor monografie Graham Greene: Básnik trapnosti, 1994, 2002) měl s Lubošem Dobrovským bohužel v padesátých letech špatné zkušenosti. Dobrovský pracoval v literárním časopise Plamen, když se tam otec pokusil poslat článek, dostal od pana Dobrovského ideologickou odpověď, že článek nevydají, protože není dost marxistický.
Zaujalo mě čtení životopisu pana Dobrovského na Wikipedii, že on tehdy ani nebyl v komunistické straně. Proč měl tedy zapotřebí psát potenciálním autorům marxistické bláboly?
A proč, když se mému otci podařilo v roce 1959 vydat v nakladatelství Lidová demokracie (dnes se jmenuje Vyšehrad) svůj překlad slavného románu Grahama Greena Konec dobrodružství, vydal Dobrovský v časopise Plamen zdrcující, z dnešního hlediska v podstatě šílenou, kritiku této kníhy?
"Konec dobrobružství je kniha nedobrá. Greene se nás pokouší na stránkách svého románu přesvědčit, že bez Boha, bez víry v něho, nenalezneme štěstí na tomto světě (...) Musím říci, že jsem dávno nečetl nechutnější scénu, než je spor Bendrixe, Henryho Milese, kněze a Richarda," píše v recenzi Luboš Dobrovský:
Nemám zrovna pochopení pro různé bigotní výlevy a postoje dnešních českých a zejména polských představitelů katolické církve. Jenže útočit koncem padesátých let v oficiálně vydané recenzi na křesťanské poslání díla mezinárodního klasika? Proč to měl Luboš Dobrovský zapotřebí?
Napsal jsem na Twitteru, že dát do oficiálně publikované recenze, že "Konec dobrodružství je kniha nedobrá" mohlo způsobit, že překladatel i odpovědný redaktor mohli skončit ve vězení. Dovedu si představit, že když otec dostat z výstřižkové služby tuto recenzi, neměl zrovna dobrý pocit. Pan Fischer si nemyslí, že mohli v roce 1959 skončit ve vězení. No nevím. Můj prastrýc, katolický kněz Antonín Čulík, někdejší sekretář pražského arcibiskupa Berana, komunisty na dlouhá léta internovaného, byl propuštěn z vězení na Mírově tuším až někdy v roce 1961, po jedenácti letech zcela nesmyslného věznění.
A mimochodem, v Praze jsem právě nalezl osobní věnování od Grahama Greena na titulní stránce výtisku právě tohoto vydání otcova překladu Konce dobrodružství z roku 1959.
Graham Greene (1904-1991) spolupracoval s britskou tajnou službou MI5 a vždycky jezdil tam, kde se něco dělo. Když přijel do Prahy v roce 1969, všichni to interpretovali, že je to vyjádřením jeho názoru, že liberalizační hnutí roku 1968 není ještě s konečnou platností potlačeno.
A vskutku: Graham Greene napsal do otcovy knížky, z dnešního pohledu možná trochu podivně: "S nadějemi roku 1969."
Jan Čulík senior:
8146
Diskuse