Pokud nám skutečně leží na srdci osud Ukrajiny, v první řadě naslouchejme ukrajinským hlasům

31. 1. 2022 / Daniel Veselý

Ačkoli se horliví zastánci ukrajinské svébytnosti zaklínají obavami o osud této země, ukrajinští političtí a zpravodajští lídři apelují na své západní spojence, aby nevyvolávali paniku ohledně možného ruského útoku. A vskutku: pokud pozorně sledujeme západní sdělovací prostředky nezodpovědně vířící válečné bubny už od podzimu, každý den vstáváme s obavami, zda Kreml už svá vojska na ukrajinské území neposlal. Totéž víření válečných bubnů – až na jisté výjimky – slýcháme v emotivních prohlášeních amerických a britských lídrů. V kontrastu s hysterickými výlevy Anglosasů se přístup německých a francouzských politiků vůči ukrajinské krizi jeví jako svěží závan racionality a soudnosti.

Hlava ukrajinské bezpečnostní rady Olexij Danilov ve vysílání BBC obvinil západní spojence ze šíření paniky neustálými hrozbami o ruském útoku s tím, že tato strategie Ukrajinu poškozuje a zároveň posiluje Vladimira Putina. Prakticky v tomtéž duchu se vyjádřil také ukrajinský prezident, který stávající ruskou eskalaci nepovažuje za větší hrozbu než na jaře, kdy došlo k menší mobilizaci ruských vojsk než je tomu nyní. Není proto náhoda, že některé zdroje blízké Bidenovu kabinetu a Kongresu ukrajinského prezidenta považují za – nediplomaticky řečeno – osinu v zadku.

Je proto úlevné slyšet apely na rozvážnost z úst předáků země, o níž by nám v této krizi mělo jít v první řadě. Podle editora listu Kyiv Independent Olexije Sorokina samotní Ukrajinci nevědí, o co Putinovi ve skutečnosti jde, nicméně rozsáhlá ruská invaze by podle jeho soudu byla v této chvíli aktem sebevraždy. Sorokin má za to, že se Ukrajinci hrozícího ruského vpádu příliš neobávali, což se ale postupem času změnilo, neboť za součást problému začali považovat rovněž americké představitele. Dokud budou neustále kolovat zvěsti o hrozící invazi a Západ bude strašit válkou, ukrajinská měna bude klesat, úrokové sazby poletí nahoru a populace bude nervózní, jak míní Sorokin.

Otázkou – nad kterou si mnozí západní analytikové lámou hlavu, anebo na ni naopak mají pádnou odpověď – tedy zůstává, o co kremelskému vládci vlastně jde. S možnou odpovědí přichází ředitel Carnegie Moscow Center Dmitri Trenin, který na stránkách prestižního listu Foreign Affairs na konci prosince napsal, že Rusko usiluje o ukončení expanze NATO, a nikoliv o anexi dalšího ukrajinského území. Trenin poznamenává, že Vladimir Putin není ve skutečnosti lehkovážným a riskujícím lídrem, nýbrž obezřetným a rafinovaným politikem, který chrastí zbraněmi z frustrace, jež pramení z diplomatického patu. Zkrátka a dobře: Putinův ukrajinský gambit podle Trenina není o dobytí Ukrajiny, ale o změně poststudenoválečného uspořádání východní Evropy.

Jsem nesmírně rád za tyto věcné racionální hlasy, které i nadále preferují trnitou diplomacii před agresivní a militaristickou rétorikou. Koneckonců draze nabyté zkušenosti z karibské krize či Reaganova horečného zbrojení názorně dokazují, že jedině náročná a systematická jednání mohou zabránit ozbrojenému konfliktu, o nějž nikdo příčetný nestojí.