Rusko: Periferie bez centra, kultura bez vlády

12. 9. 2022

čas čtení 3 minuty
Jednou z největších tragédií, kterou Rusové zažili, je to, že si na katastrofy zvykli a v důsledku toho na ně přestali pohlížet jako na katastrofy. A sem patří i posedlost ruských intelektuálů tím, že se snaží říkat státu, co má dělat, místo aby se soustředili na svůj primární úkol, záchranu ruské kultury, píše Andrej Zorin.

Jeden z hlavních problémů Ruska může být formulován takto: Kultura bez státu nebo stát bez kultury. A to má podobu historického problému – neschopnosti kultury a státu spolupracovat.

V ruském případě stát nerozumí ničemu, co kultura cítí, a kultura stát nemiluje a nerozumí mu. To je diagnóza - ale jde o nemoc, kterou pravděpodobně nevyřeší psychoterapie. Místo toho je potřeba rozvod, přičemž každý půjde svou vlastní cestou.

Na území historického Ruska to nejlepší, co člověk může udělat, je snažit se dovolit segmentům společenských struktur, které přežijí, aby se mohly, když se objeví taková příležitost, bez stěhování z místa, kde žijí, spojit. Jde o deteritorializaci a Rusko mimo stát. To je ruská utopie – skutečný "ruský svět".

V současnosti je tento termín beznadějně kompromitován, protože předpokládá, že ruský svět má nějaké centrum a že lidé, kteří byli od tohoto centra odděleni, se kolem něj potřebují sjednotit. To dává státu do ruky bič a ponechává kulturu v pozici, ze které se bude těžko vzpamatovávat.

Nastal čas zamyslet se nad tím, jak je s ohledem na realitu 21. století možné vybudovat deteritorializované Rusko bez povinné mesiášské eschatologie a bez myšlenky na "návrat domů".

V dnešním světě není potřeba vůbec žádné centrum. Místo toho by měly existovat segmenty v Moskvě, Vladivostoku, Jekatěrinburgu, vesnice v Kaluze, Šanghaji, Arménii, Argentině a tak dále a dále. To nemusí fungovat, ale pokud se o to Rusové nepokusí, není šance, že k tomu dojde.

Je velmi zajímavé mluvit o tom, jak by měla být organizována moc, zda by Rusko mělo být prezidentskou republikou nebo něčím jiným a federální či centralizované, ale to vůbec nejsou problémy, kterým budeme čelit ve skutečnosti jako nositelé ruské kultury. A to je potřeba mít na paměti.

Jednou ze základních chyb ruských intelektuálů je předpoklad, že jejich úkolem je přijít s geniální strategií, kterou pak může stát realizovat. Ale to nefungovalo. Místo toho zůstali intelektuálové izolováni a nestarají se o to, co je jejich hlavní odpovědností, o přežití a rozvoj ruské kultury, kultury, která je ohrožena.

Pravděpodobnost, že ruská kultura zmizí, je velmi vysoká, protože všechny kultury nakonec zemřou. Je to jen otázka času; jenže když léčíme pacienta, víme, že jednou zemře, ale nejednáme s ním tak, aby se stal nesmrtelným, ale aby s námi ještě chvíli žil.

To je situace, ve které se nyní nacházíme: Chceme, aby ruská kultura žila déle, abychom mohli být její součástí a mluvit s porozuměním se svými dětmi a vnoučaty. Za tímto účelem je třeba oddělit kulturu v nejširším slova smyslu od státu a přijít na to, jak s ní žít, protože masochismus je neproduktivní.

Zdroj v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
4295

Diskuse

Obsah vydání | 14. 9. 2022