Jižní Korea otevřeně debatuje o získání jaderné zbraně

16. 1. 2023

Toto je zatím nejvýraznější oznámení Soulu, že aktivně zvažuje jaderné zbraně. Nicméně zveřejnění je také velmi pravděpodobně vypočítáno tak, aby přimělo Spojené státy, aby přidělily Soulu roli v plánování jaderné války na poloostrově, a možná také přesunuly taktické jaderné zbraně do Jižní Koreje, přičemž poslední z nich byla stažena v roce 1991.

Ve skutečnosti je to zřejmě poprvé od roku 1991, kdy jihokorejský prezident skutečně přišel s myšlenkou nasazení domácích jaderných zbraní.

Potenciálně seismickou změnu v jihokorejské obranné politice signalizoval prezident Yoon Suk Yeol na společném politickém brífingu ministerstev obrany a zahraničí. Yoon výslovně poukázal na rychlý vývoj v oblasti jaderných hlavic a nosných systémů v Severní Koreji a poznamenal:

"Je možné, že se problém zhorší a naše země zavede taktické jaderné zbraně nebo je vyrobí vlastními silami. Pokud je to tak, můžeme mít své vlastní jaderné zbraně docela rychle, vzhledem k našim vědeckým a technologickým schopnostem."

Yoon také dal jasně najevo, že rozšiřující se jaderný arzenál Pchjongjangu je hrozbou nejen pro Jih, ale také pro Spojené státy a další spojence. "Severokorejská jaderná hrozba už není jen hrozbou pro Jižní Koreu, ani problémem Spojených států, které Jižní Koreu pouze chrání. Pro Jižní Koreu, Japonsko a Spojené státy se to stalo takzvaným společným zájmem," řekl.

Další možností, kterou Yoon nastínil, by bylo požádat Spojené státy, aby přesunuly taktické jaderné zbraně na jih. "Vždy je důležité zvolit realisticky možné prostředky," dodal jihokorejský prezident, zdánlivě v narážce na zvýšenou úroveň odstrašování – jaderného a konvenčního – poskytovaného Washingtonem.

V této fázi neexistuje žádná formální politika týkající se získání jaderných zbraní v Jižní Koreji. Místo toho je bezprostředním zájmem, řekl Yoon, posílení vojenského spojenectví země se Spojenými státy.

Toto je téma, které je v popředí jihokorejských obranných otázek od doby, kdy se v květnu loňského roku dostala k moci Yoonova vláda, což s sebou přineslo závazek k posílení vojenských schopností země.

Pro Soul by toto posílení pravděpodobně muselo zahrnovat přehodnocení amerického ochranného jaderného "deštníku" nad Jižní Koreou, včetně toho, kde jsou dotyčné zbraně skutečně umístěny, a míry, do jaké by Jižní Korea byla schopna ovlivnit jejich rozmístění.

Zatímco pokus přimět Washington, aby přehodnotil roli jaderných zbraní při obraně Jižní Koreje, je jedna věc, vyhlídka na to, že Soul skutečně vybuduje a postaví své vlastní jaderné zbraně, je potenciálně mnohem významnější – a náročnější.

Ostatně jako signatář Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) má Jižní Korea v současnosti zakázáno vyvíjet jaderné zbraně. Podle samostatného společného prohlášení se Severní Koreou z roku 1991 se Soul a Pchjongjang dohodly, že nebudou "testovat, vyrábět, vyrábět, přijímat, držet, skladovat, rozmisťovat ani používat jaderné zbraně".

Skutečnost, že Severní Korea porušila tuto dohodu šesti jadernými testy od roku 2006, však znamená, že na poloostrově byl vytvořen precedens a Soul se může snažit jej následovat, zvláště poté, co selhala jednání s cílem zastavit nebo i jen výrazně zpomalit program jaderných zbraní Pchjongjangu.

Naopak poslední oznámení Severní Koreje naznačují, že země usiluje o další rozšiřování svého jaderného arzenálu, který je zjevně namířen na jih, a to doslova i metaforicky.

Severokorejský vůdce Kim Čong-un nedávno vyzval k "exponenciálnímu zvýšení" výroby jaderných hlavic a uvedl, že země vyvine výkonnější mezikontinentální balistickou střelu (ICBM). Zároveň zopakoval skutečnost, že Jižní Korea je "nepochybným nepřítelem".

Spolu s tím Severní Korea v roce 2022 dramaticky posílila raketové testy a dosáhla rekordního počtu, celkem jich bylo více než 70, včetně prvního startu mezikontinentální balistické střely za půl desetiletí a prvního startu balistické rakety přes de facto námořní hranici s jihem. Takové testy pokračovaly i v novém roce, přičemž v prosinci také zaznamenaly první průnik dronů na jih po pěti letech.

Dohromady to znamená, že existuje spousta munice pro další jestřábí členy Yoonovy vládnoucí strany, aby vyzvali k přehodnocení postoje k jaderným zbraním. Zároveň se zdá, že průzkumy ukazují, že většina jihokorejského lidu by podpořila buď přesun jaderných zbraní Spojených států na jih, nebo vybudování domácího jaderného arzenálu.

Volání po domácích jaderných zbraních naznačuje, že existuje celkový nedostatek důvěry v americký jaderný deštník v současné podobě. Stejně jako odstranění amerických taktických jaderných zbraní z poloostrova v rámci snižování počtu zbraní po studené válce, skutečnost, že jaderné kapacity na severu rostly alarmujícím tempem, naznačuje, že odstrašující hodnota deštníku je poněkud omezená. K těmto faktorům se přidává potenciál, že se politická scéna USA každé čtyři roky dramaticky změní, takže Soul bude pracovat po boku spojence, který možná přepracuje obrannou a zahraniční politiku.

Je tu také skutečnost, že i americká armáda začala přehodnocovat realitu možného jaderného konfliktu na poloostrově. Například Pentagon ve své zprávě Nuclear Posture Review z roku 2022 popisuje "dilemata odstrašení" předložená Severní Koreou a zároveň zdůrazňuje riziko širšího asijsko-pacifického konfliktu, pokud by byly použity jaderné zbraně. Tyto druhy problémů se staly výrazně akutnějšími, protože Sever vyvinul mezikontinentální rakety schopné zasáhnout Spojené státy. Klíčová americká vojenská zařízení v širším regionu by se také mohla stát cílem pro severokorejské rakety kratšího doletu s jadernými hlavicemi.

Ve skutečnosti se Jižní Korea v minulosti zabývala vytvořením vlastního jaderného arzenálu pod vedením vojenského diktátora Park Chung-heeho v 70. letech. Washingtonu se podařilo zastavit tento program skrytého vývoje zbraní, mimo jiné poskytnutím jaderného deštníku.

Jižní Korea již patří mezi přední světové výrobce jaderné energie a to spolu s pozoruhodně vysokou úrovní technologií dostupných v jejím obranném průmyslu naznačuje, že jaderné zbraně by byly na dosah, i když by to bylo stále časově náročné a především – extrémně drahé.

Pokud by však byly k dispozici jaderné hlavice, Jižní Korea má řadu potenciálně vhodných doručovacích platforem buď nasazených nebo ve vývoji. Patří mezi ně střely s plochou dráhou letu odpalované ze vzduchu, takzvané balistické střely "s vysokým výkonem", které jsou schopny nést těžší hlavici než předchozí zbraně, a balistické střely odpalované z ponorky (SLBM). Zejména SLBM vyvolalo spekulace, že by mohly být přizpůsobeno pro jaderné hlavice, protože konvenčně vyzbrojená střela této třídy je výraznou anomálií. SLBM také nabízí druh schopnosti druhého úderu, který by Soulu umožnil vrátit úder i po jaderném útoku ze severu. To samo o sobě má významnou odstrašující hodnotu.

Pokud by se Soul přizpůsobil, řekněme, své SLBM tak, aby nesly jadernou hlavici, logika jestřábů by tvrdila, že otázka, zda jsou Spojené státy skutečně ochotny nabídnout plnou ochranu svého jaderného deštníku, by zmizela. Kromě toho, stejný argument tvrdí, Spojené státy by se staly bezpečnějšími, protože Jih by mohl vést válku se Severem, aniž by americká armáda potřebovala "přejít na jadernou úroveň", čímž by se snížila pravděpodobnost jaderného útoku Severu proti území USA nebo základny mimo Koreu. Na druhou stranu, bez ohledu na to, zda byl konflikt jaderný nebo konvenční, americká vojenská zařízení v Jižní Koreji by se při jakémkoli druhu rozsáhlé ofenzívy ze strany Severu nacházela vysoko na seznamu cílů.

Je třeba také připomenout, že v dobách války na poloostrově by Jižní Korea stále neměla kontrolu nad vlastní armádou. Nasazení jaderných zbraní, ke kterým by Soul držel startovací kódy a cílové souřadnice, by se zdálo být mimořádně dramatickým způsobem, jak obejít tuto realitu.

V nejlepším případě by jihokorejský jaderný arzenál mohl možná povzbudit Sever, aby omezil svůj vlastní program jaderných zbraní, i když se to vzhledem k současnému vývoji zbraní na poloostrově zdá velmi sporné. Podle realističtějšího scénáře by Čína nebo jiné asijsko-pacifické mocnosti vyvíjely tlak na Sever, ačkoli jakákoli taková opatření pravděpodobně stejně ovlivní i jaderně vyzbrojenou Jižní Koreu.

V nejhorším případě by se však jaderné zbraně v regionu jednoduše dále šířily, s novými a ještě smrtelnějšími závody ve zbrojení mezi severem a jihem, stejně jako dalšími asijsko-pacifickými mocnostmi, které potenciálně vyvíjejí vlastní jaderné zbraně nebo rozšiřují jejich stávající arzenály.

S tím je spojena obava, že riziko vypuknutí války mezi Severem a Jihem se jen zvýší. Napětí s nejadernou Jižní Koreou už nyní stoupá. Je vysoce pravděpodobné, že riziko špatného odhadu nebo lidské chyby by se jen zvýšilo s jadernými zbraněmi v rukou obou Korejí, zvláště když Kim Čong-un už je paranoidní ohledně svého přežití a rozsahu válečných plánů Jihu, které se zaměřují v případě potenciálního prvního úderu na něj a jeho režim. S ohledem na to je také pravděpodobné, že Soul vyvíjející jaderné zbraně bude hrát přímou roli v propagandistické válce Severu a bude použit k podpoře ještě většího nepřátelství proti Jihu a jeho spojencům.

Možná Yoon mluví o potenciálních jaderných plánech koneckonců spíše kvůli získávání ústupků od Spojených států. Pokud by byl Washington ochoten splnit Yoonovy požadavky na robustnější obranný deštník, pravděpodobně by to z dlouhodobého hlediska fungovalo lépe. Nebylo by třeba odstoupit od smlouvy NPT a riskovat mezinárodní sankce, peníze by mohly být nasměrovány do konvenčních zbraní a zmírnilo by se riziko nových závodů v jaderném zbrojení.

V žádném případě však není jasné, jak vnímavé budou Spojené státy k této rétorice, přičemž přesun jaderných zbraní USA na jih se po 32 letech zdá být nepravděpodobnou vyhlídkou, s veřejným závazkem učinit poloostrov zónou bez jaderných zbraní.

Již došlo k určitému odporu, když bylo oznámeno, že Jižní Korea se zapojí do štábních cvičení, která prověří, jak by její armáda spolupracovala s USA při řešení severokorejského jaderného útoku. To ale Yoonovi a jeho partě nemusí stačit.

Možná, že úředníci v Soulu také sledují případ Ukrajiny, země, která kdysi měla na svém území jaderné zbraně (i když ne pod přímou kontrolou), které poskytly obranné záruky Spojených států, ale přesto zažívá rozsáhlou invazi svého jaderného souseda poté, co se vzdala těchto zbraní. Také v případě Tchaj-wanu se stále více projevuje nedostatek strategického odstrašování, jak se Čína blíží k pokusu zmocnit se ostrova vojenskou silou.

Jádrem toho všeho je realita, že Soul – a velká část jihokorejského obyvatelstva – se v současnosti zdají být nespokojení s úrovní jistoty, kterou nabízí současný koncept společného odstrašování se Spojenými státy. Uvidí se, zda obě strany dosáhnou vzájemně výhodné cesty vpřed, nebo zda se Jižní Korea vydá jadernou cestou.

Celý text v angličtině: ZDE