27. 4. 2023
Oceány jsou horké. Jsou horké natolik, že to klimatology překvapuje a znepokojuje. Všichni věděli, že se oteplí kvůli klimatické nouzi. Nikdo si však nemyslel, že se to stane tak rychle a s takovou intenzitou. Navíc některé vedlejší účinky, které pozorujeme, jako například méně kyslíku v oceánech, jsou přímo děsivé, píše Juan Cole.
Takový je závěr článku, který minulý týden publikovali Karina von Schuckmann a kol. pod názvem "Heat stored in the Earth system 1960-2020: where does the energy go?" v časopise Earth System Science Data.
Vzhledem k tomu, že spalujeme benzín na pohon našich automobilů a plyn a uhlí na vytápění našich domů a kancelářských budov, vypouštíme do atmosféry desítky miliard tun oxidu uhličitého již desítky let - a v určitém množství vypouštíme CO2 již od počátku průmyslové revoluce, tedy zhruba od roku 1750. Nyní máme v průměru 417 ppm (částic na milion) koncentrace CO2 a planeta se za posledních něco málo přes sto let výrazně ohřála - téměř o dva stupně Celsia.
Kam se podělo všechno to nadměrné teplo? No, 87% z něj se dostalo do oceánů. Ty také pohlcují samotný oxid uhličitý, čímž se stávají mnohem kyselejšími. Autoři poukazují na to, že ohřev oceánů je dobrým zástupným ukazatelem globálního ohřevu a účinků klimatické nouze obecně.
Autoři poznamenávají: "Dlouhá životnost oxidu uhličitého v atmosféře znamená, že [dodatečné ohřívání a jeho účinky] zůstanou pozitivní po celá staletí, a to i při výrazném snížení emisí skleníkových plynů, a povedou k podstatnému zvýšení hladiny moří, oteplení oceánů a ztrátě šelfových ledovců."
Většina tepla, které se dostalo do oceánu, je uložena nejblíže povrchu mořské hladiny, ačkoli se ohřívá i hlubší úroveň moře. Nedávný výzkum totiž ukázal, že některé vlny tepla sahají až na dno oceánu.
Von Schuckmann a její kolegové se zabývali přírůstkem tepla v atmosféře nad oceány. Zjistili, že se zrychluje, přičemž v posledních desetiletích se ohřívá mnohem rychleji než v průměru od roku 1971: V letech 2006-2023 došlo k velkému nárůstu rychlosti ohřívání.
Rychlost
stoupání mořské hladiny se v jednotlivých místech liší, ale celkově se od 90.
let 20. století zdvojnásobila. Tehdy moře stoupalo asi o 2,3 milimetru ročně,
ale v letech 2013-2023 to bylo již 4,6 mm ročně.
Právě v tomto měsíci se teplota povrchu oceánů vyšplhala na nové maximum, což vědce nutí k zamyšlení. V prvním dubnovém týdnu byla průměrná teplota asi 21,1 stupně Celsia, což je nejvyšší průměrná teplota zaznamenaná od počátku vedení záznamů na konci 19. století.
Horká
povrchová voda oceánů a horké hladiny pod ní jsou špatným znamením z mnoha
důvodů. Horká voda zabírá více místa než studená, což přispívá ke zvyšování
hladiny moří. Horké povrchové vody oceánů poskytují energii hurikánům a
cyklónům, což je činí intenzivnějšími. Teplejší voda má ve vzduchu nad sebou
více vodní páry, takže tyto mohutné bouřkové systémy způsobují silnější srážky
a záplavy. Dodatečné vypařování a vodní pára také přispívají k dalšímu
globálnímu oteplování, protože vodní pára je skleníkový plyn, který zabraňuje
sálání tepla do vesmíru.
Horká voda v oceánech také pomáhá rozpouštění ledu v místech, jako je Grónsko a Antarktida. Pevninský led, který taje, stéká do oceánů a zvyšuje jejich hladinu, což ohrožuje nízko položená města a nížinné oblasti obecně. V horké oceánské vodě vznikají tzv. kyslíkové pouště, které vytvářejí mrtvé zóny. Někteří mořští živočichové náhlé zvýšení teploty nepřežijí, a pokud bude tento jev pokračovat, mohli bychom být svědky jejich hromadného vymírání. Přibližně 10% lidstva je přitom závislých na rybolovu.
Z těchto důvodů jsou nová vědecká zjištění velmi znepokojivá.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse