27. 4. 2023 / Daniel Veselý
Český prezident Petr Pavel poskytl rozhovor pro server Politico, v němž prohlásil, že Čína je nedůvěryhodným mediátorem války na Ukrajině, neboť z protahovaného konfliktu sama těží. Podle Pavla Pekingu prodlužování statu quo na Ukrajině vyhovuje, jelikož od Ruské federace v rámci „neomezeného partnerství“ získává levnou ropu, zemní plyn a další přírodní zdroje. Nadto Čína může svého partnera v Kremlu dotlačit k ústupkům, což ale nečiní, jak míní hlava státu. Český prezident však už čtenářům Politica nesdělil, kdo by mohl zprostředkovat mírové uspořádání tragické ukrajinské válečné pře, když ne Čína.
Tak předně: primárním
profitérem ukrajinské tragédie jsou americké zbrojařské firmy vykazující rekordní zisky, a nikoliv
Peking, který Kremlu žádné zbraně nedodává. Za utužením rusko-čínského
partnerství stojí příkladně ztráta evropských trhů, již Kreml kompenzuje posílením
obchodních vazeb nejen s Pekingem, ale i s dalšími významnými světovými
hráči, jako je Indie a Brazílie. Nicméně je pravda, že Peking má na rozdíl od
Západu na Rusko vliv. A konečně: když se Číně podařilo zprostředkovat
diplomatické sblížení Íránu a Saúdské Arábie, které může vést k ukončení
válek v Jemenu a Sýrii, proč by se jí totéž s pomocí zemí jako je
Brazílie nemohlo podařit na Ukrajině? Aktuální telefonát mezi prezidenty Zelenským a Si Ťin-pchingem nabízí jistý prostor k opatrnému optimismu.
Ti, kdo prosazují neomezené vyzbrojování Ukrajiny až do konečného vítězství, tedy znovudobytí všech okupovaných oblastí včetně Krymu, patrně již pochopili, že Moskva svá vojska z těchto území z vlastní vůle nestáhne. Koneckonců pokud mne paměť neklame, v dějinách podobný precedent neexistuje – aby se útočící velmoc stáhla z dobytých území, když na bojišti zrovna neprohrává.
Navíc uniklé dokumenty Pentagonu a amerických zpravodajských služeb hovoří o vojenském patu na Ukrajině a vyjadřují vážné pochybnosti o efektivitě nadcházející ukrajinské protiofenzivy. Válka patrně bude pokračovat i v nadcházejícím roce, neboť ani jedna strana nedosáhne vítězství a nebude mít zájem na obnovení mírových rozhovorů.
Vše nyní záleží na schopnosti ukrajinské armády osvobodit alespoň část uloupených území. Pokud však Kyjiv na válečném poli nedosáhne významného pokroku, na Zelenského vládu by mohl být vyvíjen zásadní tlak, aby zahájil seriózní jednání o ukončení anebo alespoň zmražení konfliktu, jak 24. dubna informoval New York Times. Cílem Kyjivu je proniknout přes ruské obranné valy a způsobit rozsáhlý kolaps okupační armády, nicméně tento přehnaný optimismus nesdílejí američtí představitelé, podle jejichž mínění je dramatický posun na bojišti ve prospěch Kyjivu nepravděpodobný. A přestože někteří západní političtí a vojenští činitelé i nadále chovají naději, že ukrajinské vojsko při chystané protiofenzivě uspěje, spíše se zdá, že přání je otcem myšlenky.
Je nutné zdůraznit, že Spojené státy ani Evropská unie dosud nepředložily žádnou cestovní mapu vedoucí k míru na Ukrajině; pouze do omrzení a zjevně lživě opakují, že je na Kyjivu, kdy složí zbraně a zasedne za jednací stůl. Nicméně každý, kdo jen bezmyšlenkovitě neopisuje to, co padne ve Washingtonu, v Bruselu nebo centrále NATO, si je moc dobře vědom faktu, že klíčová rozhodnutí o osudu Zelenského a spol. – respektive o podmínkách jejich další vojenské, materiální a diplomatické podpory – padají právě zde.
Jestliže americké tajné služby pochybují o úspěších nadcházející ukrajinské protiofenzivy, Bílý dům by měl světovou veřejnost obeznámit s vlastní představou, jak by mohlo vypadat diplomatické uspořádání na válkou zmítané Ukrajině. Totéž platí i pro Evropskou unii, jejíž ideové pilíře stojí na zachování míru na evropském kontinentu. Ba co více – nelze s vážnou tváří vyjadřovat vážné pochybnosti o kompetenci ukrajinských ozbrojených sil a zároveň po Kyjivu požadovat značné územní zisky, aniž bych měl v rukávu záložní plán.
Peking, jakož i další země, přicházejí se scénáři – třebaže jsou tyto scénáře nedokonalé a vágní – jak krvavou řež na Ukrajině ukončit, což je ostatně přání většiny globální komunity, jež se v mnohem větší míře než bohatý Sever potýká s prohlubující se chudobou a neutuchající potravinovou a klimatickou krizí. Koneckonců v průběhu uplynulého roku řada zemí nabídla pomoc při zprostředkování mírových jednání na Ukrajině, včetně neutrálních aktérů, jako je Indie, Vatikán nebo Brazílie.
Harvardský profesor Stephen Walt na stránkách listu Foreign Policy soudí, že pokud mají Washington a Peking společný zájem na ukončení ukrajinského konfliktu, měl by Bidenův kabinet s čínskou vládou vyvinout společné úsilí, aby znepřátelené strany přiměl zasednout za jednací stůl. Kdyby Bílý dům a Peking v těchto snahách uspěly, mohly by si obě velmoci připsat zásluhy na ukončení ukrajinské války, míní Walt. A kdyby Bidenova vláda veřejně apelovala na mírové uspořádání na Ukrajině, jedním dechem by podkopala tvrzení Pekingu, že Čína je jedinou velmocí stojící o mír na Ukrajině.
Český prezident se připojil k nekonečnému zástupu pochybovačů a skeptiků na západní politické a mediální scéně, podle nichž je mírová iniciativa země Středu pouhým fíkovým listem pro posílení jejích vlastních pozic, a to jak z politického, tak z ekonomického hlediska. Nechť se tito kverulanti podívají na dnešní Blízký východ, kde Peking po Íráncích a Saúdech nabízí zprostředkování diplomatických jednání také Izraelcům a Palestincům.
Je zapotřebí vycházet z tristní reality, kdy za každých okolností převládá strohý pragmatismus nad přepjatým idealismem, jejž vyvrací i hodnocení americké zpravodajské obce, což ale automaticky neznamená rezignovat na územní integritu Ukrajiny. Nic ale není horšího než pokračování nesmyslného válčení se zničujícími dopady na ukrajinskou společnost, potažmo na globální komunitu, nehledě na explicitní rizika plynoucí z jaderné konfrontace.
Diskuse