Střet vlastnického práva a lidské důstojnosti: případ brněnského bytu zdaleka nekončí

26. 6. 2026 / Petr Waniek Horváth

Soud prvního stupně dal městu za pravdu a žalované uložil byt vyklidit. Žena se proti rozsudku odvolala ke Krajskému soudu v Brně, který rozhodnutí změnil a žalobu města zamítl. Odvolací soud přitom zdůraznil právo na respektování domova, zranitelné postavení žalované a opřel se o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

S takovým závěrem se však město Brno neztotožnilo a podalo dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten rozhodnutí Krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Podle informací zveřejněných v médiích vytkl odvolacímu soudu především nedostatečné odůvodnění a nevypořádání se s judikaturou, která zdůrazňuje ochranu vlastnického práva.

Dvě chráněné hodnoty

V tomto sporu proti sobě nestojí právo a bezpráví. Střetávají se dvě hodnoty, které požívají ústavní ochrany.

Na jedné straně stojí ochrana vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Obec má právo rozhodovat o svém majetku a spravovat bytový fond také s ohledem na další osoby, které na obecní bydlení čekají.

Na straně druhé stojí lidská důstojnost a právo na respektování domova podle čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech.

Evropská judikatura a ochrana domova 

Evropský soud pro lidská práva opakovaně zdůraznil, že i osoba bez formálního právního titulu může požívat ochrany svého domova a že před vystěhováním je nutné posoudit přiměřenost zásahu. Vyplývá to například z rozsudků Connors proti Spojenému království, Yordanova a ostatní proti Bulharsku nebo Winterstein a ostatní proti Francii.

Vedle této judikatury však existují i rozhodnutí připomínající, že článek 8 Úmluvy nezaručuje právo na konkrétní byt ani právo užívat cizí majetek bez právního důvodu. Ochrana vlastnického práva patří mezi základní principy demokratického právního státu.

Jádrem sporu je proporcionalita 

Podstatou celého případu je test proporcionality. Soud musí posoudit, zda v konkrétních okolnostech převažuje ochrana domova a lidské důstojnosti, nebo ochrana vlastnického práva.

Nejvyšší soud po Krajském soudu zřejmě nepožaduje jiné rozhodnutí. Požaduje především podrobnější odůvodnění a vypořádání se s judikaturou, která vede k opačnému závěru. Jinými slovy, po odvolacím soudu žádá, aby přesvědčivě vysvětlil, proč v tomto konkrétním případě převážila ochrana domova nad ochranou vlastnického práva města.

Zranitelnost žalované 

Odůvodnit zranitelnost žalované nemusí být pro Krajský soud v Brně obtížný úkol.

Je dlouhodobě doloženo, že Romové v České republice čelí horšímu přístupu k bydlení i na trhu práce a častěji se ocitají v sociálně vyloučeném postavení. Upozorňuje na to kancelář Veřejného ochránce práv, odborné studie i evropské výzkumy zaměřené na postavení Romů. Ombudsman se opakovaně zabýval případy, v nichž byli romští zájemci odmítnuti při pronájmu bytu pouze z důvodu své etnicity, a označil takové jednání za přímou diskriminaci.

Sama žalovaná navíc není v běžné životní situaci. Blíží se důchodovému věku, celý život pracovala převážně v dělnických profesích a její možnosti zajistit si komerční nájemní bydlení jsou omezené. Přihlédnout lze i ke skutečnosti, že osoby romské národnosti v přístupu k bydlení stále narážejí na předsudky a diskriminaci. Není náhodou, že značná část romských rodin končí na ubytovnách, které se v mnoha případech staly symbolem bytové nouze a sociálního vyloučení.

Souhrn těchto okolností může vést k závěru, že žalovaná patří mezi zranitelné osoby a že původní úvahy Krajského soudu lze při novém rozhodování podrobněji a přesvědčivěji odůvodnit.

Význam podobných rozsudků

Je správné, že české soudy stále častěji pracují s judikaturou chránící zranitelné osoby a princip lidské důstojnosti. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva připomínají, že právo není pouze souborem paragrafů, ale také nástrojem ochrany lidí, kteří se ocitli ve zvlášť tíživé životní situaci.

Stejnou pozornost si však zaslouží i judikatura chránící vlastnické právo. Demokratický právní stát stojí na rovnováze obou těchto hodnot. Právě schopnost soudů hledat tuto rovnováhu odlišuje mechanickou aplikaci práva od skutečné spravedlnosti.

Co bude dál

Nyní bude na Krajském soudu v Brně, aby své závěry doplnil a přesvědčivěji odůvodnil. Nelze vyloučit, že dospěje ke stejnému výsledku jako poprvé. Český právní řád poskytuje soudům prostor zohlednit i lidský rozměr věci a hledat rovnováhu mezi ochranou vlastnictví a ochranou lidské důstojnosti. 

Nové rozhodnutí proto nebude důležité pouze pro účastníky tohoto sporu. Může se stát dalším významným příspěvkem do české debaty o právu na domov, ochraně zranitelných osob a hranicích vlastnického práva.