Channel 4 News: Kdyby byl běloch, byl by stále naživu

15. 8. 2026

čas čtení 11 minut
Moderátor, Channel 4 News, sobota 15. srpna 2026: Dobrý večer. Smrt mladého černošského profesora z Cambridge nyní vrhá dlouhý stín na všechny univerzity zapojené do této kontroverze, která se nyní proměnila v tragédii. Vzhledem k obavám ohledně intenzivního mediálního zájmu a povinnosti péče vůči Jasonu Ardayovi – není nyní na čase zahájit zcela nezávislé vyšetřování toho, co se stalo v Cambridge, ale i na dalších univerzitách, kde působil či studoval?

Premiér to označil za tragédii v mnoha ohledech a vyzval k chvilce zamyšlení. Stalo se tak poté, co byl Jason Arday nalezen mrtvý několik dní poté, co rezignoval na svou funkci na Univerzitě v Cambridge. Rektorka univerzity uvedla, že jsou tím hluboce zarmouceni, zatímco jeho rodina prohlásila, že byl terčem kampaně urážek od chvíle, kdy před více než třemi lety přijal profesuru v Cambridge. Hlásí se Emily Witherová:

 

Reportérka: Jason Arday byl kdysi považován za symbol toho, čím by britská akademická sféra mohla být. Nyní je jeho smrt podnětem k zamyšlení nad povinností péče, selháním institucí, mediálním tlakem a rasismem. Cambridgeský profesor minulý týden rezignoval poté, co se objevila obvinění z plagiátorství a z toho, že některé části jeho životopisu byly přehnané nebo vymyšlené. Arday přiznal chyby ve své práci, ale plagiátorství popřel. Jednačtyřicetiletý muž měl v době svého odstoupení zjevně velké potíže a ve svém prohlášení uvedl: „To, co jsem zažil, daleko přesáhlo rámec akademických neshod.“

"Opíral se o řadu lidí. Myslím, že se vlastně zoufale snažil najít způsob, jak zůstat naživu. Neustále mi říkal – a vím, že to říkal i ostatním lidem, na které se spoléhal –, že má pocit, jako by jeho život skončil. Docela mě překvapuje, že Cambridge nepoznala, jak mimořádně zranitelný byl."

Cambridgeská univerzita vydala krátké prohlášení, v němž uvádí, že je smrtí Jasona Ardaye hluboce zarmoucena, a vyjadřuje soustrast jeho přátelům a rodině. Mluvili jsme však s několika profesory z Cambridge University, kteří říkají, že se cítí zklamáni tamějším nejvyšším vedením a že podle nich došlo k porušení povinnosti péče vůči Ardayovi. Někteří pociťují vzpouru vůči nejvyššímu vedení a domnívají se, že nyní musí dojít k rezignacím.

Arday se v roce 2023 stal nejmladším černošským profesorem v historii Cambridge a otázky ohledně jeho akademických kvalifikací se vznášely ve vzduchu již delší dobu. Pro některé byl jeho životní příběh příliš neuvěřitelný a mnozí se v něm snažili najít nesrovnalosti. Arday byl autista a tvrdil, že do 11 let nemluvil.

Arday v Channel 4 News: Na univerzitu jsem nastoupil ve 20 letech, ale měl jsem čtenářskou úroveň devítiletého dítěte. Takže se vlastně snažíte tak nějak...

Moderátor: Opravdu? Chci říct, je to vůbec možné?

Arday: Ano, je.

Reportérka: Obvinění proti Ardayho práci se nedávno znovu vynořila, když bývalý cambridgeský výzkumník Nathan Kofnas zveřejnil tvrzení o plagiátorství v profesorově práci. Kofnas byl v roce 2024 propuštěn ze své výzkumné pozice kvůli svým názorům na diverzitu. Tvrdil, že skutečná meritokracie by zcela vyloučila černochy z významnějších pozic, včetně profesorských míst na Harvardu. Arday pak čelil neúprosné mediální kampani namířené proti němu a jeho příběhy se dostaly na titulní stránky novin po celém světě. Objevily se články, které se ptaly na jeho život před akademickou dráhou. Opravdu se účastnil populární televizní show 7Up? A jak dlouho mu skutečně trvalo uběhnout z Edinburghu do Londýna pro charitativní účely? Články se hluboce zabývaly jeho osobním životem.

"Za posledních devět dní vyšlo 188 novinových článků o Jasonu Ardayovi. U jiných případů plagiátorství nebo u jiných případů, kdy lidé zveličovali své životopisy, se s takovou mírou podrobného zkoumání a takovým mediálním pokrytím nesetkáte."

Je to proto, že byl černošským profesorem?

"Není pochyb o tom, že skutečnost, že byl černoch, byla jedním z faktorů, ne-li tím hlavním, který ovlivnil rozsah mediálního pokrytí jeho osoby i celého případu."

Někteří tvrdí, že konzervativní osobnosti se v rámci války proti diverzitě zaměřují na černošské akademiky. Černošští profesoři tvoří na britských univerzitách sotva 1 %. Jádrem toho všeho je osobní tragédie. Ardayova rodina včera večer uvedla, že jsou v šoku z toho, že ztratili úžasného otce, partnera, bratra, strýce a syna.

Moderátor: To byla Emily Wither. Nyní se ke mně připojuje Kehinde Andrews, akademik  specializující se na Black Studies a přítel Jasona Ardaye. Kehinde, nejprve samozřejmě vyjadřujeme naši nejhlubší soustrast. Pokud vím, mluvil jste s ním včera, což znamená jen několik hodin před jeho smrtí. Jaký měl náladu, pokud se mohu zeptat?

Kehinde Andrews: Mluvil jsem s ním v pondělí, byli jsme na večeři a během týdne jsem mu psal zprávy. Bylo zcela zřejmé, že je tím vším přemožen, byl rozrušený, v depresi, neviděl východisko kvůli té lavině článků. 188 článků o Jasonovi, to je dav, je to absurdní, je to směšné. Prostě neviděl východisko, nechtěl vycházet z domu. Když jsem ho v pondělí viděl, hodně zhubl. Bylo zjevně vidět, že ho všechna ta pozornost a spekulace kolem něj zničily.

Moderátor: A podle toho, co jste právě řekl, byl zjevně emocionálně izolovaný. Byl fyzicky sám, když jste s ním včera mluvil?

Kehinde Andrews:  Měl kolem sebe lidi a my se ho snažíme podporovat. Ale chci tady zdůraznit, že tohle není jen tragédie. Včera byl jeden muž zlynčován. Když mluvíte o takovém množství článků, nemůžete z toho vinit jen Cambridge University. Jde o média. Jde o 188 článků. Jde o neustálé sledování. Jde o lidi před jeho domem, dokonce i dnes, když už zemřel. To je bezprecedentní. A chci to zdůraznit velmi jasně. Kdyby byl běloch, byl by stále naživu. To je ten příběh a nemůžu uvěřit, jak zle to celé dopadlo.

Moderátor: Zlynčován?

Kehinde Andrews: Jak jinak by se to dalo nazvat? Máte tu lidi jako Nathana Kofnase – řekněme, že jde o rasistické názory –, kteří šíří myšlenku, že je obětí spiknutí. Stále to slýcháme. Dnes jste to udělali ve stejném článku: oběť obvinění z plagiátorství. Ta obvinění byla prošetřena a on byl očištěn. Před rokem jsem si přečetl jeho disertační práci a řekl jsem, že to není plagiátorství, a on byl očištěn. To je stále součástí toho příběhu. A pak ten obrovský tlak, mediální tlak – dříve bych to metaforicky nazval lynčováním, ale jak jsem řekl, on je teď mrtvý, protože je černoch. Jak jinak to nazvat než veřejným zlynčováním tohoto muže?

Moderátor: Dobře, to stranou, dostáváme se k té situaci, že ano? Protože někteří tvrdí, že povinnost péče, kterou nesplnila nejen jedna univerzita – a vy pracujete na univerzitách, možná dokonce na dvou dalších –, nebyla splněna tak, jak měla být. Určitě tam leží určitá odpovědnost. A určitě to vyžaduje nezávislé, skutečně nezávislé, plně nezávislé vyšetřování.

Kehinde Andrews:  Ach, určitě je tu… Zajímají mě ty ostatní univerzity. Řekl bych, že jsou součástí toho, proti čemu se jako akademik vždy silně bráním, protože vím, jak se rozdávají pracovní místa. Ta představa, že Jason nebyl nějak důvěryhodný a že mu bylo místo přiděleno ze špatných důvodů, o tom neexistuje vůbec žádný důkaz. Byl profesorem v Glasgow a přestěhoval se, aby se stal profesorem v Cambridge. Cambridge rozhodně měla povinnost péče. Cambridge zpočátku postupovala správně. Věděli, že jde o pomluvu. Tři roky na tom pracovali v zákulisí a řekli: „Podívejte, jde o pomluvu, není tu co řešit.“ Bohužel však kvůli mediálnímu tlaku a také tlaku některých akademických pracovníků v Cambridge nakonec tomuto tlaku podlehli a prohlásili: „Zahájíme vyšetřování.“ Vyšetřování čeho? Obvinění z lhaní ohledně účasti na maratonech ve skutečnosti nesouvisí s jeho prací. Takže když řekli, že toto vyšetřování provedou, vedlo to k jeho rezignaci, a to byla naprostá chyba.

Moderátor: Pokud mohu navázat na ten bod, který jste zmínil před chvílí a který je zajímavý. Řekl jste, že Univerzita v Cambridge měla povinnost péče, kterou, jak jste uvedl, zpočátku plnila. To naznačuje, že máte pocit, že se něco zvrtlo.

Kehinde Andrews: Ano, myslím, že to bylo kvůli intenzivnímu mediálnímu zájmu. Zpočátku byli velmi jasní. Řekli: „Podívejte, tohle je pomluva. Jeho doktorát byl prověřen a oni za ním stáli.“ A pak si myslím, že to bylo proto – a to je pro mě smutné –, že to nebyl jen pravicový tisk. Zapojil se Guardian, zapojila se BBC. Stalo se z toho obrovské téma, na které pak Cambridge cítila, že nemůže nereagovat, že musí reagovat. A myslím si, že je tu jedna věc, kterou Cambridge udělala. Jason Arday byl způsobilý bojovat o své místo, zdá se být nepochybné, že to pak Cambridge využila jako PR tah: „Podívejte se na nás, už nejsme rasisté.“ A bohužel, když se PR narativ změnil, zdá se, že Cambridge řekla: „Dobře, hodíme ho vlkům na pospas, zahájíme proti němu vyšetřování a odebereme mu podporu.“ A nikdy neměli přijmout jeho rezignaci. Věděli, v jak špatném psychickém stavu se nacházel. Věděli, čím si procházel. A v žádném případě neměli nečinně přihlížet a říct: ‚Dobře, můžeš rezignovat, necháme tě na pospas vlkům.‘ Za to by měli nést odpovědnost a doufám, že je rodina za to zažaluje.
I za to.

Moderátor: Velmi stručně, pan premiér říká, že by to měl být okamžik pro celonárodní zamyšlení – zamyšlení nad tím, co je z vašeho pohledu jako jeho přítele nejdůležitější?

Kehinde Andrews: Musí to být skutečnost, že premiér mluví o Jasonu Ardayovi. Je to někdo, kdo byl dříve zcela neznámý a stal se známou osobností kvůli rasistické pomlouvačné kampani zprava, proti které jsme se měli postavit a říct: „To je hrozná záležitost.“ Bohužel se k tomu přidala i ostatní média a teď se z toho stala ta hlavní zpráva. Jak o tom média informují? Jak si média mohou dovolit nechat se vést těmito rasistickými pravicovými myšlenkami? O tom by mělo být to vyšetřování.

0
Vytisknout
223

Diskuse

Obsah vydání | 14. 8. 2026