11. září v archivu Britských listů

11. 9. 2026 / Fabiano Golgo

Když se dnes Britské listy vracejí k 11. září 2001, nezačínají po pětadvaceti letech od nuly. Vlastně by to ani nešlo. Útoky na World Trade Center a Pentagon, následné války, proměna americké politiky, spor o občanské svobody, Guantánamo, mučení, konspirační teorie i způsob, jakým o tom všem informovala média, patřily po velkou část tohoto čtvrtstoletí k tématům těchto stránek. Výsledkem je archiv, který dnes není zajímavý pouze jako soubor starých článků. Je to záznam toho, jak jedna historická událost vypadala ve chvíli, kdy ještě nikdo nevěděl, jakou historii vytvoří.

 

Už necelý měsíc po útocích Jan Čulík, Štěpán Kotrba a Tomáš Pecina v textu „Držte hubu, Čulíku II."(https://legacy.blisty.cz/art/8864.html) popisovali, jak se Britské listy po 11. září soustředily na přinášení názorů a analýz ze zahraničního, především anglosaského tisku, které v české mediální debatě často chyběly. Čtenáři zjevně cítili stejný deficit: podle tehdejšího textu se po útocích denní čtenost BL zvýšila přibližně na osm až devět tisíc čtenářů a měsíční dosah překročil třicet tisíc. Jinými slovy, 11. září nebylo pro Britské listy jen další velkou zahraniční zprávou. Stalo se také okamžikem, kdy se velmi viditelně ukázalo, proč takové médium v českém prostoru existuje. 

Dnes je na těch prvních textech nejzajímavější právě jejich nejistota. V roce 2001 ještě nebylo možné listovat zprávou vyšetřovací komise, číst odtajněné dokumenty, hodnotit dvacetiletou válku v Afghánistánu ani vědět, kam povede invaze do Iráku. Novináři měli jen útržky informací, zprávy z agentur, zahraniční analýzy a vlády, které samy mnohdy nevěděly, co se stalo, nebo veřejnosti neříkaly všechno, co věděly. Archiv proto neukazuje moudrost lidí, kteří znají konec filmu. Ukazuje redakci a autory sedící v kině, zatímco film ještě běží.

Už na jaře 2002 se na Britských listech objevila otázka, která bude Spojené státy pronásledovat celé následující roky: co vlastně americká vláda věděla před útoky? Text „Bush byl informován o hrozbě útoků před 11. září"(https://legacy.blisty.cz/art/10552.html) informoval o přiznání Bílého domu, že prezident George W. Bush dostal před 11. zářím obecné varování CIA týkající se Al-Káidy a možných únosů letadel. Britské listy zároveň připomínaly upozornění FBI na podezřelý zájem některých Arabů o pilotní výcvik. To, co bylo tehdy živou zprávou, je dnes součástí rozsáhle zdokumentované historie institucionálního selhání, v níž jednotlivé úřady měly části skládačky, ale nedokázaly z nich včas sestavit obraz.

Ve stejné době se vedla mnohem širší debata o tom, co útoky vlastně znamenají. Miloš Mendel v textu „Střet civilizací ve světle vědy"(https://legacy.blisty.cz/art/10551.html) odmítal pohodlnou představu, že 11. září prostě potvrdilo Huntingtonovu předpověď nevyhnutelného střetu Západu s islámem. Je dobré tento text číst dnes, protože připomíná, jak rychle se teroristický útok devatenácti mužů začal měnit v civilizační příběh o stovkách milionů lidí. Po atentátu totiž nezačal pouze boj o bezpečnost. Začal také boj o interpretaci.

A právě interpretace se brzy stala jedním z nejspornějších témat Britských listů. V březnu 2002 vyšel rozsáhlý text Bushky Bryndové „Pochybnosti o pozadí zářijových teroristických útoků proti USA sílí"(https://legacy.blisty.cz/art/10121.html), který shromažďoval nejrůznější pochybnosti a tvrzení týkající se okolností útoků. Dnes je třeba takový materiál číst se znalostí všeho, co bylo od té doby ověřeno, vyvráceno nebo vysvětleno. Historický význam článku však nelze redukovat na otázku, zda byla jednotlivá tvrzení správná. Stal se mimořádně čteným a ukázal obrovský hlad po alternativních vysvětleních události, jejíž oficiální interpretaci část veřejnosti jednoduše nevěřila. 

Tento vztah Britských listů ke konspiračním teoriím dosáhl vrcholu kolem pátého výročí útoků. Je to část archivu, kterou nemá smysl dnes retušovat; právě naopak, stojí za to se k ní vrátit. V září 2006 Český rozhlas 6 odvysílal debatu Radka Kubička s Janem Čulíkem a Fabianem Golgem pod názvem „11. září, média, otevřenost, konspirační teorie a Britské listy"(https://legacy.blisty.cz/art/30218.html). Diskutovalo se přímo o tom, proč BL publikují kontroverzní hypotézy a kde má ležet hranice mezi otevřenou debatou a šířením nesmyslu. Čulík tam připomněl, že Bryndové text se stal do té doby nejčtenějším článkem v historii Britských listů, s přibližně šedesáti tisíci čtenáři. Golgo zase obhajoval princip, že zveřejnění tvrzení nemusí znamenat jeho přijetí a že novinář musí být připraven změnit názor, když se objeví nové důkazy. 

Dnes tato diskuse působí skoro jako archeologický nález z internetu před sociálními sítěmi. Facebook ještě nebyl globálním politickým prostředím, Twitter byl několik měsíců starý, QAnon neexistoval a algoritmický průmysl, který dnes dokáže z pochybnosti během několika hodin vytvořit mezinárodní komunitu přesvědčených, byl teprve před námi. Přesto už byly téměř všechny základní otázky přítomné: má médium zveřejnit tvrzení proto, že se o něm diskutuje? Musí jej zároveň vyvracet? Kdy je pochybnost legitimním začátkem investigace a kdy se stává způsobem, jak předstírat, že neexistují žádné zjistitelné skutečnosti?

Pozoruhodné je, že ani samotné Britské listy nezůstaly v této debatě stát na jednom místě. Při desátém výročí publikovaly text „Deset let po 11. září: Nadbytek konspiračních teorií"(https://r.blisty.cz/art/60115-deset-let-po-11-zari-nadbytek-konspiracnich-teorii.html), který už fenomén konspirací pozoroval z výrazně kritičtější perspektivy. Mezi rokem 2002 a rokem 2011 se tedy v archivu dá sledovat něco, co bývá z novinových výročí téměř vždy odstraněno: změna pohledu. Noviny mají obvykle rády své staré články jen tehdy, když dokazují, že měly pravdu. Mnohem zajímavější jsou však tehdy, když ukazují, jak se jejich vlastní chápání události vyvíjelo. 

Archiv zároveň zachytil spor o samotnou českou žurnalistiku. V březnu 2003 se Britské listy vracely k tomu, jak Česká televize reagovala přímo 11. září 2001. Následovala polemika Fabiana Golga „O ČT a o Jiřím Balvínovi: Zdroje a ‚zdroje'"(https://legacy.blisty.cz/art/13290.html), která kritizovala použití tehdejšího ředitele Jiřího Balvína jako nezávislého zdroje. Golgo v ní zároveň zaznamenal velmi konkrétní detail: dvanáct minut poté, co CNN začala vysílat záběry z útoku na World Trade Center, mu volal reportér České televize David Vandrovec a snažil se organizovat diskusní pořad. Text současně nešetřil samotné vysílání ČT, které Golgo považoval za velmi slabé. Právě podobné rozpory jsou po pětadvaceti letech cennější než uhlazená legenda o tom, jak média údajně fungovala.

Postupem času se pochopitelně měnilo i těžiště zájmu. Čím více ustupoval samotný den útoků, tím více se na stránkách objevovaly jeho politické následky. V roce 2004 Britské listy rozsáhle představily argumentaci dokumentární série Adama Curtise v textu „Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový ‚svět globálního terorismu'"(https://legacy.blisty.cz/art/20236.html). Už zde nebylo hlavním tématem, kdo přesně co udělal 11. září, ale způsob, jakým se hrozba terorismu stala součástí nového politického systému strachu, bezpečnosti a války. 

Z dnešní perspektivy je mimořádně zajímavý také text publikovaný při pátém výročí pod názvem „K 11. září: Měli jsme opravdu raději mlčet"(https://legacy.blisty.cz/art/30259.html). Vracel se k varování Simona Jenkinse z bezprostředního období po útocích, že pokud Spojené státy přijmou teroristický čin jako vyhlášení války a odpovědí bude nepřiměřená vojenská reakce, mohou nakonec pomoci právě těm, kteří chtěli Ameriku zatáhnout do dlouhého konfliktu. V roce 2001 to byl argument. V roce 2006 už existoval Afghánistán a Irák. V roce 2026 máme k dispozici dalších dvacet let, podle nichž můžeme posoudit, jak dobře nebo špatně tato varování zestárla. 

Při dvacátém výročí v roce 2021 už bylo možné psát z úplně jiné historické pozice. Americké jednotky právě po dvaceti letech opustily Afghánistán a Tálibán se vrátil k moci. Miloš Dokulil v článku „Čeho jsme se bezděčně po 20 letech stali dědici po 11. září 2001?"(https://blisty.cz/art/105110-ceho-jsme-se-bezdecne-po-20-letech-stali-dedici-po-11-zari-2001.html) zkoumal dlouhodobé dědictví útoků, zatímco Daniel Veselý v textu „20. výročí teroristických útoků z 11. září aneb Kterak jsme se z ničeho nepoučili"(https://blisty.cz/art/105131-20-vyroci-teroristickych-utoku-z-11-zari-aneb-kterak-jsme-se-z-niceho-nepoucili.html) kritizoval především militarizaci problémů, kterou podle něj západní reakce na atentáty přinesla. Dvacet let po pádu věží tedy už nebylo možné oddělit vzpomínku na oběti od bilance toho, co jejich jménem následovalo. 

A nyní jsme o dalších pět let dál. Letošní výročí už na Britských listech otevřel text Fabiana Golga „Vzduch byl jedovatý v New Yorku po 11. září 2001"(https://www.blisty.cz/art/135961-vzduch-byl-jedovaty-v-new-yorku-po-11-zari-2001.html), věnovaný nově zveřejněným newyorským dokumentům a zdravotním následkům toxického prachu po zřícení World Trade Center. Následovaly články o tom, zda Spojené státy po čtvrtstoletí pochopily příčiny nenávisti, která k útokům vedla, a o groteskně dlouhém právním příběhu Khalida Sheikha Mohammeda, jehož případ ani pětadvacet let po atentátech nemá normální soudní konec. Letošní archiv tak už sám připomíná, že 11. září není uzavřená historická kapitola. Některé jeho důsledky se ještě stále píší.

11. září 2001 totiž nezanechalo pouze Ground Zero. Zanechalo za sebou také miliony stran zpráv, komentářů, sporů, předpovědí, omylů a pokusů pochopit, co se právě stalo. Část z nich leží v archivu Britských listů.

Teď nastal správný čas jej znovu otevřít.