Kurdové požadují proti Turecku vojenskou pomoc z Evropy. "Jinak se budeme muset obrátit na Asada a do Moskvy"

12. 10. 2019

čas čtení 6 minut
Evropské země, které ukončily vývoz zbraní do Turecka kvůli invazi do Sýrie:


Jonathan Rugman, Channel 4 News, na turecko-syrské hranici: Přicházejí první zprávy o zvěrstvech - popravách - páchaných arabskými jednotkami, podporujícími Turecko v Sýrii. Pokud budou potvrzeny, Ankara dál ztrácí kontrolu nad tímto příběhem a uvalení sankcí na Turecko je o to pravděpodobnější.

Lindsey Hilsum, Channel 4 News, Kamišli, severní Sýrie: Není to jen bombardování, co hluboce znepokojuje lidi na syrské straně hranice, znepokojuje je i rychlý nárůst terorismu. Turecká média oznámila, že turecké jednotky nebo zástupné arabské jednotky, které bojují na straně Turecka, ovládly silnici M4. To je hlavní silnice vedoucí od východu k západu. Je asi třicet kilometrů od hranice, na syrské straně. Na té silnici dnes došlo k atentátu. Velmi prominentní kurská politička a aktivistka za práva žen byla na té silnici usmrcena. Musel to být útok buňky Islámského státu. Protože když kurdské jednotky za podpory svých spojenců, Británie, USA, Francie, koalice, porazily letos v březnu islámský chalífát, někteří bojovníci Islámského státu odešli do ilegality. A turecká invaze je teď okamžikem pro ně, kdy se znovu objevují a páchají spoušť. Takže není překvapivé, že kurdské jednotky a jednotky dalších národností, nejsou to jen Kurdové, jsou to i Arabové, syrští křesťané a tak dále, dnes večer říkají, že jestli Amerika nepomůže, jestliže Británie nepomůže, obrátí se o pomoc do Damašku a do Moskvy.






Lindsey Hilsum: Tohle způsobil Trumpův telefonát Erdoganovi. Syrští Kurdové se nyní zřejmě obrátí o pomoc k Asadovi a k Putinovi.

Velitel kurdských jednotek v Sýrii americkému činiteli: Potřebuju vědět, jestli jste schopen ochránit mé lidi a zastavit toto bombardování nebo ne. Jestliže ne, musím se dohodnout s Ruskem a se syrským režimem a pozvat jejich letadla, aby náš region ochraňovala.
Zatímco EU, Spojené státy, Rusko, Írán a arabské země vyjadřují své různé námitky proti turecké invazi do severní Sýrie, všichni tito hráči v nové situaci hledají pro sebe výhodu anebo možnost, jak situaci ovlivnit. Představitelé Evropské unie nyní platí velkou cenu za své dosavadní pokusy normalizovat Erdoganovo autoritářství. Jeho poslední akce dokazují, že Erdogan není demokrat, není spojenec a není přítel.

 


Americké rozhodnutí zradit Kurdy v severní Sýrii, kteří úspěšně bojovali proti Islámskému státu a zaplatili to 8000 životy svých vojáků, bylo katastrofální strategickou chybou, po mnoha strategických chybách Ameriky spáchaných na Blízkém východě. Už rozhodnutí USA přenechat Sýrii Rusku a Íránu, americkým soupeřům a hlavním podporovatelům kriminálního režimu Bašira al Asada v Damašku, bylo obrovským strategickým vlastním gólem, jímž vyvrcholilo po Arabském jaru osm let selhávání americké zahraniční politiky.

Dalo by se usuzovat, že má nad nynějším vývojem Rusko radost. Konec konců, vytlačit USA ze Sýrie (a z celého Blízkého východu) je dlouhodobým cílem Ruska. Přesto však byla reakce Moskvy na tuto invazi především záporná, stejně jako když loni Turecko vojensky zasáhlo v provincii Idlib.

Když vyslal Vladimír Putin ruské jednotky v roce 2015 do Sýrie, vsadil na Asada, že zvítězí, ale k tomu zatím nedošlo a náklady této intervence - politické i finanční - jsou obrovské. Erdoganova nynější invaze do Sýrie nyní dále komplikuje situaci, protože blokuje mírové narovnání, o něž se v tzv. astanském procesu snaží Rusko, Írán a Turecko.

Proto nyní Rusko naléhá na Kurdy, poté, co je zradil Trump, aby uzavřeli pakt o společné obraně a určité federální narovnání s Asadem. A proto směřují Asadovy jednotky a proíránské milice směrem ke kurdským oblastem na severu z jihu. Asad vidí možnost znovu získat ztracené území. Erdoganovu "zónu bezpečí" nebere vážně.

Írán je také nespokojen, ale z jiných důvodů. Chce také, aby Američané odešli z Blízkého východu a nijak nemiluje Kurdy, kteří jsou v Íránu pro tento stát nepokojnou menšinou. Avšak turecká ofenzíva proti Kurdům ohrožuje naděje Íránu, že ovládne koridor v severní Sýrii, jímž se Írán spojí se svými šiitskými spojenci v Libanonu. Írán nechce čelit dalšímu sunnitskému povstání v Sýrii a v Iráku. Odchod Spojených států vyvolává v Íránu strach, že dojde k aktivizaci sunnitského povstání prostřednictvím obnoveného Islámského státu.

Obavy z obnovení Islámského státu v důsledku turecké invaze proti Kurdům v severní Sýrii jsou společné všem regionálním hráčům.

Pozoruhodně, USA, Írán a Saúdská Arábie, které byly  před několika týdny téměř na pokraji války proti sobě, nyní zjišťují, že jsou na společné  straně.

Arabské vlády včetně Egypta, Jordánska, Bahrainu, Libanonu a Spojených arabských emirátů, i Saúdská Arábie, všechny odsoudily Turecko. Poté, co zpočátku podporovaly syrské vzbouřence, několik těchto státu se v poslední době snaží opatrně přibližovat k Asadovi, s nímž mají společný zájem na regionální stabilitě a na dodržování zásady teritoriální suverenity.

Tato krize vyvolala další vážné varování: spojenectvím s USA se nedá důvěřovat. Kurdové už to věděli. Američané je zradili v Iráku už r. 1991, když USA nechala po první válce v Perském zálivu Saddáma Husajna u moci.

Avšak nespolehlivost USA je něco nového pro saúdský režim, který, podobně jako Izrael, plně závisí na USA pro svou bezpečnost. Čím více si Saúdská Arábie bude uvědomovat, že na Ameriku nemůže spolíhat, tím pravděpodobněji se sblíží s Íránem. Podle některých zpráv se to už prý děje.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
11436

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2019