Vzkaz v zinkové rakvi

29. 5. 2020 / Karel Dolejší

Ve Spojených státech se v posledních dnech stále častěji přetřásá otázka způsobilosti Donalda Trumpa k výkonu prezidentské funkce ZDE. Nejde už jen o to, že si oranžový Donald opět "polepšil" a běžně produkuje už více jak dvacet lží či nesmyslů denně ZDE, ale že kromě velkovýroby volovin a hraní golfu už nezvládá prakticky nic jiného. Může snad osoba neschopná soustředěně pracovat byť jen hodinu denně zastávat nejvyšší mocenskou funkci ve státě?, ptá se stále více lidí. Trumpovu "práci" už nyní neschvaluje takřka 54 % Američanů ZDE.

Relativní nespokojenost s politickým establishmentem by neměla voliče vést k tomu, že do vysokých funkcí posílají ekvivalenty pověstného Caligulova koně Incitata. Běžní politici mohou být samozřejmě relativně neschopní, zkorumpovaní, opilí mocí, nafixovaní na poslech vlastních "mouder" - zkrátka vyznačují se často pozoruhodným množstvím nedostatků a chyb, u nichž nebývá zřejmé, jak je jejich strana hodlá odstranit či alespoň omezit. Pokud však volič "vylepší" zmíněnou situaci tím, že do funkce vybere mimo okruh zavedené politické třídy velkohubého jájínka typu Trumpa či Zemana, měl by předem vědět, že takoví se rozhodně nerozešli dokonce i se stranickými establishmenty ve zlém náhodou. Pokud totiž obvyklí kandidáti často bývají vyloženě špatní, solitérní, patologicky sebestřední žvanilové v mocenské funkci jsou doslova k nesnesení.

Spojené státy ovšem oproti České republice disponují jednou nespornou výhodou. Voliči tam nejsou tak docela zvyklí na to, že se Bílý dům čas od času mění v osobní hospic dosluhujícího politika. Normou je přece jen prezident schopný práce a příčetný. Výjimky typu umírajícího Woodrowa Wilsona na zmíněném pravidlu nic nemění.

Naproti tomu československé a později české prezidentství je bohužel dalekosáhle kontaminováno rakouskouherským obrázkem stařičkého mocnáře, jenž ve funkci dožije, třebaže už nezvládá samostatně ani základní tělesné potřeby, natož politiku. Ersatzmonarcha tedy zpravidla zůstává na Hradě tak dlouho, dokud nezemře - nebo případně do doby, kdy se už začne chovat natolik nepříčetně, že zcela znemožní jakékoliv předstírání vážnosti úřadu (viz Ludvík Svoboda a rozkaz k popravě lékařů).

Zemanův Hrad s kancléřem bez bezpečnostní prověrky, dalekosáhle zapojený do ruských a čínských podvratných aktivit na hranici vlastizrady ZDE, by měl v každé jen trochu normální zemi dávno vyvolat vážné nepokoje a masové protesty občanů. Ne tak v Česku, kde jsme přece zvyklí nechat si od stařičkých mocnářů líbit takřka cokoliv - a to i v případech, kdy jde vlastně o pouhé čínské místodržící ZDE. Trapná fotografie exprezidenta Havla s Bushem juniorem, v relativně nedávných dobách považovaným ze historicky nejneschopnějšího prezidenta, byla v ČR široce diskutována v kontextu možného znevážení úřadu. Prezident hájící zcela vážně černou zabijačku šéfa své kanceláře či zaštiťující výhrůžné dopisy cizích mocností českým ústavním činitelům však představuje úplně jiný level než osoba, která se ve funkci změnila z nezávislého lidskoprávního aktivisty v nekritického obhájce americké zahraniční politiky. - A koneckonců sama a dobrovolně z této funkce odešla.

Pravdou také je, že Miloš Zeman, pokud už hovoří, nelže a neuráží nijak zásadně méně často než Donald Trump ZDE. Veškerý rozdíl jde na konto velmi špatného zdravotního stavu české hlavy státu, který již neumožňuje hodiny a hodiny žvanit do nebe volající pitomosti - ať už u řečnického pultu, nebo na Twitteru.

Což samozřejmě nic nemění na faktu, že i Donald Trump, fyzicky stále relativně fit, zjevně není schopen vykonávat jakoukoliv veřejnou funkci spojenou s odpovědností. Kdyby si tak jako nyní počínal řekněme na postu tiskového mluvčího hasičského sboru města New York, během několika dní by skončil.

Což nás vrací k otázce, zda si můžeme dovolit v Česku "nechat dožít" ve funkci osobu ještě nezpůsobilejší než Trump.

Samozřejmě, že v zájmu vlastním a budoucích generací je něco takového stěží myslitelné. V souvislosti se senátním šetřením Hradem vyžádaného čínského výhrůžného dopisu by bylo nanejvýš záhodno zahájit veřejnou debatu o odeslání jezevce z Vysočiny zpátky na Vysočinu. Občasné projevy přednášené v Restauraci u prezidenta v Novém Veselí mají jistě velký potenciál podpořit místní turistický ruch, podobně jako výtvarná produkce Františka Čecha nebo dvouhlavé tele místních chovatelů.

A měli bychom ke zmíněnému přikročit mnohem dříve, než bude z Hradu do Pekingu odeslán důležitý vzkaz v zinkové rakvi.

0
Vytisknout
5710

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2020