Studie: Existují genetické předpoklady pro vážný průběh COVIDu
24. 2. 2021
Foto: Pixabay. Vědci z Národní výzkumné univerzity Vysoká škola ekonomická ve spolupráci s dalšími třemi ruskými p...25. 2. 2021
Pandemie koronaviru se setkala s nerovnými reakcemi v různých zemích, což vedlo k nerovným dopadům viru. Zejména obyvatelstvo Evropy, USA a Latinské Ameriky bylo neúměrně zasaženo. Věda přinesla spoustu mnoho informací o SARS-CoV-2 a dosáhla mimořádného a bezprecedentního pokroku ve vývoji vakcín. Stále však panuje velká nejistota ohledně toho, jak se pandemie postupně vyvíjí, informuje lékařský časopis The Lancet.
Vakcíny proti COVIDu-19 se
aplikují v mnoha zemích, nicméně to neznamená, že krize bude vbrzku vyřešena.
Jednoduše přecházíme do nové fáze pandemie. To, co nastane, bude částečně
záviset na pokračujícím vývoji onemocnění a chování občanů, dále pak na
rozhodnutích vlád, jak budou na pandemii reagovat – a také na pokroku ve vývoji
vakcín a léčebných postupů.
Rovněž záleží na širším
spektru oborů ve vědách a humanitních oborech, které se zaměřují jak na
ukončení pandemie, tak na to, jak snížit dopady budoucích zoonóz – ale i na to, do
jaké míry může mezinárodní společenství obstát v úsilí o potlačení infekce.
Samotné vakcíny – pokud budou ve velkém aplikovány – nabízejí dlouhodobou
ochranu a jsou účinné v prevenci přenosu nákazy. Samy o sobě však pandemii nezastaví
a ani nám neumožní návrat k „obvyklému stavu“.
Dokud na celém světě nebude
dosaženo vysoké úrovně celosvětové ochrany zprostředkované vakcínami, mohla by
mít předčasně rozvolněná opatření katastrofální následky. Země, různé komunity
a jednotliví občané musí být připraveni k tomu, aby se s těmito požadavky v dlouhodobém horizontu
vyrovnali.
O celkovém výsledku
pandemie bude rozhodovat mnoho faktorů. Nacionalistický přístup k dodávkám
vakcín je na rozdíl od globálního postupu morálně špatný. Tento přístup navíc
zdrží jakýkoliv návrat k „normálnímu způsobu života“ (včetně uvolnění
hraničních kontrol), protože žádná země nemůže být v bezpečí, dokud nebudou v
bezpečí všechny země.
SARS-CoV-2 by mohl i nadále
mutovat způsoby, které akcelerují přenos viru a které snižují účinnost vakcín.
Váhání ohledně aplikace vakcín, zavádějící informace a dezinformace týkající se
očkování by mohly ohrozit globální reakci na COVID-19. Naivní předpoklady o stádní
imunitě mohou s ohledem na vznik nových variant SARS-CoV-2 vytvářet opakovaná
ohniska infekce a jejich recidivy. SARS-CoV-2 pravděpodobně nikdy nebude možné
globálně vymýtit kvůli jeho výskytu u řady zvířat (včetně koček a psů), dále
pak kvůli neúplné vakcinaci a různým stupňům imunologické ochrany.
Proto bude
zapotřebí pokračovat ve stávajících strategiích na potlačení pandemie v lidské
populaci. Kromě toho zatím nevíme, zda a kdy bude zapotřebí revakcinace
současnými nebo novými očkovacími látkami, protože délka imunologické ochrany a
účinnost proti vznikajícím variantám viru zůstávají neznámé. A tato nejistota
nám brání předpokládat, že nedávný vědecký pokrok v diagnostice, vakcínách a
léčbě ukončí pandemii.
Svět se bude pravděpodobně
ještě mnoho let potýkat s novým koronavirem, protože v současnosti žádné rychlé
řešení není k dispozici. Rozhodnutí globálních institucí a vlád, stejně jako
chování občanů v každé společnosti, výrazně ovlivní další etapy boje s infekcí.
Existuje spousta možných scénářů.
Jedním z extrémů je nejoptimističtější scénář, ve kterém budou vakcíny
nové generace účinné proti všem variantám SARS-CoV-2 (včetně variant, jež se
ještě mohou objevit), a kontrola virové nálože bude účinně monitorována v každé
zemi v koordinovaném úsilí o dosažení globální kontroly nad virem. Avšak i za
předpokladu mezinárodní spolupráce a adekvátního financování by byl tento scénář realizován až za dlouhou dobu. Iniciativa COVAX je jen počátečním krokem k tomu,
aby bylo dosaženo rovnosti v distribuci vakcín a odpovídající globální
koordinace, a to se zejména týká chudších zemí.
Druhým extrémem je
pesimistický scénář, v němž se budou opakovaně objevovat varianty SARS-CoV-2 se
schopností unikat imunitě získané vakcinací. Takže pouze bohaté země by mohly
reagovat rychlou výrobou modifikovaných vakcín a opakovanou reimunizací obyvatelstva,
zatímco by se zbytek světa potýkal s opakovanými vlnami a vakcínami, které by
nebyly dostatečně účinné proti nově cirkulujícím virovým variantám. V případě
tohoto scénáře by i v bohatších státech pravděpodobně vznikala ohniska infekce
a ona cesta k „normálnosti“ ve společnosti a v ekonomice by byla mnohem delší.
A existují i další přechodné a alternativní scénáře. Země, které udržují infekce pod kontrolou, a státy, kde je vysoká úroveň přenosu, by se časem pravděpodobně dostaly do téže cílové stanice. Ačkoli by jejich cesty byly docela odlišné, protože žádná ze zemí nemůže zůstat trvale izolována od zbytku světa. Pokud jednotlivé státy nebudou spolupracovat na zvýšení úsilí v oblasti prevence, zůstane riziko dalších pandemií nebo jiných přeshraničních katastrof – včetně těch, které jsou způsobeny změnou klimatu – trvalou hrozbou.
Celý článek ZDE
Diskuse