Lidi, kteří po projevu někdejšího prezidenta USA Donalda Trumpa zaútočili na Kapitol, sídlo amerického kongresu, jsou přesvědčeni podobně hluboce, jako paní Lukáčová.
Každý zřejmě o něčem trochu jiném, někteří o tom, že demokratičtí politici jsou pedofilové, jiní o nadřazenosti bílé rasy, někteří o tom, že jsou poslední mohykáni amerického národa. Poměrně dobře a neodbytně demonstrují "nasranou jednotu" paní Lukáčové, která se už také posunula kousek dál ve své naléhavosti, s jakou se snaží svou nasranost demonstrovat. Společně s dalšími členy jednoty chtějí chodit k politikům domů a demonstrovat tam.
Ti lidé jsou komičtí pouze do okamžiku, než dojde k násilí. Během útoku na Kapitol zemřelo 5 lidí, z toho jeden policista. Na COVID-19 umírá stále více lidí ve věku, o němž se soudilo, že je bezpečný. Mimo jiné také proto, že mnoho lidí možná nepůjde vytmavit k Hamáčkovi domů, co si o něm myslí kvůli dvěma rouškám, nicméně roušku si prostě nevezmou, zda jsou infekční nevědí a pokud ano, je jim to často jedno, neboť se máme přece smířit s přírodou a odmítnout tu hloupou, zotročující západní medicínu, která je tu přece jen kvůli businessu farmaceutických firem. Nedají příliš na paní Lukáčovou, ale po částech to slyší a čtou od jiných lidí, kteří pravděpodobně nepůsobí tak komicky, byť částečně blábolí úplně stejně. Jen s jiným statusem a s jinou váhou blábolu.
Lidé, kteří podobně jako
Edgar Maddison Welch věří, že objevili centrálu pedofilního spiknutí demokratických politiků a neváhají si to ověřit,
mají v Kongresu také své zástupce. Paní Lukáčová má pana Volného, který tvrdí, že bojuje za pravdu, když odmítá dodržovat protipandemická opatření.
Mluvil jsem před pár dny s lékaři z jedné fakultní nemocnice, společně s dalšími svými univerzitními kolegy se rozhodli, že chtějí aktivně působit proti dezinformačnímu smogu a ukazovat lidem, kteří se domnívají, že COVID-19 je zástěrka světového spiknutí nebo jen lehké nachlazení, co se děje na jednotkách intenzivní péče.
Jenže jsme se s krizí důvěry v autority a instituce dostali tak daleko,
že ani toho nestačí. Je otázka, zda pokud by paní Lukáčovou někdo vzal za loket a s respektem ji provedl jednotkou intenzivní péče, ukázal pacienty v kritickém stavu a záznamy o těch, kteří nepřežili, povyprávěl jí z pozice lékaře, co zažil, zda by věřila.
Obklopuje ji totiž řada lidí, kteří budou tvrdit něco jiného, a je pouze na paní Lukáčové, jakou sociální (i)realitu si zvolí. Sociální realita, kterou jsme ochotni akceptovat, je postavena na důvěře, že ten druhý mluví pravdu a na tom, že mu i ostatní věří. Ocitáme se v období eroze důvěry a míra vlivu dezinformací o COVID-19 je toho poměrně dobrým indikátorem.
Nepochybně je možné, že s mírou zažité zkušenosti dojde postupně k uklidnění situace a k tomu, že řada dnes pochybujících lidí přijme fakt, že není možné zrušit opatření a prostě jen tak žít dále, že cesta vede přes očkování, že nejde o pokus zotročit či poškodit lidstvo. To ale v žádném případě neznamená, že se "nasraná jednota" neobrátí k jinému tématu, které poslouží jako motiv ke katalýze zcela jiného problému než je COVID-19 či imigrace.
Ke katalýze naprosté nedůvěry a potřeby hledat opěrný bod tam, kde identitě zoufale chybí. Očkování proti COVID-19 na tuto těžkou poruchu společenské imunity nezabírá. Nazabere nic, pokud společenská reprezentace nebude prokazovat, že skutečně chce posilovat společenskou imunitu vůči nedůvěře a nebude ji naopak trvale, v sobeckém zájmu vlastním nebo úplně cizím, prohlubovat.
Problém spočívá v tom, že nedůvěra plodí nedůvěru, respektive, uvedeno na politické rovině, nedůvěra vede vesměs k volbě proti, nikoliv pro. V tomto stavu se nyní ocitáme a z něj lze vykročit pouze politickou změnou, která vytvoří svazek důvěry a odpovědnosti. Nikoliv nedůvěry a pomsty.
Diskuse