Velikonoce a morální řád

2. 4. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
 


Velikonoce podle mne nejsou žádný „morální řád“. Rozhodně ne „morální řád“, který tu máme dva tisíce let. Stačí se za těmi dvěma tisíci let ohlédnout a zamyslet se nad tím, co se obecně v té či oné době považovalo za „morální řád“. Vrchnost, zotročení žen, rasismus. Nad hodnotou, jakou dávala Evropa lidskému životu, můžeme meditovat, když vezmeme v potaz neustálé války a vraždění, jak se udály během uplynulých dvou tisíc let (patří sem samozřejmě i války náboženské, křížové výpravy, kolonialismus s genocidou v belgickém Kongu apod.).

 

Ostatně Ježíš o Velikonocích je zavražděn právě kvůli typickému „morálnímu řádu“ své doby. On zpochybňuje autoritu kněží a samozřejmých tradic, nabádá ke svobodě, lásce a soucitu. Dokonce naznačuje, že ti, kdo jsou obecně považováni za hnusné hříšníky, cizáky, zavržené lidi, mohou mít před Bohem vyšší hodnotu než ti, kdo jsou obecně považováni za pastýře a vzory. To je opravdu těžko stravitelné sousto pro „morální řády“.

To, že se Evropa dva tisíce let topila ve válkách, že měla vrchnostenský společenský a morální řád atd., neznamená, že nikdo nemohl projevit soucit nebo lásku. Jistě to dělalo mnoho lidí. Následovali Krista. To je důležité. Velikonoční příběh nemá garantovat nějaký dokonalý svět, má smysl právě už tehdy, kdy jednotlivý, ztracený člověk v temnotě útlaku a hrůzy volí soucit a lásku. Přesně tak jako Kristus. Evangelní hodnota nekonečné důstojnosti každého člověka jako princip společnosti našla své místo v zásadě až po druhé světové válce v západním světě. Ovšem vždy nedokonale. Úspěch není v tom, že bychom dokázali naplnit ideál, ale v tom, jak daleko jsme ve srovnání s minulostí.

Jsem přesvědčen, že s evangelními hodnotami je spojený emancipační příběh Západu a že tento příběh spočíval především v tom, že umělci dokázali lidem zprostředkovávat to, jak by ponížené a utlačené viděl Kristus. Nebyli to primárně kněží, ale umělci, kdo získával imaginaci evropské společnosti pro svržení vrchnosti (už Dante v Božské komedii vykročil touto cestou), pro svobodu milostné lásky, pro emancipaci dělníků a chudých lidí, pro zrušení otroctví, emancipaci žen nebo homosexuálů. Stejně tak paradoxně se triumfem – ve srovnání s tradičními poměry někdy mezi antikou a 19. stoletím – v péči o nemocné a chudé stalo materialisticky založené poznání medicíny, překračující různá tabu a pověry, a marxistické hnutí. Je to paradox? Ale Velikonoce nás učí myslet v paradoxech: kněží tlačí na římského bezvěrce, aby ukřižoval jejich Boha: a zatímco bezvěrec se zdráhá, kněží chtějí více a více umučení Boha.

Velikonoční příběh podle mne neznamená, že svět se stal nebo stane radikálně jiný, že se vyhneme nemoci, bolesti, samotě, smrti. Můžeme a máme svůj úděl zmírňovat. Smysl Velikonoc je ale v tom, proč to děláme. Mechanický kolotoč péče od porodnice po krematorium může být co do čísel tak či onak zachráněných, zkvalitněných, prodloužených životů triumfem, ale bez soucitu a smyslu pro nekonečnou důstojnost člověka, která překračuje všechny pozemské možnosti, se postupně může proměnit v něco obludného. Na otázku, zda člověk má nekonečnou důstojnost, zejména ten, který je ponížen a pohrdán, nemůže dát odpověď věda, ba ani jakékoli vědění: je to prožitek. A Velikonoce jsou cestou k němu. Bezúhonný, soucitný Bůh, který odpouští i svým trýznitelům, obětuje sám sebe v nepředstavitelných mukách pro každého jednoho člověka. Ne, není to nějaká deklarace všechno vědoucího Boha, který nás poučí, co si máme myslet. Je to Bůh, který je s námi a mezi námi a který nás nepoučuje, ale ukazuje nám naši hodnotu tím v běžném lidském životě nejvíce přesvědčivým způsobem: obětí. Komu uvěříme, že mu na nás absolutně záleží: tomu, kdo nám sdělí shůry, že pro něj máme velkou hodnotu, nebo tomu, kdo za nás položí svůj život a podstoupí hrozná muka?

Možná řekneme: ale v čem mě taková oběť zachraňuje, proč bych ji měl potřebovat? Nebo: není to tak obrovský dar, že mne zavazuje absolutně, a tedy ze mne dělá otroka? Zachraňuje mne v tom, že mi dává nekonečnou důstojnost. Osvobozuje mne v tom, že je láska. Trhá všechna pouta marnosti a smrti. Jak je to možné? Protože je Bůh.



0
Vytisknout
8541

Diskuse

Obsah vydání | 7. 4. 2021