Rusko právě vážně eskalovalo svůj konflikt s USA

16. 11. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
  • Kreml dal jasně najevo, že o žádnou deeskalaci vzájemných vztahů naprosto nestojí. 

Ruská federace letos oficiálně zařadila Spojené státy americké na seznam "nepřátelských zemí". USA v posledních dvou týdnech varovaly Kyjev a své spojence v NATO/EU, že Kreml podle dostupných údajů hromadí vojska k možné invazi na Ukrajinu, čemuž nasvědčují i nezávisle získávané údaje z otevřených zdrojů. 15. listopadu pak ruská zbraň odpálená z kosmosdromu Pleseck, nejpravděpodobněji prostředek proti satelitům na nízké oběžné dráze známý pod kódovým názvem Nudol, zničila družici Kosmos 1408 a vytvořila přitom na orbitě přes 1 500 sledovaných i tisíce nesledova(tel)ných ohrožujících úlomků s vysokou rychlostí.


Kontext zprávy je tento: Je nesmírně obtížné opatřovat si ze současného Ruska důležité zpravodajské informace z lidských zdrojů (HUMINT). Proto poslední americké varování před ruskými agresivními přípravami, které do médií prosáklo koncem minulého týdne, záviselo nepochybně z největší části na satelitním snímkování ruského území, zejména vyprazdňujících se skladů bojové techniky na základnách a klíčových dopravních uzlů. (Jsou k dispozici i příležitostné zprávy přímých pozorovatelů na zemi, je jich však málo, vznikají náhodně a neumožňují udělat si ucelený obrázek.)

K zásahu cílového objektu ruského antisatelitního testu došlo v oblasti nad Mořem Laptěvů a vzniklé kosmické smetí od té doby zamořuje oblasti oběžné dráhy s klíčovým významem pro sledování regionu východní Ukrajiny a jejího okolí. Jinak řečeno, další sledování ruských válečných příprav bylo testem vážně narušeno, alespoň co se týče satelitního snímkování.

Ještě širší kontext: Americké ozbrojené síly jsou dnes fatálně závislé na satelitní navigaci a komunikaci, teprve nedávno jejich malá část začala být cvičena tak, aby vůbec dokázala operovat "postaru", bez těchto vymožeností. (Představte si, že si zvyknete při řízení na navigaci podle GPS a naráz se musíte vrátit k jízdě podle stařičkého autoatlasu, pokud tedy vůbec nějaký ještě seženete.) Velmi konzervativně řečeno, ruský "nevlídný akt" demonstroval Pentagonu, že o všechen satelitní operační luxus by také mohl v krátké době přijít.

Kreml rozhodně v současné době žádný z konfliktů, v nichž je namočen, nehodlá deeskalovat. Připojuji pro názornost stručný neúplný seznam: Donbas; Gruzie; Karabach; Podněstří; Sýrie; Libye (plus dnes již desítky dalších afrických zemí hostících ruské wagnerovce); migrační krize na běloruských hranicích; probíhající srbská destabilizace Bosny; agresivní vojenské manévry a vznášení absurdních územních nároků v Arktidě.

Kvůli zkorumpovanosti, hlouposti nebo i třeba jen na základě falešné důvěry v pevnost západních aliancí často od "kompetentních" komentátorů slýcháme, že mnoho let probíhající všeobecné ruské válečné přípravy jsou prý "pouhou reakcí na agresi Západu", případně že jde o pouhé demonstrace, které nakonec netřeba brát vážně.

Nelze dostatečně často opakovat, že podle Kremlu válka se Západem už dávno probíhá. Tím, že se západní politici rozhodli tento aspekt ignorovat, se ovšem na věci nic nezmění. Také ten, kdo USA nebo Českou republiku označuje za nepřítele, má svůj vliv na definici situace. A pokud jedna strana zcela rezignovala na účinné možnosti situaci definovat sama, výsledek může být opět pouze jednoho druhu: Ten, jemuž se v diplomacii 19. století formující dodnes světonázor ruských elit říkalo fait accompli, tzn. postavení protistrany před hotovou věc.

Přitom s Kremlem nemá naprosto žádný smysl vést "diplomatická jednání" z vojensky slabé pozice, protože podobně jako třeba tzv. Minský proces ve věci Ukrajiny přinášejí pouze formalizaci vojensky dosažených ruských zisků, potažmo naprosté kapitulace.

Upřímný údiv všelijakých "progresivistů", že jsou některé věci "ještě možné", si Evropa bohatě užila během 30. let, kdy také řada hlasů s nabubřelým sebevědomím prohlašovala válečné přípravy za "překonané" a "civilizačně zaostalé". Nebýt toho, že francouzská vláda dávala přednost sociálním programům před urychlením příprav k obraně, nemusel pád Francie v roce 1940 proběhnout během šesti týdnů.

V současnosti už není čas na to se opět čemukoliv divit. Kreml žije v naprosto jiném "duchovním" světě než postmoderní Evropa a Západ, je extrémně konzervativní, ideál spatřuje v agresívní imperiální politice 19. století. Jedná se o poslední přeživší impérium v Evropě poté, co v polovině 70. let došlo i k opožděnému rozpuštění impéria portugalského. A válka pro Ruskou federaci zůstává nejvyšším účelem státu.

Žádná porce strkání hlavy do písku ani prázdného žvanění o "vzájemně výhodných obchodech" na zmíněných faktech nic nezmění.

1
Vytisknout
12479

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2021