Záhada všech záhad

19. 1. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 22 minut
Ano. Je tomu přesně tak. Jako o záhadě všech záhad můžeme hovořit o mysteriózní 618 let staré ilustrované knize, napsané neznámým písmem v neznámém jazyce, jejíž rukopis nalezl v roce 1912 tehdejší sběratel a antikvář Wilfrid Voynich v italském jezuitském klášteře. V té době obsahoval 272 stran v sedmnácti pergamenových arších, z nichž se jich do současné doby dochovalo jen 240. Na nich je celkem obsaženo 35 000 slov, která jsou zcela odlišná od evropských jazyků. Současně je tento ojedinělý unikát rozdělen podle ilustrací do několika odborných částí pojednávajících o botanice, astronomii, biologii, kosmologii, farmakologii a jednotlivých receptech, které jsou uspořádány ve tvaru květu či hvězdy. Jeho originál je ve vlastnictví Yaleovy univerzity pod označením MS 408, a podle radiokarbonové datace (C14), spadá jeho sepsání do let 1404 – 1438. Díky nejstaršímu česko – slovenskému soukromému vydavatelství CAD PRESS se před devíti lety pod názvem Voynichův rukopis aneb Nejzáhadnější kniha světa, dostalo do rukou čtenářů a milovníku všech záhad její první faksimilní vydání, které je doplněné obsáhlou úvodní studií renomované české badatelky a záhadoložky Jitky Lenkové.

Paní Lenková, jak dlouho jste na této obsáhle studii pracovala?

 

Průběžně asi po dobu deseti let. Dlouho se hledal vydavatel ochotný a schopný vydat Voynichův rukopis aspoň trochu jako faksimile, tj. barevně a v celém rozsahu. Zmínit je třeba i univerzitu v Yale, která dala skeny rukopisu v tisknutelné kvalitě na svůj web pouze s tím, že pokud je někdo použije, stačí uvést zdroj, a nežádala za to žádné poplatky.

O tomto „Svatém grálu“ historické kryptografie se také často říká, že má souvislost i s českým prostředím. Je to pravda?

Ano, je to pravda. Blíže a podrobněji se touto českou stopou zabývá kolega badatel Karel Dudek – který vám k tomu může říct víc. Zabývá se i dalšími záhadami, hlavně megality a Kounovskými kamennými řadami, pátrá i po lebkách českých pánů.

Ohledně jeho autora existuje mezi vědci badateli mnoho dohadů. Například podle Jana Marka Marciho polyhistora (1595-1667), se rukopis vyskytoval na dvoře Rudolfa II., který prý věřil, že jeho autorem byl anglický teolog a badatel Roger Bacon (1214-1294), ale Rudolfu II. ho také mohli dát alchymisté John Dee (1527-1608) či Edward Kelley (1555-1597), který jako první zaznamenal enochiánštinu, údajný jazyk andělů, ale tak bychom mohli pokračovat dále a dále… Podařilo se vám dopátrat se autorova jména?

To se zatím nepodařilo nikomu na světě. Můj názor je ten, že autorem je osoba, která rukopis napsala a namalovala v procesu tzv. „automatického psaní“, čemuž např. odpovídá plynulost rukopisu. Autor neměl s psaním písmen a slov úplně cizí abecedy žádný problém. Podle mě se jedná o záhadu, kde jsme zatím možnosti dalšího bádání vyčerpali, a pomoci zde může jen nějaký nový poznatek. Nalezení ztracených stran rukopisu, téhož písma jinde apod. Jeden podobný znak se podařilo objevit výše zmíněnému kolegovi K. Dudkovi, a to dokonce v Praze.

Nad tímto tajemným rukopisem a jeho rozluštěním si lámou hlavu filologové, kryptografologové i amatérští luštitelé celého světa, již přes sto let. A stále marně. Co ale říkáte na tvrzení jičínské rodačky, Ireny Hanzíkové, která ho prý údajně rozluštila..?

Byla jsem na její přednášce v Pardubicích a co jsem z této přednášky pochopila, tak paní Hanzíková používá metodu jakéhosi spirituálního napojení se na rukopis a její tzv. překlad tomu odpovídá. Je objektivně nepotvrditelný.

Ale jak by mohla znát jazyk používaný v Atlantidě zhruba 1 500 let před jejím zánikem, neboť řada badatelů se domnívá, že v tomto jazyce byl sepsán..?

Právě díky tomu spirituálnímu napojení se. Když už pominu otázku existence Atlantidy jako takové.

Podle toho rozdělení rukopisu do jednotlivých odborných části bych usuzovala, že se pravděpodobně jedná o léčitelskou tématiku propojenou s postavením hvězd a příhodným časem léčby. Souhlasíte se mnou?

Je to jeden z možných výkladů.

Zároveň se domnívám, že o tom svědčí i ilustrace nahých žen, koupajících se v nádobách se záhadnou tekutinou. Co si o tom myslíte..?

I to lze připustit, i když jen proto, že opravdu nikdo na světě si zatím není jist, co mají tyto ilustrace přesně znamenat. Možná snad je významné to, že vedle žen chybí vyobrazení mužů a že by se proto mohlo jednat o léčbu gynekologickou.

Někteří vědci se ale stále přou o to, zda je to alchymisticko - astrologická příručka či zašifrované poselství mudrců Atlantidy nebo Plejáďanů nebo dokonce legendární Necronomicon Abdula al-Hazreda, deník Leonarda da Vinciho, anebo opravdu dílo alchymisty Rogera Bacona. K jakému tvrzení, se přikláníte Vy osobně?

K žádnému z nich. Jediné, co víme téměř jistě, je doba, kdy byla poražena zvířata, z jejichž kůže byl zhotoven pergamen, na kterém byl rukopis napsán, a to se stalo podle datace pomocí C14 v letech cca 1404–1438. To vylučuje všechny osobnosti žijící před těmito lety, např. právě Rogera Bacona (1214-1294). Ne ovšem osobnosti pozdější, protože dané pergameny mohly být popsány kdykoliv později. K Leonardu da Vincimu bych poznamenala snad jen tolik, že byl přece jen podstatně zručnějším kreslířem než autor rukopisu. Existence Atlantidy, Plejáďanů a Necronomiconu zůstává zatím stále jen spekulativní, objektivně nepotvrzená.

Vesmír a jeho vznik je také jedna velká a tajuplná záhada, která pro obyčejné smrtelníky zůstane navždy skryta a nezodpovězena, protože to není v lidských silách – stejně tak asi jako rozluštění Voynichova rukopisu. Co byste k tomu dodala..?

Že jako lidé a lidstvo se potýkáme ještě přinejmenším s dvěma dalšími záhadami, a to jestli jsme ve vesmíru sami a jestli před tou naší existovaly na Zemi i jiné civilizace, a to se nám nemusí podařit zjistit nikdy. Třetí záhadou je, co bude po smrti. Tuto záhadu dříve či později rozluští každý z nás.

Kromě této studie, jste také autorkou mnoha knih se záhadologickou tématikou, z nichž vybírám Záhady kolem nás, Tajemná místa Česka, Z říše tajemství a záhad, která vám vyšla v nakladatelství Dialog. V ní zaměřujete svou pozornost nejen k paralelním světům ale také ke specificky české tajemné realitě. Jakého typu jsou ty záhadné projevy, dejme tomu na roudnickém zámku?

Pokud jde o českou realitu, disponujeme širokou škálou různých typů záhad. Jedním typem jsou výskyty různých přízraků, zjevení, strašidel a různých paranormálních aktivit, jako je tomu třeba právě na roudnickém zámku. Dalším typem záhad je výskyt různých energií, které pro zjednodušení nazvu „zemskými“, navázaných rovněž na určitá konkrétní místa – třeba na Kounovské kamenné řady, menhir Kamenný pastýř u Klobuk nebo nedostavěný kostel v Panenském Týnci a mnohá další. Řadu z nich jsem navštívila a svoje poznatky shrnula právě v knize Tajemná místa Česka, která po posledním dotisku dosáhla nákladu 15 000 výtisků. I když jeho převážná část vyšla v levnější brožované podobě v Levných knihách, jsem za to ráda, protože je tak pro všechny zájemce o tuto tematiku výrazně dostupnější. Může posloužit i jako průvodce po tomto českém tajemnu. A máme potom záhady navázané přímo na konkrétní osoby, jako byli třeba doktor Faust nebo alchymisté či zednáři, čímž se dostáváme k ezoterice, mystice, posvátné architektuře, magii a okultismu stejně jako k psychotronice, telepatii a věštění všeho druhu.

Jak taková místa nalézáte? Znamená to pro vás pátrání v historických archívech a pramenech spojených s okultními vědami?

Naprostá většina těchto míst byla nějakým způsobem již dříve popsána v literatuře. Pátrání na místě potom vede k autentickým prožitkům, možnosti bádání přímo na místě a eventuelně i rozhovorům s místními lidmi, kteří k tomu mají co říct, třeba kastelány. Stane se také, že tito lidé vás upozorní třeba na nějaké místo, které je nějak zvláštní a zatím nikde jako záhadné či tajemné popsáno nebylo. Nově také taková místa úmyslně vznikají, např. v podobě novodobých kamenných kruhů, třeba u Holašovic, u Rumburka nebo pod hradem Okoř, i jinde. Podle kolegy psychotronika ing. Jana Šindela navíc tyto novodobé objekty fungují stejně jako ty starodobé.

Spolupracujete při těchto pátráních i s některými z českých či zahraničních záhadologů?

Ano, podle potřeby. Troufnu si říct, že většinu svých českých kolegyň a kolegů znám osobně anebo aspoň zprostředkovaně, scházíme se také na pravidelných setkáních. Plzeňský klub psychotroniky a UFO pořádá např. taková setkání v pražské restauraci U Vodárny, Fantastic Facts Club na hradě Houska, badatelský spolek Záblesk vždy na nějakém zajímavém místě ve východních Čechách, Slovenská asociácia výskumu paranormálnych javov měla vloni setkání v Tatrách. Kolegové zajímající se třeba o záhady druhé světové války spolupracují s polskými kolegy nebo slovenští kolegové s maďarskými. Obvykle nás svede dohromady vždy řešení nějakého konkrétního případu a mezinárodní spolupráci samozřejmě velmi usnadňuje internet. V žádném případě se ale nevyhýbám ani spolupráci s vědci a využívání vědeckých poznatků a metod, dokonce bych řekla, že pro naše bádání platí čím více, tím lépe,

Stále mi to nedá, abych se vás nezeptala. Jak se z vystudované právničky stane milovnice tajuplnosti a spisovatelka?

Bylo to spíš naopak. Milovnice záhad vystudovala práva. Všechno začalo asi tím, že mi táta předčítal Součkovy Velké otazníky a psala jsem vlastně od dětských let a chtěla jít na žurnalistiku, nakonec z toho byla práva a po nich mezinárodní obchod a advokacie. I tak mi sem tam vyšel nějaký článek, první v „opravdových“ novinách už v šestnácti, i když ne o záhadách. Svou první knihu, a to už o záhadách, nazvanou Ztracená kolébka lidstva, jsem napsala na mateřské. Vyšla v roce 1998.

Ve svých knihách často píšete o UFO, mimozemšťanech a jevech zvaných „ Únos do UFO “. Došlo k těmto jevům i na českém území?

Ano, došlo. S manželem, doslova průkopníkem české záhadologie a ufologie, Ladislavem Lenkem (1953 – 2021), jsme tomuto tématu již před časem věnovali knihu Mimozemšťané v Čechách, kde je popsáno asi 200 případů setkání třetího a vyššího druhu, vč. únosů do UFO, k nimž u nás došlo. Shromažďováním záznamů o pozorování UFO se již od začátku 90. let systematicky věnuje Projekt Záře vedený Vladimírem Šiškou.

Když byste z toho velkého světového množství nejrůznějších záhad, které nás obklopují měla vybrat tři neobvyklé, které by to byly?

Za mě čistě subjektivně je to lebka tzv. Hvězdného dítěte, možného křížence mezi pozemskou ženou a jakýmsi „návštěvníkem z hvězd“. Analýza DNA na té technické úrovni, kterou máme dnes, to sice nepotvrdila, ale ani nevyloučila. Z českých záhad určitě otázka ztraceného posledního rukopisu Ludvíka Součka a vůbec některých záhadných okolnosti jeho života a nakonec i smrti. Hypotéz je mnoho, včetně té s okultními prvky. Nezodpovězená zůstává i moje oblíbená otázka, co je pod packami Sfingy? Podle legend by tam měla být komora ukrývající poklady civilizací dávno minulých, např. věčně svítící lampa nebo ohebné sklo.

To je velmi zajímavá domněnka. Jak je možné, že toto nenapadlo dosud žádného z archeologů?

Archeologové o tom samozřejmě nejspíš vědí. Jedna věc je, že této legendě nedůvěřují natolik, aby ji začali seriozně prověřovat, druhá věc je ta, že příslušné egyptské úřady jakékoliv vykopávky a pátrání zrovna neusnadňují, spíš naopak, a cizincům zvlášť.

Zažila jste nějakou tajuplnou situaci, dejme tomu na vlastní kůži?

Nevím, jestli situace mohou být tajuplné, ale zvláštní nebo nestandardní ano. Návštěvy některých tzv. záhadných míst jsou spojeny obvykle s nějakými pocity, někdy tísnivými. Takovým místem je třeba opuštěná budova Centrální kompresorovny, tzv. Turbo, u Jáchymova. Poměrně často zažívám tzv. synchronicity, tj. nekauzálních souvislostí. Jung tento jev popsal pomocí příkladu, kdy mu pacientka vyprávěla svůj sen o zlatohlávkovi a v té chvíli tento brouk vletěl dovnitř oknem. Zcela realisticky jsem jednou spolu s dalšími osobami v místnosti zaslechla zvuky posouvání nábytku o patro výš, kde v tu dobu prokazatelně nikdo nebyl. A kupodivu to nebyl žádný hrad nebo zámek, ale obyčejný rodinný domek. Kolektivní halucinace vědci vylučují a co to bylo, nevím dodnes. Všechny ty podivné věci, co jsem v životě zažila, mě dovedly i k tomu přesvědčení, že existuje i magie a že funguje. A zřejmě i reinkarnace.

Vzhledem k tomu, že jste se svým manželem shromažďovala záznamy o pozorování UFO, měla jste někdy možnost ho spatřit na vlastní oči?

UFO jsem nikdy neviděla, tedy zatím, a nepotkala mimozemšťana, tedy abych věděla, že to je mimozemšťan. Pokud jsou mimozemšťané mezi námi a nechtějí dát o sobě vědět, je pro ně nejvýhodnější vypadat jako my. Rovněž záhada UFO je podle mě jednou z těch, kde je třeba nějaký nový poznatek k tomu, aby mohla být případně rozluštěna. Naše stávající možnosti jsme v této věci zatím vyčerpali.

V jednom ze svých rozhovorů, jste se zmínila, že vás nejvíce fascinuje záhada „obrovských kovových kotlů“ zanořených pod úrovní terénu v Jakutsku. V čem nejvíce?

Ano, v tzv. Údolí smrti. Podle mě by neměl být problém je najít a vykopat, je to jen otázka techniky, peněz. Pak bychom viděli, co to vlastně je. Možná havarovaná kosmická loď nějaké mimozemské civilizace? Přímo na místě po nich pátral badatel Ivan Mackerle, ale neúspěšně, i když v rámci svých možností, hlavně finančních, udělal, co mohl. Je to i jeden z těch případů, o které vědci „nemají zájem“. Vlastně mi to přijde docela divné, kdo jiný by měl prahnout po objevování neznámého, než právě vědci? Obava o ztrátu „dobrého vědeckého“ jména a tím i příslušných grantů a tím možnosti obživy je však zřejmě silnější, což chápu. Sotva se tak ale někam posuneme.

Kromě vašich knih, jste také autorkou scénáře k desetidílnému seriálu Záhady Toma Wizarda. Zůstane jen u něj, nebo na vašem pracovním stole leží další?

Jéje! Ano. Ten seriál, projekt České televize pro děti, má dílů mnohem víc a mně se podařilo přispět scénáři k celkem deseti dílům někde uprostřed. Byla to zajímavá zkušenost, vedle té složky záhadologické tam byla i složka dějová a třeba natáčení ve Faustově domě s Iljou Rackem je zážitek, na který se nezapomíná. Podařilo se mi také napsat díl, který se vedení ČT líbil docela dost, a zároveň i díl, který se mu nelíbil vůbec, ale za to mně zas hodně.

A o jakou záhadu v tom díle, který se vedení ČT nelíbil, šlo?

Byl to takový akčnější díl „Zlý sen noci svatojánské“, kde si hlavni hrdina v rámci slunovratového veselí prošel ayahuaskovým halucinogenním zážitkem.

Bylo ještě nějaké další pokračování?

V řadě následující po té „mé“ došlo k dramaturgické úpravě základního rámce seriálu do podoby, která mi nesedla a tím tato spolupráce skončila. Uvažovali jsme tehdy ještě s dramaturgem o novém formátu dětského pořadu o vědě, ale ukázalo se, že pro ČT je levnější koupit něco ze zahraničí. Další scénář něčeho hraného na stole nemám, jednak s tou „hranou složkou“ je v případě záhad vždycky problém, kam příběh dovést, jednak si myslím, že v tomto je nepřekonatelný Arnošt Vašíček. Nějakou záhadologickou talkshow si ale umím představit docela dobře.

To je skvělý nápad, kéž by se ho podařilo zrealizovat...

Díky, co má být, bude. 

Co je na tom pravdy, že si K. H. Mácha i A. S. Puškin vedli své tajné sexuální deníky, v nichž psali o svém sexuálním životě?

Ano, je pravda, že oba texty existují. Deník K. H. Máchy (1810-1836) byl dokonce šifrovaný a rozluštil ho již Jakub Arbes (1840 -1914). Knižně vyšel v roce 2007 pod titulem „Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy“. (Pozn. red. Předtím vyšel r. 1980 v torontském nakladatelství 68 Publishers Josefa a Zdeny Škvoreckých a pak také v roce 1986 v mnichovském nakladatelství Daniela Strože Poezie mimo Domov.) Česky vyšel i Puškinův deník, a to jako „Tajné zápisky z let 1836-1837”. Sice nebyly šifrované, ale někdy je zpochybňováno Puškinovo autorství. Údajně byly tajně svého času vyvezeny ze SSSR a básník si vymínil, že mohou vyjít až sto let po jeho smrti. Tohle jsou ovšem informace snadno dohledatelné na internetu. Prostě Google – nejlepší přítel badatele. A Google překladač druhý.

Je mezi tím množstvím všech těch záhadologických témat, které nás obklopují to, jenž je vašemu srdci a duši nejbližší?

Určitě tzv. archeoastronautika zabývající se otázkou, zda naši Zemi někdy v minulosti navštívili mimozemšťané, případně jaký mají podíl na rozvoji lidí, lidstva a naší civilizace. Průkopníkem tohoto oboru vědění je Erich von Däniken, vycházejí z prací sovětského autora sci-fi Alexandra Kazanceva (1906-2002), u nás pak již zmíněný Ludvík Souček. V roce 1990, 12. května, vznikla Československá archeoastronautická asociace jako sdružení badatelů zabývajících se archeoastronautikou a existuje dodnes. Mezi její zakladatele a nejaktivnější členy patřil právě i můj manžel, který na toto téma publikoval ve své době řadu tehdy objevitelských článků.

Do archeoastronautiky patří třeba mé oblíbené artefakty vytvořené čínskou kulturou Hong-šan, jejíž stáří se odhaduje až na 6700 let. Nejenže jsou na nich jakési znaky pocházející z doby, kdy ještě v Číně vůbec nemělo být známo písmo, ale některé postavičky zobrazují i neznámé bytosti. Možná i mimozemšťany.

Můžete našim čtenářům prozradit, na jakých dalších zajímavých námětech v současné době pracujete?

S trochou nadsázky říkám, že normální člověk má asi tak čtyři knížky rozečtené, já mám čtyři rozepsané. Chtěla bych udělat 2. díly k Mimozemšťanům v Čechách a Tajemným místům Česka, rozpracované mám Tajné dějiny literatury – ano, s Máchou i s Puškinem, a to, že jejich jména tu už padla ve vaší otázce, je právě ukázka té tzv. synchronicity, což je téma, které by rovněž vydalo na knížku. Již před delší dobou jsem začala pracovat na kritickém vydání Nostradama – ne že bych ho chtěla kritizovat, ale ukázat ten text ve všech možných souvislostech, počínaje uveřejněním textu v originále a v překladu. Tím koncepčně navazuji na svůj překlad Kladiva na čarodějnice (2000), kde je uveřejněn rovněž původní latinský text, i svou předmluvu k faksimile Voynichova rukopisu.

Vedle toho se věnují i další publicistické činnosti. Před covidem jsem ovšem pracovala i jako inzertní manažerka, a během covidu si pracovní portfolio rozšířila o obor, který jsem měla jako koníčka – starožitnosti a sběratelství a s tím související obchodní aktivity. Ostatně některé artefakty jsou zajímavé i záhadologické. Živnostenský list mám ale třeba i na vydavatelskou činnost a jsem schopná vydat knížku „na klíč“. No a z práva mi zůstalo to autorské – hlavně z hlediska sebeobrany.

Děkuji za rozhovor.

Já, děkuji.







2
Vytisknout
4241

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2022