"Svoboda musí být silněji podpořena než tyranie. Pokud demokracie zůstanou pevné, Putinova válka proti Ukrajině selže"
17. 4. 2023
čas čtení
9 minut
Bývalí vysocí diplomaté vyzvali Západ, aby vojensky podpořil Ukrajinu.
Skupina složená rovněž z bývalých vysoce postavených vojenských poradců varuje, že "činy stále neodpovídají rétorice". Transatlantická skupina bývalých vysoce postavených diplomatů a vysoce postavených vojenských poradců uvedla, že válka na Ukrajině je na cestě k patu, pokud Západ nepodpoří Ukrajinu vojensky "naplno".
Naléhavé varování pochází od autoritativní skupiny, do níž patří bývalý stálý tajemník britského ministerstva zahraničí Simon McDonald, Christoph Heusgen, diplomatický poradce bývalé německé kancléřky Angely Merkelové, bývalý poradce Baracka Obamy pro národní bezpečnost Jim Jones, Stéphane Abrial, šéf štábu bývalého francouzského premiéra Jean-Pierre Raffarina, a Stefano Stefanini, diplomatický poradce bývalého italského prezidenta Giorgia Napolitana.
Když Vladimir Putin 24. února 2022 nařídil svým vojákům vstoupit na Ukrajinu, hrubě tím porušil mezinárodní právo a dopustil se porušení Charty OSN. Popřell právo Ukrajiny na existenci, použil masivní sílu, aby se ji pokusil vymazat z mapy Evropy, a zanechal přitom stále větší stopu hrubého porušování lidských práv a válečných zločinů. O rok později se Putin svého cíle ovládnout Ukrajinu nevzdal; věří, že má větší sílu než Ukrajina a mezinárodní koalice, která ji podporuje.
Pokud by se mu to podařilo, Putin by nepochybně upřel svůj zrak na Moldavsko a možná i na pobaltské státy, čímž by se zvýšilo riziko přímé konfrontace mezi Ruskem a NATO. Ruské vítězství na Ukrajině by podkopalo mezinárodní řád založený na pravidlech a základní zásady územní celistvosti a národní suverenity a vytvořilo by nebezpečný precedens pro dobývání území jinde.
Pokud však země podporující Ukrajinu přijmou správnou strategii a zůstanou neochvějné při jejím provádění, Putin neuspěje; podceňuje - zcela - sílu svobody. Putin čelí statečné opozici prodemokratických sil: samozřejmě na Ukrajině, ale také v Bělorusku, Moldavsku, Gruzii, Arménii, Ázerbájdžánu, Střední Asii a dokonce i ve své vlastní zemi. NATO je jednotné a silnější než před konfliktem, stejně jako EU. Ruští spojenci jako Írán a Severní Korea jsou politicky i vojensky slabší; Čína není ochotna plně podporovat Putinovy válečné cíle. Svoboda působí navenek silněji než tyranie.
Vítězství není předem dané. Svobodu je třeba bránit; ukrajinské bojovníky za svobodu je třeba podporovat všemi prostředky - včetně vojenských. Na letošní mnichovské bezpečnostní konferenci transatlantičtí představitelé potvrdili, že Ukrajina "musí tuto válku vyhrát". Deklarace neochvějné podpory však nestačí a činy stále neodpovídají rétorice. Současná úroveň postupné a zastavující se vojenské podpory povede pouze k patové situaci na bojišti.
Putin před loňským zahájením plnohodnotné invaze špatně odhadl všechny aspekty války. Myslel si, že jeho armáda je silná, Čína je solidní partner, Západ je rozdělený a Ukrajina je opovrženíhodná. Nemohl se mýlit více. Nyní má jedinou naději, že jeho odhodlání je větší než odhodlání jeho protivníků a že může vyhrát opotřebovací válku. Musíme mu znovu dokázat, že se mýlí.
Musíme Ukrajinu podpořit "se vším všudy". Koalice států podporujících Ukrajinu podala působivý výkon, ale není čas na sebeuspokojení. Musíme Ukrajině poskytnout zbraně a munici, které potřebuje k boji, a porazit Putinovu agresivní válku. Čím rychleji Putin pochopí, že svých cílů na Ukrajině nedosáhne, tím dříve může být dosaženo míru a tím dříve skončí utrpení ukrajinského lidu. Ukrajina potřebuje spojenou sílu tanků, raket delšího doletu a letadel, aby mohla provést úspěšný protiútok, který otevře cestu k ukrajinskému vítězství a mírovým jednáním za přijatelných podmínek.
Když hovoříme o možných mírových jednáních, měli bychom se mít na pozoru před rolí Číny v tomto konfliktu. Peking již pomáhá Putinovu válečnému úsilí, dodává nesmrtící pomoc a umožňuje Severní Koreji předávat zbraně Rusku. Předpověď Johna McCaina z roku 2014, že Rusko bude sloužit jako čínská "benzínová stanice", je stále více pravdivá; během nedávné návštěvy Si Ťin-pchinga v Moskvě se Rusko tvářilo, že je spokojeno s rolí slabšího partnera Číny. Neměli bychom si však dělat iluze: Čína, která se obává demokracie a toho, aby se Rusko stalo otevřenou společností, má zájem na tom, aby Putin zůstal u moci.
Abychom mohli čelit Moskvě a Pekingu, musíme být mnohem aktivnější mimo transatlantické společenství. V mnoha částech světa se Číně a Rusku daří přesvědčovat vlády a veřejnost o jejich narativech, obviňovat NATO z války na Ukrajině a obviňovat americké a evropské spojence z neokoloniálních praktik a dvojích standardů v zahraniční politice. Jednorázové akce nebudou stačit. Místo toho si musíme posvítit na zhoubnou činnost Ruska a Číny a pracovat na našich partnerstvích se zeměmi v Africe, Latinské Americe a Asii - tím, že s nimi budeme neustále spolupracovat, pokračovat v řešení minulých selhání a plnit sliby, které jsme dali, včetně financování boje proti změně klimatu a inkluzivnějších mezinárodních institucí. Po skončení studené války se mnoho vládních orgánů stalo nestrategickými. Abychom mohli úspěšně konkurovat v nové éře rostoucího geopolitického napětí, musíme reformovat svá ministerstva zahraničí i agentury pro rozvojovou pomoc a obchod a lépe sladit jejich úsilí.
Mají-li světové demokracie odstrašit a v případě potřeby se ubránit Rusku a Číně, budou muset velké ekonomiky, jako je Německo, přispět svým dílem. Již není přijatelné, aby Německo a Itálie nevydávaly 2 % svého HDP na obranu; rozpočet na rok 2024 bude lakmusovým papírkem. Pokud jde o Francii, je třeba skutečně pokračovat v přechodu obranného průmyslu na "válečnou ekonomiku", jak po tom volá francouzská vláda. Podobně musí Evropa dostát svým desetiletým slibům o posílení evropských obranných kapacit. Nedávné kroky, jako je Strategický kompas EU nebo společná vojenská podpora Ukrajiny ze strany EU, ukazují správným směrem, ale je třeba, aby následovaly další. Tento silnější evropský příspěvek je rovněž nezbytný k tomu, aby pomohl zachovat dvoustrannou podporu Ukrajiny ze strany USA. Putin počítá s "únavou z Ukrajiny" v USA; je třeba dokázat, že se mýlí.
V ekonomické oblasti zavedly EU, USA a mezinárodní partneři nebývale rychle tvrdé sankce; ty výrazně zhoršily vojenské schopnosti Ruska a oslabily jeho ekonomické vyhlídky. Spojené království jako globální finanční centrum má však v oblasti provádění sankcí ještě co dělat, neboť současný sankční režim má stále příliš mnoho děr. Posílením reverzních toků plynu z jihu na sever od dodavatelů přes Středozemní moře může Itálie pomoci posílit evropskou energetickou bezpečnost a zmírnit dopady ruské energetické války.
Putin zahájil rozsáhlou invazi na Ukrajinu v mylném přesvědčení, že Ukrajina bude během několika týdnů poražena. O více než rok později ukázala jednota a odolnost Ukrajiny tváří v tvář ruské agresi pozoruhodnou sílu této země. Místo toho, aby Putin vládl impériu, stal se mezinárodním vyvrhelem, na kterého mezinárodní trestní soud vydal zatykač za válečné zločiny. Aby však Ukrajina mohla pokračovat v boji za svobodu a porazit Putina, potřebuje další podporu. Ukrajinští partneři musí posílit; když je svoboda lépe vybavena než tyranie, je její vítězství jisté.
Simon McDonald je magistrem Christ's College v Cambridgi, bývalým stálým náměstkem ministra zahraničních věcí, bývalým velvyslancem Spojeného království v Německu a bývalým diplomatickým poradcem premiéra Gordona Browna.
Christoph Heusgen je předsedou Mnichovské bezpečnostní konference, bývalým německým velvyslancem při OSN a bývalým diplomatickým poradcem kancléřky Angely Merkelové.
Stéphane Abrial je bývalý vrchní velitel spojeneckých sil pro transformaci (Sact), bývalý náčelník štábu francouzského letectva a bývalý náčelník vojenského štábu premiéra Jean-Pierre Raffarina
Jim Jones byl poradcem prezidenta Baracka Obamy pro národní bezpečnost, je bývalým vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě (Saceur) a emeritním předsedou Atlantické rady
Stefano Stefanini je vedoucím pracovníkem Atlantické rady, vedoucím poradcem Italského institutu pro mezinárodní politická studia a bývalým diplomatickým poradcem prezidenta Giorgia Napa
Zdroj v angličtině ZDE
4077
Diskuse