10. 7. 2023 / Karel Dolejší
Lidskoprávní organizace Human Rights Watch v předvečer rozhodnutí Bílého domu o dodávce kazetové munice Kyjivu kritizovala nasazení této munice oběma válčícími stranami na Ukrajině. Lidskoprávní organizace kolektivně kritizují používání kazetové munice celé dekády - a stejně dlouho usilují o jejich důsledný mezinárodní zákaz.
Hlavní výtkou vůči zmíněnému typu munice je, že působí plošně (je inherentně nepřesný, tzn. hrozí tzv. nerozlišující útoky zasahující vojenské i civilní cíle současně), a dále, že určité procento submunice vymršťované z přepravních kontejnerů při dopadu nevybuchne a v podstatě se stává nášlapnou minou nebo výbušnou nástrahou. V této podobě může ohrožovat zdraví a životy civilistů ještě mnoho let po použití.
Americká kazetová munice, konkrétně dělostřelecký model DPICM, vznikla ještě na konci 50. let a její výroba skončila v letech devadesátých. I novější zásoby expirovaly už před dekádou - a v té době také začal v USA proces repasování. V tuto chvíli není jasné, jak velký podíl dodávek Ukrajině bude pokryt z repasovaných šarží a jaký z těch, na něž ještě ani nedošlo.
Je to důležité? Podle mě ano. Ruská kazetová munice používaná proti Ukrajině od roku 2014 se vyznačuje obrovským podílem nevybuchlé submunice (přes 30 %), takže míra následného ohrožení záchranářů, lékařů a civilního obyvatelstva, zejména při ostřelování měst (na prvním místě třeba jmenovat neustále napadaný Charkiv), je opravdu mimořádná. Naproti tomu u intaktní munice DPICM by podíl nevybuchlé submunice neměl dosáhnout ani 3 %.
To vše ale platí jen za předpokladu, že Ukrajina dostane kazetovou munici, která prošla repasováním - byla rozebrána, došlo ke kontrole roznětky a výměně trhaviny. U expirované munice už podíl nevybuchlé submunice do 3 % nelze zaručit - ačkoliv ani poté se nebude zdaleka blížit ruským 30 %.
***
Představme si na chvíli svět, který by fungoval o něco racionálněji než ten, v němž právě žijeme. Orbánovo Maďarsko by v něm neobsadilo výrobní kapacity pobočky německého Rheinmetallu v Jihoafrické republice, firmy Denel. Moderní dělostřelecké granáty Assegai by tedy neputovaly do skladů agresivního populisty a iredentisty, který obranu Evropy ignoruje a dokonce podkopává, ale mohly by být odebrány Ukrajinou.
A co více, úřady JAR, kde je třetina populace aktuálně bez práce, by navzdory lobbyingu z Moskvy neváhaly pomoci s rozšířením výrobních kapacit Denelu tak, aby firma mohla vyškolit a přijmout dvojnásobek či trojnásobek pracovní síly a maximálně navýšit výrobu na světovém trhu silně nedostatkové komodity.
V takovém světě ovšem nežijeme. Naopak čelíme faktu, že německý Rheinmetall outsourcoval valnou část své výroby dělostřelecké munice do státu, který je zmítán politickou nestabilitou, narůstá v něm ruský vliv - a funkčnost takového řešení se jeví podobně pochybnou, jako v případě budování poboček Rheinmetallu v Maďarsku.
Podobně politicky problematickým se dnes jeví také rozhodnutí skupiny CSG defence, a.s. vyrábět dělostřeleckou munici v Dubnici nad Váhom.
Kritika lidskoprávních organizací směřující proti dodávkám kazetové munice by neměla nikoho překvapovat. Tyto organizace dělají konzistentně svou práci. Jejich účelové "ostřelování" jenom proto, že se právě teď dotkly plánů na podporu Ukrajiny, je mimořádně krátkozraké a jeho cynismus ve svých důsledcích podkopává podporu západní veřejnosti pro vojenskou pomoc Ukrajině.
Měli bychom aplikovat úplně jinou perspektivu. Na prvním místě se zabývat tím, kdo si svou práci neudělal.
Ukrajina by nyní nepotřebovala americkou munici DPICM, kdyby a) západní dodávky výzbroje nebyly dlouhodobě zdržovány "pacifistickými" postoji německé vládní SPD, což umožnilo Rusku vybudovat na okupovaných územích rozvinutý systém polních i permanentních fortifikací chráněný miliony min a blokující protiofenzivu, b) Západ dokázal zajistit pro ukrajinské dělostřelectvo dostatek "obyčejné" dělostřelecké munice, která při přesné palbě neohrožuje civilisty ani zdaleka srovnatelně, jako munice kazetová. Zejména granáty s přibližovacími zapalovači, jaké používaly západní spojenecké jednotky už v závěru 2. světové války, nepředstavují při ostřelování ruských zákopů nijak "podřadnou" možnost a o jejich účinku netřeba pochybovat.
Ukrajina se zavázala, že kazetovou munici DPICM nenasadí v městských oblastech ani na území Ruska a že oblasti, v nichž ji použije, zřetelně označí. Tyto oblasti by po válce měly být prioritně odminovány.
Vzhledem k okolnostem by oznámené postupy, pakliže budou realizovány, měly účinně minimalizovat riziko pro civilisty a odstranit nejhorší z obav spojených s nasazením kazetové munice.
Ti kdo jsou znepokojeni, že Spojené státy dodávají Kyjivu tento typ munice, by spíše než po ukončení podpory pro Ukrajinu měli apelovat na své politiky, aby po 500 dnech války konečně našli účinné řešení nedostatku "obyčejných" dělostřeleckých granátů.
V dlouhodobé perspektivě bude třeba problém opravdu "rozseknout" a vyřešit - i s ohledem na udržení obranyschopnosti celé aliance NATO.
Diskuse