13. 7. 2023 / Daniel Veselý
Společné prohlášení členských států NATO na summitu ve Vilniusu týkající se případného členství Ukrajiny v Alianci se v zásadě neliší od stanoviska západního vojenského paktu přijatého v Bukurešti v roce 2008. Tedy: Ukrajina se někdy v budoucnu stane další členskou zemí NATO, neboť nyní ještě nestal ten pravý čas. Zdá se, jako by západní společenství v čele se Spojenými státy neustále věšelo Kyjivu bulíky na nos, když uvážíme, že celá ukrajinská tragédie vznikla kvůli případnému přijetí tohoto státu do Severoatlantické aliance; tragédie, před níž ostatně dlouhá léta varovali seniorní západní diplomaté a politici, včetně stávajícího šéfa CIA Williama Burnse.
Ačkoli se během uplynulého roku mnozí komentátoři a analytikové usilovně snažili vykreslit ruský vpád na Ukrajinu jako akt šíleného diktátora bažícího po absolutním podmanění sousední země; akt, jenž nemá nic společného s expanzí Aliance směrem k ruským hranicím, dostupný důkazní materiál svědčí o opaku. Jádrem prohlubujícího se konfliktu mezi Západem a Ruskem je existence a expanze NATO, přičemž další osud anachronického vojenského paktu je rovněž klíčem k řešení této krize. Existence NATO byla podle britského politologa a experta na Rusko Richarda Sakwy odůvodněna potřebou zvládat bezpečnostní hrozby vyvolané jeho rozšířením. Bývalé státy Varšavské smlouvy a pobaltské státy vstoupily do NATO, aby posílily svou bezpečnost, ale samotný akt tohoto kroku vytvořil pro Rusko bezpečnostní dilema, které nakonec podkopalo bezpečnost všech. Případné členství Ukrajiny v NATO pravděpodobně poskytne Rusku důvod pokračovat ve válce proti Ukrajině co nejdéle, aby se vyhnulo vytvoření podmínek, v nichž by Ukrajina mohla nastoupit cestu ke členství v NATO.
Zkusme být k sobě upřímní a položme si zásadní znepokojující otázky: Jakým způsobem přispěla vojenská organizace řízená USA k bezpečnosti evropského kontinentu, notabene když se prorocká varování předních odborníků na Rusko s děsivou přesností naplnila? Jak by se zvýšila bezpečnost samotné Ukrajiny, kdyby po válce nakrásně vstoupila do NATO? Vždyť Bidenův Bílý dům nechce být zatažen do přímé vojenské konfrontace s jaderným Ruskem, když Kyjivu odmítá nabídnout pevně stanovený časový rámec pro vstup do Severoatlantické aliance. Neříká nám Washington implicitně, že by Rusko mělo očividný důvod zabránit členství Ukrajiny v NATO opětovnou invazí? A co vlastně znamená „po válce“; znamená to osvobození všech Ruskem uloupených území včetně Krymu, nebo něco jiného?
V tomto světle se jeví slib daný Ukrajině Severoatlantickou aliancí v roce 2008 jako pokrytecké gesto, když ani o 15 let později není na stole jasně formulovaný plán pro vstup Ukrajiny do NATO. Soudím, že Spojené státy a jimi ovládaná vojenská organizace používá Ukrajinu jako beranidlo proti Rusku, jež má být podle slov amerického ministra obrany Lloyda Austina „oslabeno natolik, aby už nikdy nedisponovalo kapacitami k napadení svých sousedů“. Jenže za jakou cenu, když ukrajinský konflikt charakterizuje protahované utrpení, zbytečná úmrtí civilistů i vojáků v bojovém kotli, prohlubující se destrukce a mizérie, jakož i jedna eskalace za druhou doprovázená lživými nařčeními majícími ohromný výbušný potenciál?
Washington je tváří v tvář zaseknuté ukrajinské protiofenzivě zjevně bezradný, když Kyjivu hodlá poslat kazetovou munici, aby si ukrajinské síly mohly proklestit cestu skrze ruská minová pole, zákopy a zátarasy. Avšak vzpomeňte si na první světovou válku, připomíná historik Bill Astore: „Jedovatý plyn byl zaveden v roce 1915 ve snaze prolomit patovou situaci v zákopové válce. Nepodařilo se to. Podnítil však výrobu nejrůznější nebezpečné chemické munice.“
A co bude následovat příště? Snad taktické balistické střely ATACMS, které mohou zasáhnout cíle vzdálené 190 mil? A co když ani nasazení těchto zbraní nedosáhne kýženého záměru? Přijdou na řadu taktické jaderné zbraně? Nikoliv, tento konflikt nemá vojenské řešení – a logicky ani členství Ukrajiny v NATO –; naopak hrozí, že Rusko uloupí ještě více ukrajinského území a vytvoří z Ukrajiny dysfunkční pahýlový stát, jak varuje John Mearsheimer.
Schůdným řešením ukrajinského vojenského konfliktu je vybudování nové bezpečnostní architektury v Evropě, tedy vytvoření takových podmínek, kdy by Ukrajina získala bezpečnostní záruky mimo členství v NATO společně s neutrálním vojenským statusem – a kdy by Rusko – ať už v Kremlu panuje kdokoliv – nemělo žádný důvod k jejímu napadení.
Diskuse