V době, kdy padají teplotní rekordy, nabízí klimatické hnutí správná řešení, ale komunikuje je neefektivně

15. 7. 2023

čas čtení 5 minut
 

Průmysl fosilních paliv vynaložil miliardy dolarů na zmanipulování veřejnosti. Zelení aktivisté musejí zefektivnit svou taktiku, argumentuje Jonathan Freedland.

David Fenton vyzývá klimatickou komunitu, aby mluvila o znečištění - to je slovo, které každý pochopí - a ustálila se na představě "poklopu z nečistoty, který na Zemi zadržuje teplo". Každá emise ropy a zemního plynu tento poklop zesiluje - a všechno toto zachycené teplo pomáhá způsobovat záplavy a požáry.

Možná si myslíte, že máme všechny potřebné důkazy.  V Aténách v pátek uzavřeli Akropoli, protože teploty na tomto místě mířily ke 48 °C. V Lisabonu byli návštěvníci, kteří očekávali dokonale modrou oblohu, zklamáni, když ji našli posetou šedí - ne mraky, ale kouřem z lesních požárů. V Itálii se letos žádné jaro nekonalo: záplavy sotva s přestávkou vystřídala nesnesitelná vedra.

Děje se to všude - biblické lijáky ve státě New York, neuhasitelné požáry v Kanadě - a přesto se lidstvo nechová, jako by čelilo planetárnímu ohrožení. Extrémní počasí se ve Spojených státech rychle stává normou, a přesto Američané v nedávném průzkumu Pew uvedli, že je pro ně globální oteplování  nízkou prioritou, a zařadili je na 17. místo z 21 celostátních problémů. Dokonce i když jsou dopady osobní, jako tomu bylo u mnoha Australanů, když v roce 2019 zuřily v zemi požáry buše, názory se jen těžko mění: jedna studie zjistila, že mezi těmi, které požáry "přímo zasáhly", jich asi třetina nevidí žádnou souvislost s klimatem.  

Jak je to možné? Jak je možné, že  se jako císař Nero zabýváme blbostmi,  zatímco Země hoří?

Vysvětlení spočívá částečně v lidské povaze. Jako druh máme tendenci upřednostňovat akutní věci před důležitými: "Díky naší evoluční historii jsme naprogramováni tak, abychom se vypořádali se lvem přicházejícím z lesa, a ne abychom vymýšleli strategii, jak zachránit naši civilizaci v příštích sto letech," říká mi Jeff Goodell, autor nové zásadní knihy The Heat Will Kill You First (Vedro vás usmrtí jako první).

Existuje také syndrom, který tak dobře zachytil film Don't Look Up (K Zemi hleď!), a sice velmi lidská neschopnost uvažovat o vlastní zkáze. Najdeme si téměř jakoukoli záminku, abychom se podívali jinam, abychom našli něco okamžitého a rozptylujícího.

Nesmírně bohatý fosilní průmysl vynaložil miliardy na to, aby lidé mysleli tak, jak myslí. Jen během tří let následujících po pařížských klimatických dohodách utratilo pět největších fosilních společností více než 1 miliardu dolarů za komunikaci a lobbování.

Toto úsilí však trvá již desítky let a soustředí se především na prodej jedné komodity: pochybností. Stejně jako předtím tabákový průmysl se ropný a plynárenský průmysl snažil přesvědčit světovou veřejnost, že si nemůže být jistá, zda je klimatická krize skutečná. Bylo to nesmírně účinné.

Vezměme si jen jedno číslo: pouze jeden ze sedmi Američanů chápe, že mezi klimatology panuje konsenzus, který je definován jako "více než 90 % vědců, kteří dospěli k závěru, že dochází ke globálnímu oteplování způsobenému člověkem".

Problém je v tom, že o této hrozbě se neinformuje dostatečně hlasitě a správným způsobem. 

Začněme těmi nejzákladnějšími pojmy. "Globální oteplování" mnozí před časem právem odmítli, mimo jiné proto, že, jak píše Goodell, "zní jemně a konejšivě, jako by nejvýznamnějším dopadem spalování fosilních paliv bylo lepší počasí na pláži".

Proto je správné hovořit  o klimatické krizi nebo o mimořádné situaci.

Existuje však řada dalších termínů, které jsou oblíbené mezi klimatickými odborníky a které narážejí na zásadnější překážku: širší veřejnost jim jednoduše nerozumí. Čistá nula, dekarbonizace. 1,5 °C.

David Fenton vyzývá klimatickou komunitu, aby mluvila o znečištění - to je slovo, které každý pochopí - a ustálila se na představě "poklopu z nečistoty, který na Zemi zadržuje teplo". Každá emise ropy a zemního plynu tento poklop zesiluje - a všechno toto zachycené teplo pomáhá způsobovat záplavy a požáry.

Jakmile se tato metafora jednou ustálí, musí se používat znovu a znovu,je nutno ji opakovat  tak často, že vyčerpá i ty, kteří ji používají. I to je v rozporu se zvykem levice, která má tendenci držet se "osvícenského omylu": víry, že fakta přesvědčí sama o sobě. Levice si myslí, že známá fakta není třreba opakovat, zjednodušovat nebo zasazovat do morálních či emocionálních narativů: jejich čistá pravda zvítězí.

Je nyní nutno jednat rychle a použít všechny nástroje, které jsou vhodné k prosazení dvojího poselství: strachu i naděje. Strach o všechnu tu krásu, o život a o životy, o které vyprahlá planeta přijde - a naději, že máme ještě čas odvrátit to nejhorší.

Další podrobnosti ZDE

1
Vytisknout
5339

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2023