Vedro na Blízkém východě už není k přežití
26. 7. 2023
čas čtení
4 minuty
Hodně
se mluví o vlně horka v jižní Evropě, tak přihodím trochu z opačné
strany Středomoří. Nebude to nic nového, spíš malé resumé toho, co v
poslední době opakuju často, píše Lenka Hrabalová.
Na
Blízkém východě to vře tentokrát ne válkami, ale teplotami. Jsou zde
aktuálně naměřeny jedny z nejvyšších teplot na světě a padají nové
teplotní rekordy. Dalších pět let podle WMO nemá být o moc lepších. Přes
čtyřícítku se stává norma. Přes padesátku není vzácnost. Na letišti v
íránském Aslúje (Perský záliv) naměřili 66,7 stupně. To není daleko k limitním teplotám pro lidské přežití.
Na teploty se vážou výpadky proudu a mnoho regionů funguje bez elektřiny po většinu dne (nejde o nabíjení mobilů, ale o klimatizace). V Libanonu zuří obrovské požáry (za pár dní mi o tom snad vyjde článek, kde se dozvíte mimo jiné i to, že Libanon nemá jiné hasiče, než ty dobrovolné, co si všecky svoje aktivity platí sami).
Překvapením nejsou ani výpadky dodávek vody. V některých oblastech dodávají vlády vodu v cisternách (nejen kvůli žízni, ale pragmaticky i kvůli odvrácení protestů), na to ale schází kapacity. Některé vlády to zvládají lépe, jiné to nezvládají vůbec a na sociálních sítích se šíří obrázky suchých řek, prázdných cisteren a mrtvých polí.
Zároveň, z toho dlouhodobějšího horizontu, státy staví přehrady, kterých není vůbec málo, a které omezují průtoky vod do jiných států či nepříliš oblíbených oblastí dolů po řece. Z mých cest mi nejsou cizí výhledy na lodě parkující v dávno vyschlém bahně a prázdné vesnice kolem dávných řek. Zato chudinské čtvrtě narychlo stavěné kolem velkých měst, budované bez kanalizací a čističek vod, tepou životem. A frustracemi.
Proč by nás měly vlny horka na Blízkém východě zajímat? Protože s vlnami horka přichází i nedostatek vody. Kde není voda, není život - umírají pole i stáda a časem také lidé. A není v lidské podstatě si sednout a umřít, ale v jeden moment si prostě sbalit kufry a jít za lepším.
Z vlastní zkušenosti už víme, že se z Blízkého východu k nám dá dojít vlastně docela snadno. Zároveň také sucho a s tím spojená existenční krize zvyšují rizika konfliktů: před Arabským jarem bylo několik velmi suchých let.
Výzkumy a pozorování také naznačují, že vesnice v Iráku a Sýrii, které byly v suchem nejhůře postižených oblatech, měly velmi vysoké počty bojovníků, kteří bojovali za Islámský stát. Zoufalé životní podmínky, které selhávající (či už selhavší) státy Blízkého východu nedokáží zlepšit přímo nahrávají těmto antisystémovým skupinám (je jedno, jestli jsou nábožensky nebo jinak orientované), které nabízí výdělek, stabilitu a také bezpečí pro své obyvatele.
Jakkoliv nezvykle nám to může znít, nebylo málo lidí, kteří chválili ISIS za zlepšení své životní situace, aniž by se podíleli na jeho zločinech.
Takže, co tato krize, která bude pár let trvat, udělá s nestabilními státy a režimy? Často se v tomto kontextu bavíme o už tak dost nestabilním Íránu, ale ten zdaleka není jediný. Díky horku a suchu se velmi snadno můžou vrátil revoluce, války a padat vlády. Což samozřejmě přímo i nepřímo ovlivní i nás. Proto by nás to mělo zajímat.
Jak ráda a často říkám, Blízký východ je náš opravdu blízký soused, tak na něj nezapomínejme.
(ilustrační obrázek je z Íránu - ještě pár let zpátky tady pod Chádžovou horou nedaleko .hranic s Afghánistánem bývalo jezero)
4618
Diskuse