Žádný světový řád neexistuje
27. 7. 2023 / Jiří Hlavenka
Kašlete na Duška a Holušovou, tohle je zajímavější. Vlastně to ale neumím pořád pochopit; toto jsou významní lidé, kteří něco dosáhli, někteří jsou (řekněme) poněkud "specifičtější" než jiní, ale řadit je mezi pošuky opravdu nelze. A oni skutečně budou rokovat o jakémsi "světovém řádu" a co teda s ním.
Žádný světový řád není, nebyl a nejspíš ani nebude. Svět je v neustálém
pohybu po celé dějiny; vývoj je různě rychlý v čase i místě. Může být dekáda
dvě určité nehybnosti, jakou byla například doba studené války, ale i ta
platila pro část severní polokoule. Pro země Afriky, Jihovýchodní Asie či Jižní
a Střední Ameriky to možná byly nejdivočejší dekády vůbec. Permanentně dochází
někde na planetě - často ve velkých, významných zemích a velmi lidnatých
regionech - k turbulentnímu vývoji, a nejspíš i nadále docházet bude. Už
označování této doby za éru nějakého ustáleného světového pořádku - platného
maximálně tak pro pár ekonomicky nejsilnějších zemí severní polokoule - ukazuje
na sebestřednou zaslepenost.
Je možné, že tím světovým řádem tato skupina mužů myslí nadvládu bílého muže nad světem a cítí jeho ohrožení - tedy svoje ohrožení. Protože ohánět se rasou je kách, vytvoří pojem "Světový řád"; název jiný, obsah spíše podobný.
"Řád" evokuje něco, co je v pořádku, něco, co má být a zůstat.
Takže Řád znamená, že je tu bohatý a dominující severní a západní svět a chudý
a podřízený svět jihu a východu? A tak to má být a zůstat, to je ten Řád? Z
jakého důvodu? Žádného samozřejmě, pokud za důvod nepovažujeme to, že si to
někdo přeje.
Žijeme v době rychlého vývoje, hnaného především vědou, technikou,
technologiemi. Vývoj se neustále zrychluje - ale on se zrychluje už čtyři sta
let. Žádný přelom v této chvíli není; jen se vývoj urychluje a globalizace pak
urychluje postupné srovnávání kroku jednotlivých zemí. Nic nového, nic
objevného - žádné Bourání Řádu.
Říká se, že změna se dá brát jako hrozba nebo jako příležitost; kdo ji pochopí jako hrozbu, prohraje a kdo ji uchopí jako příležitost, uspěje. Cosi mně říká, že tato skupina mužů bude rokovat, jak se pověsit na ručičky hodin, aby šly pozpátku nebo se aspoň zastavily - viz přítomnost Uhlobarona, u kterého vážně hrozí, že jeho uhlíčko bude muset zůstat tam kde je, to jest pod zemí. Něco se jim může i podařit, takže naše země, která už teď připomíná skanzen, nabere ještě další zpoždění. Stačí jen správně zabrnkat na strunu domácího konzervativismu, tradic, odporu k novotám a cizákům, lásce k té naší krásné krajince, lidičkám a písničkám, a budeme se divit i ušima. Mark my words.
Diskuse