„Srdcervoucí“: londýnský chirurg o náročnosti operací v nemocnici v Gaze

6. 8. 2025

čas čtení 6 minut

Dr. Graeme Groom navštívil Gazu již 40krát a říká, že nikdy předtím nezažil takové trauma, hlad a statečnost palestinských kolegů

 
Každý den mezi 4. a 6. hodinou ranní byl Graeme Groom, ortopedický chirurg z Londýna, probuzen svítáním doprovázeným výbuchy bomb a raket. A tak začínala další 24hodinová směna v Násirov nemocnici   v Gaze, největší fungující nemocnici na tomto území. Krátce po 8. hodině ráno byli první pacienti přivezeni na operační sály.

Groom a jeho kolegové ortopedové a plastici ošetřovali v průměru 20 pacientů denně: třetinu tvořily děti, třetinu ženy a zbytek muži všech věkových kategorií s končetinami zmrzačenými bombami a zbraněmi.

Groom, spoluzakladatel charitativní organizace Ideals, která poskytuje zdravotní služby v oblastech postižených konflikty, navštívil Gazu asi 40krát, včetně čtyř návštěv od 7. října 2023, kdy militanti Hamásu zaútočili na Izrael. Jednoho večera během své poslední cesty, právě když končila více než dvanáctihodinová směna, přivezli dalšího pacienta.

Byl to jedenáctiletý chlapec, který při izraelském útoku na rodinný dům v Khan Younis přišel o devět sourozenců. Jeho otec, lékař, byl v kritickém stavu a později svým zraněním podlehl. Té noci se Groomovi a jeho týmu podařilo chlapci zachránit ruku, kterou nemuseli amputovat. Chlapec se jmenoval Adam al-Najjar. Jak se Adamův stav zlepšoval, lékař z NHS zjistil, že Adam dobře mluví anglicky a má „nejandělštější úsměv“, který mu dokázala vykouzlit čokoláda z kapsy chirurga.

 

O několik týdnů později byli Adam a jeho matka evakuováni do Itálie. Groom uvedl, že v době odjezdu byl Adam fyzicky v mnohem lepším stavu, i když bylo příliš brzy na to, aby bylo možné posoudit dlouhodobé následky výbuchu na jeho mozek nebo psychické jizvy. „Nemohli jsme ani začít s posuzováním psychického stavu po ztrátě téměř celé rodiny při jednom bombovém útoku.“

Na každé palestinské dítě, jehož trauma se dostane na titulní stránky novin, připadají tisíce dalších, jejichž příběhy zůstávají nevyřčeny. Agentura OSN pro děti 16. července oznámila, že během 21 měsíců trvajícího konfliktu bylo zabito více než 17 000 dětí a 33 000 jich bylo zraněno.
 
Lékař z britského státního zdravotnictví vzpomíná na sedmiletého Yakuba, který spolu se svým starším bratrem jako jediný přežil bombový útok. Yakub měl zlomené nohy nad a pod koleny, kůže a velká část měkkých tkání byla odtržena bombami. „Když jsem psal operační zprávu,   srdce mi pukalo, když jsem ho slyšel volat svou matku, která byla mrtvá.“

Vzpomíná na další dva pacienty: matku, která držela v náručí svou tříletou dceru, když vybuchly bomby. Dítě přišlo o obě nohy, matka utrpěla poranění loktů, které jí znemožnilo používat ruce. Nyní se jí vrací cit v jedné ruce.

Pacienti jsou obvykle propuštěni do stanů nebo provizorních přístřešků v písku bez rehabilitace. Jsou podvyživení, takže se jim rány hojí hůře. Infekce jsou časté a je obtížné sledovat jejich stav. Ale děje se to. „Úžasní palestinští kolegové dělají, co mohou... [a] bez toho by úmrtnost a dlouhodobá invalidita byly mnohem, mnohem vyšší,“ řekl Groom.

Charitativní organizace Ideals vysílá lékařské týmy do okupovaných palestinských území od roku 2009. Nikdy však nebylo tak těžké dovézt zásoby. V minulosti Groom sám dovezl pět velkých kufrů. Při poslední návštěvě bylo jeho týmu „pod hrozbou vyloučení, konfiskace a možného trestu“ zakázáno dovážet naléhavě potřebné vybavení, jako jsou jemné plastické chirurgické nástroje pro opravu žil a tkání nebo ortopedické rámy, které umožňují hojení zlomenin.

Od první návštěvy týmu Ideals v Gaze byly budovy vždy poškozené, ale „nic se nedá srovnat s apokalyptickou destrukcí, která je nyní všude“.

Všichni jeho palestinští kolegové byli nuceni se přestěhovat, někteří i několikrát. Mnozí ztratili blízké příbuzné nebo většinu své širší rodiny. Žijí ve stanech poblíž nemocnic s latrínami, které si sami vykopali. Jedna žena každou noc spala v hidžábu, „aby byla v případě smrti prezentovatelná“, vzpomíná. „Úžasné bylo, kolik z nich každý den přicházelo do práce ze svých stanů ... čistých, dobře oblečených a usměvavých.“

Někteří se zdáli být lhostejní k nepředstavitelnému osobnímu utrpení. „Když mluvili o ztrátě členů rodiny ... říkali: ‚To je náš život.‘ To jsem asi slyšel snad desetkrát,“ řekl Groom o svých palestinských kolezích. Několik z nich mu také řeklo, že nechtějí být považováni za odolné. Chtějí jen, aby bombardování přestalo, řekl Groom.

Při své poslední návštěvě od 13. května do 4. června tržnice téměř zmizely. UNRWA, agentura OSN pro palestinské uprchlíky, v úterý informovala, že mezi lidmi „omdlévajícími hlady a vyčerpáním“ jsou i lékaři a sestry, přičemž již dříve uvedla, že izraelské úřady „vyhladoví civilisty“.

20. července řekl Groomovi anesteziolog, který je také otcem šesti dětí, že on a jeho rodina hladoví. Jeho děti ve věku od dvou do 13 let trpí únavou, slabostí, křečemi a amnézií. Byly zmatené a plakaly, uvedl anesteziolog v zprávách adresovaných Groomovi.. Anesteziolog jim mohl dát jen sůl na olíznutí a vodu.

Groom předal své zážitky z Gazy politikům v Bruselu, Berlíně a Paříži a vyzval je, aby Západ zvýšil tlak na Izrael. „Všude jsme se setkali s empatií, velmi často se slzami, ale také s pocitem bezmocnosti.“ 

Evropská komise navrhla částečné pozastavení účasti Izraele v výzkumném programu EU, což je první možné represivní opatření proti izraelské vládě, které musí schválit většina členských států, aby mohlo vstoupit v platnost.

Groom byl „velmi zklamaný“, když na začátku tohoto měsíce ministři zahraničí EU po přezkoumání vztahů bloku s Izraelem nepřijali žádná opatření, „ale nemyslím si, že boj skončil“.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
195

Diskuse

Obsah vydání | 6. 8. 2025