Není férové, že Západ považuje střední Evropu za párie kontinentu

23. 5. 2018

čas čtení 3 minuty


V Evropě nyní sílí pocit, že "Východoevropané" si zaslouží jen pohrdání a arogantní lítost. V Bruselu, v Paříži, v Berlíně i jinde se stalo téměř běžnou moudrostí tvrdit, že "východňáři" všechno v Evropské unii kazí. Minulý týden se například vyjádřil Emmanuel Macron, že rozšiřování Evropy za posledních patnáct let Evropu oslabilo. Západní část Evropy si myslí, že vzestup populismu ve středovýchodní Evropě znamená, že bez středovýchodní Evropy v EU by evropská organizace fungovala daleko bezchybněji, píše Natalie Nougayrède.

Je pravda, že "na východě" existují podstatné problémy, zejména v Polsku a v Maďarsku. Třicáté výročí revolucí z roku 1989 bude příští rok zjevně spojeno s konflikty a napětím.  "Východ" získal statut párii. Středo a Východoevropané prostě "nechápou" evropský projekt, účastní se ho jen pro peníze, nespolupracují s Bruselem tak, jak by měli, dělají pořád potíže, jsou xenofobní a touží to autoritářské vládě - bez nich by Evropská unie neměla problémy! 



Ovšem podívejme se na výsledky voleb v Itálii, kde se nyní k moci dostali antiimigrační populisté a ultrapravicoví extremisté, na Rakousko, kde ultrapravicová Strana svobody ovládá tři klíčová ministerstva, a Německo, kde ultrapravicová AfD má 92 křesel v německém parlamentě.

Připisovat vinu za všechny problémy Evropy její východní části je simplistní a neupřímné. Kromě toho, obviňování východní Evropy jen prohlubuje tu propast, kterou pro-Evropané prý chtějí odstranit. Vzniká rétorika vzájemného obviňování a šíří se historické komplexy, vliv Německa je především zjevným zdrojem resentimentu.

Západní Evropa by měla přiznávat své vlastní problematické rysy a chyby. Kromě toho východní Evropa není homogenní blok. Slovensko je nadšeným členem eurozóny a některé východní členské země EU? především pobaltské státy, podporují projekty společné evropské obrany.

Populisté ve východní Evropě využívají autentické současné frustrace. Mzdy jsou tam daleko nižší, takže dohánění Západu se zdá být nekonečný proces. Populisté také zneužívají hluboce pociťovaných historických křivd: pochopitelného pocitu, že se po druhé světové válce na "východ" Západ vykašlal, a že Západu se v druhé polovině dvacátého století vedlo tak dobře proto, že Východ byl chudší, byl ponechán utrpení za diktatur - jinými slovy, byl obětován.

Ve východní Evropě zůstává trvající trauma, že to byla "krvavá oblast" Evropy, kde se spojily zločiny nacismu a stalinismu, a jeho odstranění je dosud nesplněným úkolem - úkolem, který Západ nedokáže řádně pochopit, protože má jinou historickou zkušenost.

To neznamená, že by Evropská unie neměla kritizovat ústup od demokracie ve středovýchodní Evropě. Avšak uznání břemena bolesti, kterou zažili naši východní sousedé, a pochvala dědictví lidové moci, která se prosadila v roce 1989, to by mohlo přispět k řešení dnešních konfliktů. 

Autorka se nedávno setkala v Bratislavě s Fedorem Gálem, který jí řekl: "Ještě jsme pořád nepochopili, že Evropa je cesta, ne zdroj příjmů." Pokud máme najít způsob, jak si vzájemně porozumět, a ne se jen hádat o kvótách či o peníze, musíme ukázat, že si jsme vědomi historie. Kŕitizovat špatné chování, když k němu dochází, je nutné, ale nestačí to. My, občané Západu, neseme vlastní podíl odpovědnosti za problémy Evropy. I my musíme uznat, že evropský projekt je cesta. 

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
13762

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2018