Jak může Írán útočit na americké letadlové lodě

3. 7. 2019

čas čtení 4 minuty
Nedávné události, zejména sestřelení bezpilotního letounu U.S. Navy MQ-4 Triton íránskými ozbrojenými silami, opět upozorňují na možnost války mezi USA a Íránem, píše Kyle Mizokami.


Napětí mezi oběma stranami se po čtyři dekády neustále vrací a pokaždé je Írán silnější. Pokud se Írán rozhodne provést útok proti velkému cíli, jako je americký torpédoborec nebo dokonce letadlová loď, jak přitom může použít své raketové síly?

Írán během minulých čtyř dekád investoval značné prostředky do svých balistických raketových sil, ze stejných důvodů jako Čína a Severní Korea: Vojenské letectvo je drahý podnik a vývoj a udržování letectva srovnatelného s USA jsou dokonce velmi drahé.

Balistické rakety nabízejí relativně levný způsob dopravení konvenčních, chemických, biologických a jaderných nákladů na velké vzdálenosti. A dodatečný bonus přináší fakt, že sestřelení takových střel je složité a samo o sobě drahé. Írán, Čína a Severní Korea si pořídily velký arzenál balistických raket různé míry sofistikovanosti - a příležitostně si vyměňovaly tajné informace mezi sebou navzájem nebo s jinými.

Írán má velký a pestrý arzenál balistických raket. Je obtížné s jistotou určit íránské kapacity, protože informace uvnitř země jsou přísně kontrolovány a vláda často přehání nebo je ve vztahu k vojenským kapacitám vyhýbavá.

Pro účely tohoto článku předpokládáme, že Írán disponuje střelami s infračerveným naváděcím systémem pro terminální fázi letu (Fateh Mobin) a protilodní balistickou střelou s doletem 434 námořních mil (804 km).

Možná stejně důležité jako vlastnit balistické střely je mít zpravodajské, sledovací a průzkumné kapacity (ISR) udržující aktuální informace o americkém bojovém uskupení. To by umožnilo íránským raketovým silám odpálit rakety s nejčerstvějšími dostupnými informacemi o cíli. Letadlové lodě U.S. Navy a jejich eskortní plavidla mohou plout rychlostí až 35 uzlů (65 km/h), což může i hodinu starou informaci o jejich poloze znehodnotit.

Dokonce i země jako Írán, která postrádá sofistikované průzkumné prostředky, by však mohla sledovat něco tak velkého jako bojové uskupení letadlových lodí. Prostředky jako zastaralé vojenské letouny a vrtulníky, mnoho malých člunů a lodí Revolučních gard, íránští zpravodajští agenti a přátelsky nakloněná civilní plavidla mohou relativně snadno sledovat americkou flotilu.

Írán by zřejmě rád dostal americkou letadlovou loď tak blízko íránskému pobřeží, jak je to jen možné. To by zemi umožnilo rozptýlit své balistické rakety po širším území a dále ve vnitrozemí, což by znamenalo lepší šanci vyhnout se detekci před odpálením.

V případě útoku by Írán patrně odpálil na bojové uskupení všechny dostupné rakety, ideálně až stovky. Írán je dlouho fanouškem překonání nepřátelské obrany neefektivními zbraněmi, aby šetřil bojovou silou. Raketový útok by zřejmě nebyl jiný.

Obrana bojového uskupení řízená raketovým křižníkem se systémem Aegis, by zřejmě zničila většinu přilétajících raket. Proti íránským raketám s větším doletem by mohlo být nutné nasadit antirakety SM-3. Většina íránských raket by minula cíl, protože nikdy neměla vážnou šanci na zásah.

Je nepravděpodobné, že by íránská raketa skutečně zasáhla americkou letadlovou loď. Rakety s nejlepší šancí na zásah, zbraně krátkého doletu s terminálním naváděním jako Fateh Mobin, mají nejmenší hlavice a pohybují se nejpomaleji. Taková raketa by musela nést jadernou hlavici, aby představovala smrtelnou hrozbu bojovému plavidlu o výtlaku 100 000 tun.

Dokonce i za ideálních podmínek by íránský arzenál neměl představovat věrohodnou hrozbu americkému námořnictvu. Ovšem lze očekávat, že Írán bude dál vyvíjet rakety delšího doletu s větší nosností a zlepšenou přesností. Může přijít čas, kdy Pentagon může raději odmítnout vyslat letadlové lodě za hranice Ománského zálivu - ale tento čas ještě nenastal.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
12649

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2019