Proč je skandál ohledně likvidace britského velvyslance ve Washingtonu skutečně vážná věc

11. 7. 2019

Pokud jste sledovali ve středu odpoledne účty britských politiků a čelných novinářů na Twitteru, jsou Trumpovým hysterickým, sprostým útokem na britského velvyslance Darrocha, který kvůli tomu rezignoval, naprosto zděšeni. Martin Kettle vysvětluje, proč jde o velmi vážnou věc:  

Ředitel britského ministerstva zahraničí nedělá nic náhodně. Nikdy neřekne na veřejnosti nic neúmyslného. Takže když ve středu v poledne vystoupil v Dolní sněmovně před poslanci tajemník ministerstva zahraničí Simon McDonald, po zdrcující rezignaci britského velvyslance ve Washingtonu Kima Darrocha, jeho pronikavá přímost byla zjevením. Byl to závažný důkaz, že aféra Darroch je existenční hrozbou celé britské zahraniční politice.

Jaký existuje precedens, zeptal se poslanec Tom Tugendhat, že snad někdy nějaký šéf spojeneckého státu udělal to, čeho se tento týden dopustil Donald Trump a znemožnil nejvyššímu zástupci Británie v USA, aby vykonával své zaměstnání? McDonaldova odpověď byla stručná a explozivní. "Žádný," řekl. "Ani nepřátelské státy se takto nikdy nechovaly a nechovají," dodal McDonald.
 

"Nic takovéhohle se ještě nikdy nestalo," řekl McDonald. "Musejí být důsledky. Jaké jsou, vám dnes odpoledne podrobně nemohu sdělit."

Darrocha svrhli tři lidé. První byla ta osoba, která prozradila novinářce Darrochovy tajné kritické depeše z Washingtonu. Druhý byl Donald Trump, který  na jejich zveřejnění reagoval kanonádou osobních urážek a trestních akcí. A třetí byl - budoucí? britský premiér Boris Johnson, který během úterní televizní debaty záměrně odmítl Darrocha podpořit. Právě toto Johnsonovo odmítnutí Darrocha podpořit vedlo k jeho rezignaci.

Uvažujme nejprve o osobě, která ty tajné depeše prozradila. Buď to musel být vysoký politik či diplomat s přístupem k vysoce tajným materiálům. Anebo šlo o externí, hackerskou akci - agenta státu, který chtěl Británii destabilizovat. Obojí možnost je zdrcující pro praxi posílání tajných diplomatických depeší v současné éře.

Zadruhé, uvažujme o Trumpovi. Nemusel na prozrazení depeší reagoval vlnou nadávek. Udělal to opakovaně. Toto byly záměrné činy, záměrné zásahy, jejichž cílem bylo oslabit Británii, zemi, která si o sobě pořád myslí, že je mimořádným spojencem USA. Bylo to hrubé násilí, které má dopady pro jakoukoliv zemi, která usiluje o alianci s USA či s jakoukoliv jinou globální mocností. Xi Jinping a Vladimír Putin jistě Trumpovu reakci schválili. Pro Británii je to však kůl probodnutý srdcem celého jejího poválečného sebevnímání.

Zatřetí, uvažujme o Johnsonovi. Johnsonova úterní televizní debata znovu odhalila politika, který se rovná Trumpovi svým sobeckým a krutým oportunismem. Úterý nám připomnělo, že v Johnsonově světě je možno druhé lidi vždycky zradit. Zeptejte se bývalého šéfa londýské policie Iana Blaira, kterého Johnson vyhodil z funkce při jednom z nejhnusnějších rozhodnutí svého primátorství v Londýně. Zeptejte se íránské vězenkyně Nazanin Zaghari-Ratcliffe, nevinné oběti Johnsonovy líné mysli a nezdrženlivého jazyka. Nyní se zeptejte Darrocha, kterého Johnson bez rozpaků hodil přes palubu.

Aféra Darroch však není o jednotlivých lidech, jde o politickou strategii. Mnozí britští politikové si myslí, že Trump nebude u moci věčně a že stačí dočasně předstírat přátelství vůči nynějším USA a po Trumpově odchodu se všechno vrátí k normálu.

Bohužel to tak ale téměř jistě nedopadne. Příliš mnoho se mění na příliš mnoha frontách. Trump bude možná příští rok znovu zvolen.

Substrát trumpismu, populistický nacionalismus a pohrdání druhými zeměmi a smlovami, to jde daleko hlouběji, jak v USA, tak v brexitérské Británii. Pokud Johnson nebo jiný budoucí brexitérský britský politik dosáhne svého, Británie bude zase sledovat poslušně USA. Ale tato Amerika už nebude otevřená republika prezidentů od Eisenhowera po Obamu, ale uzavřená, národovecká země, které chce zlikvidovat mezinárodní pořádek. V takovém světě riskuje Británie, že se stane vazalem  nevypočitatelného unilateralistického státu.

Toto je nový svět. Neexistují žádné precedenty. Poválečné přesvědčení Británie, že je jedinečným mostem mezi Evropou a USA, je chatrnější než kdy předtím. Brexitéři chtějí zničit jeden konec toho mostu. Trump chce vyhodit do povětří jeho druhý konec. A jak se most začne propadat, tak bude zlikvidována i transatlantická britská zahraniční politika, kterou se Darroch a ostatní tak usilovně snažili udržet při životě. Jak to řekl ve středu v parlamentě Simon McDonald, bude to mít důsledky. Určitě. A žádné nebudou pozitivní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
3945

Diskuse

Obsah vydání | 16. 7. 2019