Americké prezidentské volby ukazují, že USA nejsou zemí hodnou následování

25. 11. 2020

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Po týdnech spekulací a obav z násilností a ze zastaralých technických systémů se ve Spojených státech uskutečnily vesměs bezproblémové prezidentské volby. Takto na začátku listopadu velké sdělovací prostředky líčily běh událostí. Opět jsme dostali příležitost pět ódy na americkou výjimečnost, přičemž naše prezidentské volby jsou stále vzorem pro celý svět, píše politolog John Buell.

Přestože jsme byli svědky rekordní volební účasti, Spojené státy stále pokulhávají za spoustou zemí, které lze nazvat sociálními demokraciemi. Musíme ještě ujít dlouhou cestu, než se dostaneme na úroveň Švédska, kde v národních volbách odevzdá svůj hlas 83 procent elektorátu.

Někteří kritikové poukazují na skutečnost, že relativně anemická volební účast v USA souvisí s apatií Američanů. Spencer Bocat-Linde v deníku New York Times píše, že Spojené státy jsou jednou ze sedmi zemí v 37členné Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), které nepořádají volby o víkendu nebo ve sváteční den. A zatímco spousta států registruje občany k volbám standardním způsobem, způsob registrace k volbám v USA je těžkopádný. Tento postřeh je podpořen průzkumem veřejného mínění The Pew Charitable Trust.

Uvědomme si obtíže, jimž čelí spousta chudých Američanů, když chtějí volit. Žijí ve čtvrtích, kde nemají přístup k levným potravinám a bankovním službám. Tito lidé si musejí vzít ve svém špatně placeném zaměstnání volno a třeba si půjčit i vůz. Chudí občané jsou de facto trestáni kvůli tomu, že chtějí odevzdat svůj hlas ve volbách.

Daniel Garisto v časopise Scientific America konstatuje: „Nedostatek vybavení a členů volebních komisí často způsobuje absurdně dlouhé fronty před volebními místnostmi, což se týká zejména Afroameričanů. Podle jedné studie v průběhu prezidentských voleb v roce 2016 čekali voliči v černošských čtvrtích před volebními místnostmi v průměru o 29 procent déle než voliči v bělošských čtvrtích.“

V našem volebním systému vše nahrává dvěma velkým stranám, přičemž tyto politické subjekty se v některých názorech sbližují. Jak Republikánská, tak Demokratická strana už v minulosti přijaly za své korporátní modely mezinárodního obchodu a odmítly státem garantovanou zdravotní péči (Medicare for All). Obě dvě politické strany navíc dalším stranám ztěžují přístup k politické soutěži.

Politologové Walter Dean Burnham a Thomas Ferguson v roce 2014 dospěli k názoru, že demokraté i republikáni jsou v zajetí velkých peněz: „Prezident a Demokratická strana jsou téměř v téže míře závislí na velkých penězích jako Republikánská strana. Politické subjekty, které jsou poháněny penězi, jdou na ruku partikulárním zájmovým skupinám – namísto toho, aby zohledňovaly potřeby běžných Američanů. V opačném případě by jejich donoři své peněženky už neotevřeli.“

 

Celý článek v angličtině ZDE

USA
0
Vytisknout
2587

Diskuse

Obsah vydání | 27. 11. 2020