Ležáky: Odloučení sester Čechových

24. 6. 2021 / Pavlína Antošová

čas čtení 3 minuty


Paměť současníků (ve své podstatě vybíravá) uchovala mnoho světlých vzpomínek na skromné lidi. To platí také o rodině „milionáře“ Čecha z Ležáků. Marie Čechová – žena kameníka – pomáhala v místním mlýně, aby zvýšila rodinné příjmy. Předposlední mlynář Václav Šťulík se účastnil loterie a prý zároveň svou pomocnici přiměl k zakoupení losu, který pak vyhrál nejvyšší obnos... Nic z toho nelze prokázat. Čechovi však nečekaně obdrželi velkou sumu peněz. Proto se pustili do úprav svého domku, který následně jako jediný v celé osadě měl kromě přízemí také první patro. Peníze umožnily zvelebit domov, ale později – když paní Marie onemocněla rakovinou – už nepomohly.

 







Foto Vlasta Čechová 

V listopadu 1939 Antonín Čech ovdověl. Následně mu doma pomáhali jeho tři synové a dvě dcery. Život se ale po otřesu opět ustálil, a tak na sebe největší díl domácích starostí vzala starší z obou dívek – Vlasta. Tehdy k ní velmi přilnula o čtyři roky mladší sestra Marta, která pak roku 1941 ukončila povinnou školní docházku a později také „na plný úvazek" pomáhala v hospodářství. Byla prý velmi nešťastná, když prostřední z bratrů – Bohumil – musel odejít na práci do říše; bála se, že by tam při náletu mohl přijít o život.

Roku 1942 v Ležákách kromě něho nebydlel ani nejstarší bratr Bedřich, jenž se přiženil do Chrasti, ani mladší Josef. Ten po uplynutí těžkého rodinného období přesídlil do Prahy, aby zde mohl pokračovat v práci číšníka, které se vyučil. Mezi ležácké oběti se tak dostali Antonín Čech a jeho dcery.

Jestliže Vlastu – v době tragédie devatenáctiletou – Marta pro její pracovitost a zodpovědnost obdivovala, vzápětí se sama zhostila nesmírně obtížného úkolu. Doma byla benjamínkem, avšak po roztržení rodin zůstala v transportu ležáckých dětí jako nejstarší. Vlastu nacisté zastřelili o pár chvil dřív než otce Antonína – hned ve středu 24. června na pardubickém Zámečku. Marta zemřela jen o trochu později a po zbytek svého života se starala o mladší děti. Když se s nimi musela rozloučit paní Marie Kouřílková z Rosic nad Labem, která je dobrovolně doprovázela alespoň do Prahy, Martě jako pomocnice zůstala dvanáctiletá školačka Marie Hrdá.

V první dekádě července (přesně 9. 7.) se Marta Čechová ještě dožila patnácti let. Tím se pro nacisty zařadila do kategorie mladistvých. Koncem téhož měsíce (konkrétně 25. 7. 1942) se však stopa po ní a ostatních „nevybraných“ ležáckých dětech vytratila. Všichni byli s největší pravděpodobností u polského Chelmna zavražděni výfukovými plyny, vedenými dovnitř auta.

Z početné rodiny tedy válku přežili bratři Čechové – Bedřich (zemřel roku 1979 jako sedmasedmdesátiletý), Bohumil (ten, o něhož se údajně Marta tolik strachovala, žil až do roku 2001 a zemřel zhruba ve věku pětaosmdesáti let) a Josef (zemřel roku 1971 krátce po dovršení jedenapadesátého roku). Hmotného odškodnění se jim nedostalo. K jejich nejvyšším životním hodnotám jistě patřily vzpomínky na Vlastu a Martu. Na dvě skromné dívky, které v obrovských životních výzvách nenápadně, ale výborně obstály. S vůlí pomáhat i s domnělou – a naprostou – samozřejmostí.

1
Vytisknout
6136

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2021