Uprchlíci na polsko-běloruských hranicích: rostoucí humanitární krize, která byla až dosud mimo naši pozornost

10. 11. 2021 / Tomasz Oryński

čas čtení 17 minut



Znepokojivá zpráva našeho polského reportéra, která zachovává jeho autentický hlas. V okamžiku psaní těchto slov jsou tisíce migrantů uvězněny mezi polským hraničním plotem a běloruskou armádou poblíž hlavního hraničního přechodu v Kuźnica Białostocka (více viz zde (v polštině, ale s obrázky)). Celé rodiny sedí u ohně, zatímco teploty v noci klesají pod nulu, a přesto polská vláda šíří narativ, jako by šlo o invazi, nikoli o humanitární katastrofu. Jaký je příběh za touto uprchlickou krizí a co se s tím dá dělat?

1. Jak to začalo?


Možná si vzpomínáte na příběh letu společnosti Ryanair, který byl nucen přistát v Bělorusku, aby mohl být zatčen opoziční aktivista. V důsledku toho byl běloruským aerolinkám odepřen vstup do evropského vzdušného prostoru. To zanechalo Lukašenka se spoustou odstavených letadel a leteckou společnost na pokraji bankrotu. Byl tedy vytvořen nový plán: letadla budou použita k přepravě migrantů ze zemí Blízkého východu, Afriky a Asie do Minsku pod falešným příslibem snadného dalšího cestování do Evropské unie (zejména: do Německa). Reportér Oko.press Szymon Opryszek sledoval stopu migrantů a zjistil, že jde o dobře organizovaný obchod, kde lidé prodávají vše, co vlastní, nalákáni falešným slibem běloruské vlády, že jim usnadní cestu do EU. Ceny za cestování a víza jsou vyděračské, a když migranti konečně dorazí do Běloruska, jsou dále okrádáni běloruským režimem a následně převezeni na hranice a vyzváni, aby šli na Západ. Násilím se jim brání vrátit se zpět do Běloruska.


 

2. Jaká je reakce polské vlády?


Polská vláda se rozhodla nevpustit tyto lidi do země. Reaguje nezákonnými násilnými deportacemi  (to znamená, že pohraniční síly nutí lidi násilím navrátit se zpět do Běloruska). Je to nezákonné podle polského i podle mezinárodního práva a nový zákon zavedený polskou vládou, který jí to umožňuje, zůstává neplatný, protože nemúže  překonat vyšší právní akty, jako jsou mezinárodní úmluvy nebo polská ústava. Jak se situace vyostřila, polská vláda zavedla – a následně prodloužila – výjimečný stav (de facto: stanné právo) ve správních obvodech sousedících s Běloruskem. Nikdo, včetně humanitárních nevládních organizací a tisku, nemá povolen vstup, s výjimkou osob registrovaných jako obyvatelé oblasti.

Ale lidé zatlačovaní zpět do Běloruska jsou zastaveni běloruskými silami, které je nutí vrátit se zpět do Polska – dokonce i ty, které se chtějí dostat zpět do svých domovských zemí. Končí to tím, že se lidé stávají obětí lidské tenisové hry mezi dvěma režimy, nebo musejí dlouhé týdny tábořit na hranici a čekat na milost jedné ze stran – jako lidé uvěznění na hranici u vesnice Usnarz Górny. Více se o tom můžete dočíst v mém příspěvku na toto téma pro český internetový portál Britské listy, anglický překlad je k dispozici na mých stránkách zde.

3. Snaží se někdo těm lidem pomoci?

Ne polská vláda. Nenechte se zmást její snahou hrát na veřejnost tím, že vyslali konvoj kamionů do Běloruska: to byl jen zinscenovaný PR trik, to bylo zřejmé (věděli – jak víme z uniklých e-mailů jednoho z  ministrů, je to skandál, který už trvá nějakou dobu), že ty polské kamiony  Bělorusko nikdy nepustí na své území. Jediným cílem bylo pokusit se přesvědčit veřejnost, že uprchlíci jsou na běloruské straně a polská vláda by jim chtěla pomoci, ale Lukašenko jim v tom brání. Mezitím vyšetřování nevládních organizací, jako je Amnesty International, dokazuje, že uprchlíci byli ve skutečnosti již v Polsku a byli násilně zatlačeni zpět do Běloruska poté, co jim bylo odepřeno právo zažádat o status uprchlíka (i přesto, že dva opoziční poslanci se snažili pomoci). 

Veškerá tíha pomoci v uzavřené zóně leží na místních komunitách. Několik místních lidí se podílí na doručování potravin, oblečení, lékařské a právní pomoci uprchlíkům, kteří se skrývají v lesích před polskou pohraniční stráží a policií ve strachu, že budou (někdy doslova) vrženi zpět do Běloruska. Místní aktivisté jsou podporováni celostátním úsilím. Několik nevládních organizací a místních skupin organizuje sběr oblečení, potravin, kempingového vybavení a zdravotnického materiálu, které pak místní lidé distribuují v lesích. Mnoho lidí nechává své stodoly či garáže otevřené a nechávají uprchlíkům vodu a další zboží k odběru a zelená lucerna nad dveřmi nebo v okně se stává symbolem místa, kde lze získat humanitární pomoc.

Navzdory výzvám povolit humanitární pomoc (včetně nejnovější výzvy několika nositelů Nobelovy ceny) polská  vláda nejenže odmítá umožnit přístup nezávislým humanitárním nevládním organizacím, ale pravicoví aktivisté, stejně jako vojáci a policisté obtěžují lidi, kteří se snaží lidem poskytovat pomoc.

Právě ve chvíli, kdy píšu tato slova, se objevila skupina, která si říká „Medics on the Border“, která porovozuje sanitku s personálem, která je kdykoli připravena poskytnout nouzovou pomoc jak migrantům, tak místním obyvatelům (ale nesmí vjet do uzavřené zóny). Na jejich Instagramu je uvedeno, že někdo (s největší pravděpodobností vojáci) vypustil vzduch z pneumatik jejich sanitky zaparkované na kraji lesa, když do lesa šli poskytovat lékařskou pomoc.

4. Co víme o situaci?

To je ten problém. Přes několik výzev nemá tisk do oblasti přístup z polské strany a zjevně ani z běloruské strany. Takže informace, které máme, pocházejí buď ze zpráv z první ruky od místních obyvatel a od samotných uprchlíků, nebo z útržků informací zveřejněných oficiální vládní propagandou polské nebo běloruské vlády.

Ze zpráv místních aktivistů a uprchlíků si lze udělat docela děsivý obrázek: někteří migranti žijí týdny v lesích, jedí kůru stromů a pijí bažinatou vodu a jsou mnohokrát násilně přesunováni přes hranice tam a zpět. Dosud je potvrzeno nejméně 10 mrtvých (ačkoli se také šířily nepotvrzené zvěsti o několika desítkách mrtvých těl v jedné z místních řek, lidí, kteří byli  vytlačováni z běloruské strany na polskou).

Místní obyvatelé vyprávějí šokující příběhy – například o ženách, které musely rodit v lese, asistovala im pouze místní obyvatelka, která neměla žádné lékařské nástroje, a tak musela prokousnout pupeční šňůru. Od samotných uprchlíků přicházejí četné zprávy o tom, že je zbili a okradli jak polští, tak běloruští vojáci – někteří mají stopy na noze po kousnutí psem nebo mobilní telefony se zničenými nabíjecími porty – údajně polskou armádou. Jedna těhotná žena přišla o své dítě poté, co ji polští vojáci hodili zpět do Běloruska jako pytel brambor přes žiletkový plot.

Žiletkové ploty jsou také nezákonné. Zákon povoluje jejich použití pouze ve výšce 180 cm a výše, zatímco polská armáda je jednoduše rozvinula na zem podél hranice. Několik migrantů ukázalo hluboká řezná zranění z tohoto plotu. V neposlední řadě jsou žiletkové ploty extrémně nebezpečné i pro volně žijící zvířata a polsko-běloruská hranice protíná vysoce chráněný prales Puszcza Białowieska, je to jeden z posledních  pralesů v Evropě s významnými populacemi losů a zubrů evropského. Existují zprávy o zvířatech, která po pokusu o přechod vykrvácela.

Jedna věc je jistá: několik stovek, ne-li tisíce lidí je uvězněno mezi polskou hranicí a druhou linií běloruských opevnění (Bělorusko má další linii těchto stočených drátěných opevnění a plotů několik set metrů dál na své území). Uniformované jednotky obou stran jim brání jít dál  do země. Tato oblast již dostala děsivý název „zóna smrti“.


Mezitím na polské straně jsou  i ti, kterým se podařilo uniknout a oficiálně požádat o azyl (často s pomocí polských nevládních organizací, které jim poskytují právní pomoc), často zavírání na stanicích pohraniční stráže a poté nuceni nastoupit do nákladních aut bez SPZ (takže je ani novináři, ani místní lidé nemohou sledovat, protože všechny vojenské náklaďáky vypadají stejně) a vozí je hluboko do lesa, kde jsou nuceni přejít zpět do Běloruska.

Situace se zhoršuje, protože jak místní aktivisté, tak vojáci, nucení plnit nelidské rozkazy, jsou podle této zprávy univerzitních vědců, kteří byli do zóny vpuštěni, na pokraji psychického kolapsu.


5. Co můžeme očekávat, že se stane dál?


Z obou stran nic nenasvědčuje pokusu o deeskalaci. Polská vláda nedokázala problém vyřešit u zdroje – neproběhly žádné pokusy čelit běloruskému narativu v zemích, odkud tito migranti původně pocházejí, a odradit lidi od toho, aby platili  celé jmění za let do Minsku. Nebyly žádné pokusy vyvinout jakýkoli diplomatický tlak na tyto země, nemluvě o Bělorusku. Polská vláda nejenže nedokázala navázat spojení s  EU (což není nic neočekávaného, ​​protože nyní je v Bruselu ve sporu kvůli nedemokratickým reformám zavedeným v Polsku), ale také otevřeně odmítá pomoc od institucí EU, jako je Frontex, a rozhodla se pro místo toho utratit 350 000 000 EUR na stavbu obřího plotu podél hranice. Pro pravicovou polskou vládu je věcí hrdosti, že se Polsko dokáže ubránit „invazi hord migrantů“, ale také není příliš nakloněno tomu vpustit mezinárodní pozorovatele do země, protože chování polských pohraničníků a vojáků vůči uprchlíkům je podle polského a mezinárodního práva trestné a lze je považovat za zločiny proti lidskosti.

Je třeba říci, že i zbytek Evropské unie zůstává v této věci značně nečinný, což je během humanitární krize takovéhoto rozsahu otřesné.

Pokud jde o běloruskou stranu, Lukašenko nemá co ztratit. Ztratil již zbytky svého demokratického mandátu a nyní je plně odsuzovaným diktátorem. Nebude váhat používat tyto lidi jako zbraně ve své hybridní válce proti Západu a je mu jedno, kolik z nich během toho zemře. Pravicová polská vláda to usnadňuje, protože tím, že těmto lidem odmítá jejich práva a zachází s nimi tak nelidským způsobem, umožňuje Lukašenkovi ukázat svému lidu: „Podívejte, nejsou tam na Západě o nic lepší než my“, zatímco nedostatek přístupu svobodných médií k hranicím skutečně ztěžuje faktickou kontrolu běloruské (a polské) propagandy.

V poslední době se několik tisíc migrantů rozhodlo pochodovat směrem k hranici v pokojném  pokusu o přechod na hraničním přechodu v Kuźnica Białostocka (polský oficiální narativ dlouho zněl, že pokud chtějí požádat o azyl, měli by se objevit na hraničním přechodu, ale nikdo není překvapen, že do Polska nebyl vpuštěn ani jeden člověk), ale běloruský režim tuto událost unesl a nyní nutí velké skupiny lidí násilně, aby  překročili hranici do Polska. Experti a analytici se obávají, že vše skončí násilím – varovné výstřely už zazněly, když se uprchlíci chtěli vrátit do Běloruska, a polská vláda vytváří příběh o zemi, která je terčem útoku. Takže s některými hlasy, které se již ptají, „kdy budou naši vojáci smět zahájit palbu“, by to mohlo brzy přerůst v násilný konflikt – který, pokud si vzpomeneme, že Lukašenko už nějakou dobu šíří narativ, že východní části Polska jsou ve skutečnosti, okupovaným běloruským územím, může v krajním případě skončit otevřeným vojenským konfliktem. Již se objevily  nepotvrzené zprávy o ozbrojených mužích v uniformách, aniž by na polském území byly spatřeny jakékoli insignie…


6. Ale jsou ti lidé vůbec uprchlíci?

To je otázka, která se často objevuje v polských diskuzích. Většina z těchto lidí byla dostatečně bohatá na to, aby si mohla dovolit zaplatit Bělorusku za letenky a víza, a většina z nich pochází ze zemí, které jsou dostatečně stabilní na to, aby tam běloruské aerolinky provozovaly  pravidelné lety. Ale teď, když už jsou ti lidé  v Bělorusku, jsou tam okradeni, biti, je jim odebrán pas, je jim odmítnuto právo vrátit se do své země a jsou nuceni zaútočit na polské hranice se zbraní v ruce, tak  zřejmé, že jsou oběťmi krvavého totalitního režimu a jako s takovými by se s nimi mělo zacházet jako s uprchlíky.

7. Jak můžete pomoci?

Pokud byste chtěli nabídnout finanční podporu, pak můžete přispět organizaci Grupa Granica – koalici renomovaných nevládních organizací poskytujících humanitární a právní pomoc lidem v krizi zde (stránka v polštině).

Další možností je přispět pro nadaci Ocalenie, která se zaměřuje především na poskytování právní pomoci. Jejich darovací stránka je v angličtině a najdete ji zde. Ocalenie také hledá překladatele a tlumočníky, kteří by mohli překládat z arabštiny, perštiny, kurmanji, soranštiny a paštštiny do polštiny nebo angličtiny. Zde najdete jejich kontaktní údaje.

Zdravotníkům na hranicích se podařilo vybrat dvakrát více finančních prostředků, než doufali, ale pokud jste zdravotník a chcete se k nim i na krátkou dobu přidat, můžete se zaregistrovat zde.

Je také velmi důležité šířit osvětu a tlačit na politiky ve vaší zemi, aby jednali a vytvářeli určitý tlak na polský stát, a také podnikli určitou diplomatické odvetu proti Bělorusku.

8. Kde hledat spolehlivé informace

Nejdůležitější: vyhýbejte se oficiálním zdrojům polské vlády, včetně veřejnoprávních médií v Polsku, která se v posledních letech proměnila ve vládní propagandistickou mašinérii. Podle různých výzkumů, včetně toho, který provedli akademici z předních britských univerzit, jako je Oxford, se veřejnoprávní televize TVP stala jedním z nejméně spolehlivých zdrojů v Evropě. Totéž platí pro Polský rozhlas a dokonce i pro Polskou tiskovou agenturu. Musíte být opatrní, protože existuje mnoho webových stránek v angličtině – jako je https://polandin.com/ – které ve skutečnosti šíří vládní propagandu. Zde nelze nic přehánět, polská veřejnoprávní média (stejně jako některá provládní soukromá média jako niezalezna.pl, dorzeczy.pl a další) jsou nyní asi stejně spolehlivá jako státní vysílací stanice v Rusku nebo  v Severní Koreji.

Spolehlivým zdrojem informací v angličtině bude stránka Gazeta Wyborcza (zde), největšího nezávislého polského deníku. Dalším spolehlivým zdrojem v angličtině jsou Notes from Poland.

Neocenitelným zdrojem informací o polské politické a humanitární krizi je také občansky financovaný žurnalistický portál oko.press známý svou kvalitní žurnalistikou, kterou píší mimo jiné největší jména polského tisku. Většina článků je v polštině (ale můžete si je nechat přeložit googlem), ale občas publikují  i v angličtině.

Existuje také několik účtů na Twitteru, které stojí za to sledovat:
tento běloruský novinář: https://twitter.com/TadeuszGiczan
tento polský novinář: https://twitter.com/JakubMedek

Anglický účet běloruského opozičního telegramového kanálu Nexta: https://twitter.com/nexta_tv
Tento dlouholetý politický komentátor (má určité pravicové sklony, ale žije doslova na hranici, takže mnoho z jeho zpráv jsou postřehy z první ruky): https://twitter.com/Exen

V neposlední řadě píšu už pět let týdenní přehled událostí v Polsku zaměřený pro zahraniční čtenáře: je psán pro český internetový portál Britske listy. Anglické překlady této série lze nalézt na mých osobních stránkách zde.

1
Vytisknout
7377

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2021