Lipavský: Politika pečeného sněhuláka?

14. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Dezinformační médium Sputnik pečlivě zaznamenalo, že ministr zahraničí Lipavský prý hodlá "hledat možnosti normalizace česko-ruských vztahů".

Co se týče samotného rusko-českého rozměru problému, byla to právě ruská strana, kdo ČR ostentativně zařadil na seznam nepřátelských států. Jestliže tady někdo má usilovat o nápravu, míček je jednoznačně na ruské polovině hřiště. Není myslitelné, aby po tom, co Rusko udělalo, se česká strana doprošovala v Moskvě utlumení otevřeného kremelského nepřátelství. Tohle suverénní stát nedělá.


Pokud jde o širší mezinárodní rozměr, nelze vybrat méně vhodný okamžik pro plány "vylepšování" vztahů s Ruskem než dobu, kdy tato revizionistická mocnost právě předložila USA a NATO sadu ultimativních požadavků, jejichž splnění by znamenalo rozval celého systému evropské bezpečnosti, a kdy se Kreml hromaděním vojsk v pohraničí připravuje na přepadení Ukrajiny.

Rozbití evropského bezpečnostního systému a jeho nahrazení sférami velmocenského vlivu - což je model, který v podobě Monroeovy doktríny nebyl striktně dodržován ani v Latinské Americe během studené války a Obamova administrativa jej v listopadu 2013 i na bývalém "zadním dvorku" USA oficiálně vyhlásila za neplatný - rozhodně není v národním zájmu České republiky. Také není v zájmu ČR přistupovat na ruskou představu, podle níž si menší země v Evropě nemohou vybírat zahraničněpolitickou orientaci a spojence.

Moskva se snaží rozbít mnohonárodní organizace typu NATO nebo EU politikou dvoustranných vyjednávání, v níž jednotlivé členské země může lépe podrobovat specifickému, na míru střiženému nátlaku. Ne nadarmo byla před lety ruská diplomacie popsána jako "kopání do každých dveří" a následný průnik "tam, kde vypadnou z pantů". Lipavský tedy nyní do Kremlu signalizuje, že ty české jsou už rozbity. To má být změna, kterou před volbami slibovala pětikoalice a kterou si výslovně zapsala do programového prohlášení vlády?

Cílem nezávislé zahraniční politiky ČR by nyní mělo být omezit diplomatické kontakty s Ruskem výlučně na formát Rusko-NATO, OBSE, eventuálně Rusko-EU, kde existuje naděje na účinné vymáhání mezinárodních pravidel, jež Moskva systematicky porušuje. Jistě lze jednat s Moskvou na půdě OSN, v rámci standardních procedur. Pokud je však ČR spolu s dalšími postkomunistickými státy podle ministra zahraničí Ruské federace Sergeje Lavrova "osiřelou" kolonií, nemá nejmenšího smyslu se u Rusů čehokoliv doprošovat.

Ruská strana ve čtvrtek ústy náměstka ministra zahraničí Rjabkova prohlásila, že nevidí prostor k dalším jednáním s NATO. Tím spíše by se Češi neměli Moskvě poníženě podbízet.

Mimochodem, středeční jednání Ruska s NATO v Bruselu vedl Lavrovův náměstek Alexandr Gruško pocházející z pro Českou republiku velmi "zajímavé" ruské komunistické dynastie. Jeho otec Viktor Gruško byl zástupcem šéfa KGB, který konspiroval proti Gorbačovovi ve věci sjednocení Německa - a později, během zásahu jednotek SNB na Národní třídě 17. listopadu 1989, právě v Praze večeřel s šéfem StB generálem Aloisem Lorencem. Pokud chcete nějaký signál, kam se ruská zahraniční politika personálně ubírá, tady ho máte.

Jak poznamenal politolog Jiří Pehe, Jan Lipavský chybně definuje zahraniční politiku jako oblast "sdílených kompetencí" s Hradem, přičemž podle ústavy je ale za zahraniční politiku výlučně odpovědná vláda. Zdá se, že jde skutečně o slabého a nekompetentního ministra, který před národními zájmy ČR upřednostňuje dobré vztahy s Milošem Zemanem.

0
Vytisknout
10178

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2022