Imigrant Alphonse: V Alžírsku mi usekli nohy

4. 10. 2023

čas čtení 7 minut
Příběh o tom, jak Alphonse přišel o nohy poté, co byl deportován z #Tuniska do #Alžírska, je skutečně šokující. Přesto se zdá, že evropští politici nemají s #africkými #migranty žádný soucit. 

Reportérka v Nigeru: Velká mešita ze 16. století, kterou můžete vidět za mnou, je to, co proslavilo nigerijské město Agadez. Ale je slavné také proto, že je to  křižovatka v poušti ještě ze středověku, kdy tudy projížděly solné karavany s velbloudy. Takže teď jsou to západoafričtí migranti a musím vám říct, že lidé, které jsem v posledních dnech potkávala, jsou naprosto zoufalí. Od britské ministryně vnitra a také od dalších evropských politiků slyšíme velmi ostrou rétoriku o tom, jak by ti lidé neměli přicházet do Evropy. Měli by se vrátit domů. 

Ale, víte, lidé nepřicházejí z rozmaru. Ti lidé, se kterými jsem mluvil, jsou velmi chudí. Nemají práci, nemají šanci založit rodinu doma ve své zemi. A odcházejí, protože lidé vždycky odcházeli. Lidé se vždycky stěhovali. 

Dnes tuniská vláda prohlásila, že odmítne dohodu EU o poskytnutí pomoci ve výši 127 milionů eur výměnou za to, že budou lidé odsunuti zpět. Nakonec to pravděpodobně přijmou a už lidi odsouvají zpět. Stěhují je zpět do Alžírska. Další věc, kterou jsem se dozvěděla, je, že pokud jste černý africký migrant, Alžírsko je asi nejhorší místo, kam jít. Příběhy o týrání ze strany alžírských pohraničníků a četníků jsou naprosto otřesné. Řekla bych, že ať už je vaše politika jakákoli, ať už si o migraci v Evropě myslíte cokoli, museli byste mít srdce z kamene, aby vás příběhy v mé dnešní reportáži neznepokojily.

Reportáž:

Reportérka: Poušť začíná hned za hranicemi města. Její prach visí ve vzduchu nad Agadezem. Naděje se skrývá za obzorem. Ale v těchto dnech je cesta do Libye a dále do Evropy nebezpečnější než kdy jindy. Migranti, kteří se vydali na cestu a byli posláni zpět, jsou ubytováni v tranzitním centru, odkud budou repatriováni. Mezinárodní organizace pro migraci eviduje počty migrantů z různých západoafrických zemí. Příběhy některých lidí jsou tak šokující, že je těžké je přijmout. Jako například příběh o tom, jak Alphonse přišel v Alžírsku o nohy. Pětadvacet členů jeho skupiny zemřelo v buši, kde je nechali alžírští pohraničníci poté, co byli vytlačeni z Tuniska. Byl ošetřen v alžírské nemocnici, propuštěn, ale pak znovu zatčen.

Alphonse: Když nás zatýkali, drželi nám nohy a bili nás po chodidlech. Proto jsem měl oteklé nohy.

Reportérka: Byl převezen zpět do stejné nemocnice v El Mena

Alphonse: A v El Mena mi lékaři řekli. Proč jste se vrátil? Už jsme vás léčili. Vy černoši tu nejste žádoucí. Řekl jsem jim, že tam nezůstanu. Jen projíždím. Řekli, že mě označí tak, abych se do Alžírska už nikdy nemohl vrátit. Pak mi uřízli nohy.

Reportérka: Levou nohu vzali až po kotník, zatímco z pravé nohy zůstala jen malá část. Může s ní jen trochu hýbat. Říká, že se mu nohy mohly uzdravit a že příšerné jizvy na nohou vznikly také kvůli zdánlivě zbytečné operaci v nemocnici. Alphonse je stále v šoku. Bude repatriován do Kamerunu, ale jak si teď vydělá i na základní živobytí? Své ženě a třem dětem doma se to zatím neodvážil říct.

Slavná mešita přitahuje do Agadezu cestovatele už od 16. století, kdy byla postavena. Město vždy prosperovalo z přepravy, vybavení a stravování projíždějících. V roce 2015 však nigerská vláda výměnou za pomoc Evropské unie obchod s migranty kriminalizovala. Nyní jsou migranti v tomto tradičním městě méně vítáni a jsou obviňováni ze sociálních problémů, jako je prostituce. Za anonymními hliněnými zdmi žijí ve skupinách v chatrných domech stovky západoafrických migrantů, někteří se snaží dostat zpět domů. Jiní uvízli a nemohou se pohnout vpřed ani zpět.

Humanitární pracovník: V případě, že se vám porouchá auto, zůstávejte  na stejném místě. Nenechte se vystresovat a nezačněte se pohybovat všude po poušti. Někteří z vás mají satelitní telefony. Použijte prosím satelitní telefon a zavolejte na naše bezplatné číslo, abychom měli přehled o vaší poloze. Pokud budeme mít souřadnice, je možné, abychom zorganizovali záchrannou misi a vydali se na místo zachránit lidi.

Reportérka: Mezi skupinou jsou dvě ženy, které se díky nepřízni osudu staly přítelkyněmi.

Obě jsou zadlužené u mužů, kteří jim slíbili práci v Evropě, zemi jejich snů.


Jessica: Četla jsem o tom v knihách, na stránkách knih a ve filmech a měla jsem tolik snů.


Reportérka:  Ale nepodařilo se jim to a teď jsou bez prostředků a daleko od domova. Ten, kdo zaplatil, chtěl za to něco?

Jessica: Ano, oni také obchodují, když za vás zaplatí. Uspějete, a když dorazíte do cíle, můžete tomu člověku poslat zpátky peníze. Můžete té osobě poslat zpět peníze.

Reportérka:   A když neuspějete?

Jessica:  Vidíte, pořád s tím člověkem mluvíme, takže mu můžeme vrátit peníze.

Reportérka:  Ale co si myslíte, že je lepší se dál snažit dostat do Evropy? Nebo je lepší se vrátit?

Jessica:   No, teď, teď se všichni vrátíme.

Reportérka: A co ten člověk, co vám dal ty peníze potom? 


Reportérka: A to je ten problém.  Protože stejně jako Jessica zůstává mnoho migrantů u pašeráků lidí zadluženo, takže návrat domů nemusí nutně znamenat konec jejich problému.

Poslední skupina, která byla vyhoštěna z Alžírska, pochází většinou odsud z Nigeru, jsou mezi nimi i děti, které někde na cestě ztratily rodiče. Dostanou pár žabek, mýdlo a zubní pastu a jsou poslány na cestu domů. Od červencového převratu EU přerušila Nigeru pomoc. nová vojenská vláda by mohla pohrozit, že migraci opět legalizuje a použije tyto lidi jako pěšáky, aby dosáhla obnovení pomoci EU. Někteří říkají, že ať se stane cokoli, do Evropy nezamíří. Četli už příliš mnoho o tom, co se může stát.

Někteří z těch, kteří byli posláni zpět, míří domů, že to mohou zkusit znovu. Protože když jste chudí, naděje je to jediné, co máte, a chudoba se jen zhoršuje. Napříč západní Afrikou na tom nic nemění ani to, co evropské vlády navrhly k zastavení migrace.

0
Vytisknout
4246

Diskuse

Obsah vydání | 6. 10. 2023