Determinismus a predestinace

19. 1. 2024 / Boris Cvek

Proč by měl být svět poznatelný a přehledný pro intelekt dané doby a kultury? To už řečtí bohové jsou méně antropomorfní než předem daný řád determinismu, jsou méně poznatelní, více mystičtí. Poznatelnost sama spočívá v tom, že chápeme svět antropomorfně, podle našeho poznání. Pak přijde jiné, lepší poznání, a ukáže nám, jak jsou naše pojmy vlastně antropomorfní, třeba prostor a čas klasické fyziky.

Nechci říci, že máme rezignovat na predikci. To vůbec ne, naopak si myslím, že predikce je úhelný kámen experimentální vědy a našeho poznání světa vůbec. Predikce jsou ale v pojmech, v teoriích, jsou nějak vysvětlovány v dané době a kultuře, a v tom přichází ke slovu naprosto antropomorfní povaha našich pojmů a teorií. Von Weizsäcker to řekl, pokud má Heisenberg pravdu ve své knize Fyzika a filozofie pravdu, velmi přesně: Příroda byla dříve než člověk, ale člověk byl dříve než přírodověda. Přírodověda není příroda. Přírodověda je lidský výtvor. Příroda není lidský výtvor. Kdyby náhle vyhynulo lidstvo, je s přírodovědou konec, příroda by naopak existovala dál i v podobě našich mrtvol a jejich tlení.

Kuhn začal jako mladý fyzik svou dráhu historika a filozofa fyziky tím, že s překvapením zjistil, že u Aristotela není nic jako mechanika. Představte si, že byste na Aristotelově fyzice postavili popis kosmu, jak se to dělo po tisíce let. Bolelo by vás, že neumíte popsat celou šíři mechanických jevů? Vůbec byste o tom nevěděli. Kuhn zjistil, že samy Aristotelovy pojmy nic jako mechaniku neumožňovaly. V logice jeho pojmů samotných byla zcela správná tvrzení, která dnes považujeme na základě mechaniky a její predikční síly (Aristoteles ale své teorie netestoval podle jejich predikční síly, nedělal nic jako experimenty) za zcela absurdní. Třeba že svět má svůj střed, své nahoru a dolů, nebo že neexistuje prázdný prostor. Co když jsme na tom dnes podobně? Co když naši potomci objeví mnohem lepší popis světa, který neumíme vůbec myslet? Proto jsou taky dějiny vědy nepredikovatelné.

Zcela jiný pojem je predestinace, aspoň v klasickém křesťanském chápání. Bůh rozhodne, Bůh vyvolí. Lidsky nepochopitelná skutečnost. Z hlediska našich běžných životů, reality naší existence, je opravdu lidsky nepochopitelné, proč ten či onen je prorok nebo světec, zatímco jiný ne, proč a v jakém smyslu máme nebo můžeme mít svobodu v celé té spleti vržeností, všeho toho, co si nevybíráme: Dobu, rodiče, geny, jazyk atd. Odkud do toho všeho vniká svoboda, víra, naděje a láska? Když věříme, že je to Božím zásahem, neříkáme, že to je jasné, přehledné, uchopitelné v našich pojmech. Říkáme pravý opak. Prokrustovo lože nevymyslel Bůh, ale lidé. Myšlenka predestinace bere lidem z rukou soud i měřítko skutečnosti. Svět i člověk v jejím pojetí jsou více než jen lidsky pochopitelná skládačka dobových pojmů.