Riskantní pokus Íránu o novou definici odstrašení Izraele

18. 4. 2024

čas čtení 9 minut

Íránský útok na Izrael měl vyřídit účty za úder, který 12 dní předtím usmrtil dva generály islámských revolučních gard (IRGC) a pět dalších důstojníků, z nichž tři řídili operace v Jemenu, Iráku a Libanonu

Po likvidaci několika nejvýše postavených íránských důstojníků na území, které bylo podle zákona svrchovaným územím Íránu, byly IRGC odhodlány ukázat na domácí i regionální frontě, že jsou stále silným a smrtícím bojovým strojem, soudí Daniel Brumberg.

Úkol, před nímž Írán stál, spočíval v tom, jak provést odvetný úder, aniž by vyvolal širší válku s Izraelem a zejména se Spojenými státy. Snaha režimu řešit toto dilema nebyla skryta před zraky veřejnosti. Ve dnech, které předcházely jeho odvetné akci, byl tisk plný varování, aby Írán nespadl do "Netanjahuovy pasti". Pokud však Teherán usoudil, že izraelský útok z 1. dubna měl za cíl vyvolat přehnanou reakci Íránu, jeho odveta vytvořila nové skutečnosti a nová rizika. Íránští představitelé trvají na tom, že útok vytvořil "novou rovnici"pro odstrašení, a proto doufají - nebo se modlí -, že "záležitost lze považovat za uzavřenou". Zda Teherán tuto novou skutečnost ustojí a zároveň se vyhne širšímu požáru, však bude záviset přinejmenším na dvou dalších klíčových hráčích: Spojených státech a Izraeli.

Regionální aréna: Udržení odporu před 1. dubnem

Nejvýše postaveným íránským důstojníkem zabitým 1. dubna byl brigádní generál Mohammad Reza Zahedi, velitel sil Quds IRGC, který hrál významnou roli při koordinaci íránské strategie "odporu" s ozbrojenými skupinami v Libanonu, Sýrii, Jemenu, na Západním břehu Jordánu a v Gaze. Abychom docenili symbolický a strategický význam této ztráty pro Írán, je třeba připomenout, že Zahedi byl v roce 1998 jmenován velitelem libanonských sil Quds IRGC generálmajorem Kásimem Sulejmáním, architektem íránské regionální bezpečnosti, který byl zabit v lednu 2020 při útoku amerického bezpilotního letounu. Během tří let po jeho smrti režim jmenoval řadu velitelů v odhodlané snaze udržet svou strategii odporu.

Zahediho role v tomto úsilí byla klíčová, zejména poté, co byl jmenován velitelem sil Quds v Sýrii a Libanonu, a nahradil tak Seyeda Musávího, který byl zavražděn 25. prosince 2023 při izraelském náletu. Stručně řečeno, Zahedi byl zabit jako další velitelé IRGC, jejichž úmrtí režim nedokázal zabránit. Zatímco on a další důstojníci IRGC, kteří zemřeli po jeho boku, byli oslavováni jako "mučedníci", jejich eliminace byla umožněna vynikající technologickou a vojenskou schopnosti Izraele. V dlouhé stínové válce, která se dostala do plného světla přímého izraelsko-íránského konfliktu, měli íránští představitelé dobrý důvod obávat se, že Izrael má navrch.

Tato obava se ještě více umocnila, když po zvěrstvech Hamásu ze 7. října a následném vojenském útoku Izraele na Gazu íránští představitelé z řad vládnoucích kruhů režimu nebo jim blízcí varovali, že tím, že Írán neodpověděl rázně prostřednictvím svých regionálních partnerů, byla značně oslabena jeho schopnost Izrael odstrašit. Přesto bylo otázkou, jak podpořit to, co by se dalo nazvat strategií odporu, který i nadále závisel na zachování tohoto stále nejistějšího vzorce.

Ve snaze udržet tuto rovnováhu se Esmail Qani, velitel íránských sil Quds, spolu s vrchním velitelem IRGC generálmajorem Hosseinem Salamim v únoru v Teheránu setkali s veliteli milic z Jemenu, Iráku, Libanonu a Sýrie. V závěru schůzky, jak uvedl jeden ze zdrojů, se všichni účastníci shodli, že Izrael chce rozšířit válku a je třeba se vyhnout pádu do pasti, protože by to ospravedlnilo přítomnost dalších amerických jednotek v regionu. Nedlouho poté Írán přesvědčil své spojence v Iráku, aby zastavili útoky na americké síly. Co se týče libanonské fronty, Írán tlačil na Hizballáh, aby zmírnil stupňující se údery mezi ním a Izraelem. Tímto způsobem se Teherán snažil udržet základní, i když stále nejistější pravidla odstrašující hry s Izraelem.

Írán provádí odvetná opatření: Vytváří novou (a starou) rovnováhu odporu?

Kromě obrovské strategické ztráty, kterou Izrael způsobil přímým zásahem velitelů IRGC na území, které bylo v podstatě íránským výsostným územím, porušil Tel Aviv útokem z 1. dubna právě tato pravidla. Od této chvíle byla povaha "pasti", které Írán čelil, přímější a hrozivější, protože se zdálo, že Izrael je nyní odhodlán donutit Írán k odpovědi způsobem, který by otevřel dveře širšímu konfliktu nejen s Jeruzalémem, ale potenciálně i s Washingtonem.

Poradce prezidenta Ebráhíma Raísího proto vydal prohlášení, v němž varoval "vedení USA, aby se nenechalo zatáhnout do Netanjahuovy pasti". Zároveň však komentáře v polooficiálním tisku varovaly před "sebevražednou reakcí" a vyzývaly íránské představitele, aby se "chovali moudře" vzhledem k "možným úskalím bezuzdné agrese proti Íránu". Tyto články jako by naznačovaly, že íránská odveta vytvoří - nebo by měla vytvořit - novou rovnováhu odstrašení s Izraelem, která Írán ochrání, aniž by vyvolala velký vojenský konflikt.

Po 13. dubnu: nová rizika a nebezpečí pro Írán a Izrael

Zatím je příliš brzy na to, abychom mohli říci, zda se Íránu podařilo obnovit pozici, která mu umožní zasáhnout jeho nepřátele a zároveň se vyhnout totální válce. Mohlo by se stát, že Írán vypálením asi 300 raket a dronů na izraelské vojenské cíle - útokem, který s výjimkou jedné zraněné mladé beduínské dívky nepřinesl jedinou civilní ani vojenskou oběť - skutečně dosáhl svého cíle. Paradoxně úspěch Izraele - s podporou USA a dalších zemí - při zničení drtivé většiny těchto raket možná pomohl definovat nová, možná ještě nebezpečnější pravidla pro izraelsko-íránské odstrašování.

Současně však íránská odveta vytvořila novou dynamiku, která by měla íránské vedoucí představitele znepokojovat. Role, kterou USA spolu s Francií a Británií (a dost možná i s několika arabskými státy včetně Jordánska), sehrály při vyřazení íránských bezpilotních letounů a raket, vytvořila novou realitu. Odtud je odstrašující schopnost Izraele neoddělitelně spjata s vojenským partnerstvím s USA a v podstatě i s některými jeho západními spojenci. Tato skutečnost upoutala pozornost íránských vůdců, kteří před útokem i po něm otevřeně varovali Washington, aby se do ničeho nepletl. Nyní, když jsou ve hře USA, bude muset Írán pečlivě zvážit, jak přebudovat svou osu odporu.

Útok Teheránu navíc přesměroval globální a regionální pozornost z Gazy na Írán. Je možné, že se v nadcházejících dnech Rada bezpečnosti OSN sejde nikoliv proto, aby prosazovala příměří v Gaze, ale spíše proto, aby prosadila novou rezoluci zaměřenou na důsledky íránského útoku z 13. dubna. To bude samozřejmě dobrá zpráva pro vládu premiéra Benjamina Netanjahua, ale špatnou zvěstí pro íránské představitele.

Přesto tato nová realita vytvořená íránským útokem staví Izrael před těžkou volbu. Skutečnost, že jeho odstrašující schopnost je nyní vázána na USA, může izraelské představitele omezovat. Biden ostatně toto poselství telegrafoval v diskusi s Netanjahuem, v níž údajně Izraeli potvrdil podporu USA a zároveň Netanjahua varoval, aby konflikt neeskaloval. Biden také Netanjahua ujistil, že Washington nebude asistovat izraelské vojenské odvetě vůči Íránu.

Administrativa také nedovolí, aby ji izraelsko-íránský konflikt odklonil od snahy o příměří v Gaze. Biden dnes Netanjahuovi nedůvěřuje a nemá ho rád stejně nebo více než kdykoli předtím, což pravděpodobně posílil izraelský útok na íránský konzulát v Damašku z 1. dubna. I když jeho cílem nebylo zatáhnout USA do boje s Íránem, vytvořil to, co by marxisté mohli nazvat "objektivní" pastí, které se Bílý dům snaží vyhnout.

V dalším postupu může americká administrativa zdvojnásobit své úsilí o diplomatické řešení války v Gaze (a palestinsko-izraelského konfliktu), i když bude ostražitě sledovat íránský režim, který doufá, že má nový recept na odstrašení, který Teheránu umožní udržet si svou osu odporu.

 

Celý článek v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
1308

Diskuse

Obsah vydání | 22. 4. 2024