Blýská se na lepší časy?

24. 11. 2016 / Daniel Veselý

čas čtení 7 minut

Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem je zhusta prezentováno jako pohroma pro celý svět. Otázkou ale zůstává, jak úděsný kandidát by se mohl ucházet o křeslo v Oválné pracovně za čtyři roky, kdyby letos v amerických prezidentských volbách zvítězila Hillary Clintonová a nakumulované problémy dnešních USA by nebyly adresně řešeny. Mezitím nově zvolený prezident ustupuje z některých svých kontroverzních slibů a prohlášení, avšak lze důvěřovat někomu, kdo mění svá stanoviska takovou rychlostí, že to tisk sotva stíhá zaznamenávat?   

Nově zvolený americký prezident nemíní dostát svému absurdnímu požadavku nevpustit na půdu Spojených států muslimy. Po krátkém oddychnutí ale následovalo nemilé překvapení, jelikož Trumpovi spolupracovníci přišli s nápadem vytvořit seznamy muslimů. Horký kandidát na ministra vnitřní bezpečnosti Kris Kobach patrně omylem odhalil podrobnosti tohoto plánu, jehož jádrem je restart bezpečnostních opatření zavedených po 11. září 2001 a zavedení monitoringu a dodatečných kontrol osob z „určitých zemí, kde žijí převážně muslimové“. Podle kritických hlasů se tato opatření neosvědčila a navíc prohloubila islamofobní nálady v zemi. Trumpův pobočník Carl Higbie zašel o něco dál, když v rozhovoru pro televizi Fox News prohlásil, že internační tábory, kde bylo za 2. světové války uvězněno 110 000 Japonců žijících v USA, představují právní precedens pro navrhované seznamy muslimů. Tento výrok pobouřil dokonce i moderátorku této ultrapravicové televizní stanice.

Donald Trump v jedné z předvolebních debat v podstatě slíbil, že když vstoupí do Bílého domu, předá svou soupeřku Hillary Clintonovou do rukou americké justice. Budoucí prezident tak hodlal učinit v souvislosti s e-mailovou korespondencí bývalé šéfky americké diplomacie a finančními operacemi nadace manželů Clintonových. Trump prý nemíní manželům Clintonovým ublížit a kál se natolik, že se Hillary Clintonové de facto zastal, když předvolební kampaň označil za krutou. Magnát tímto benevolentním gestem dozajista zklame horkokrevnou část svého elektorátu, která prahla po tom, aby Clintonová skončila za mřížemi. Americká, potažmo světová justice by se koneckonců měla zajímat o aktivity bývalé ministryně zahraničí, především pak v případě útoku na Libyi a puče v Hondurasu.      

Trump před volbami také slíbil, že zruší zdravotnickou reformu Obamova kabinetu nazvanou přiléhavě Obamacare, díky níž získalo zhruba 21 miliónů Američanů zdravotní pojištění. Nedlouho po svém zvolení ale Trump poněkud vágně prohlásil, že Obamacare likvidovat nebude, nýbrž zváží ponechání některých jejích částí, případně přijde s vlastní reformou zdravotnického systému. Ačkoli existuje celá řada výtek vůči Obamacare, a to jak z pravé strany politického spektra, tak z levé, v kuloárech se už hovoří o takzvané Trumpcare. Tuto reformu, byť je prozatím v plenkách, ale kritikové považují za nákladnější, méně efektivní a celkově nepříjemnější než Obamacare. A zatímco většina Američanů v průzkumech veřejného mínění preferuje zavedení státem garantovaného zdravotního pojištění, tato možnost, jak se zdá, bude s nově zvoleným prezidentem uložena k ledu.   

Nový nájemník Bílého domu překvapivě změnil své stanovisko vůči globálnímu oteplování, které dříve označil za hoax vytvořený Čínou s cílem učinit hospodářství Spojených států nekonkurenčním. Trump v rozhovoru s novináři z listu The New York Times totiž připustil jistou souvislost mezi globálním oteplováním a lidskou činností. Trump dále uvedl, že k rozhodnutí, zda odvolat podpis mezinárodní klimatické dohody z Paříže, či nikoliv, bude přistupovat s „otevřenou myslí“. Nicméně zde je opět na místě nezbytná dávka pesimismu. Existuje totiž propastný rozdíl mezi slovy a činy: Trump jmenoval do čela Agentury pro ochranu životního prostředí neblaze proslulého klimatoskeptika Myrona Ebella, obklopil se lobbisty pracujícími kupříkladu pro konglomerát energetických společností Koch Industries, který tajně financuje „intelektuální“ mašinérii popíračů globálního oteplování, a ministrem energetiky pravděpodobně jmenuje ropného magnáta Harolda Hamma, jenž získal pohádkové jmění díky vysoce neekologickému frakování a jemuž jsou solí v očích Obamou zavedené regulace v průmyslu.  

Ostatně budoucí Trumpova administrativa může pro forma zůstat součástí mezinárodního společenství snažícího se odvrátit lidstvo od klimatické katastrofy epických rozměrů, nicméně k plnění závazků vyplývajících z Pařížské dohody ji nikdo donutit nemůže.          

Donald Trump se nyní veřejně distancuje od sílícího hnutí Alt Right, jehož stoupenci oslavovali jeho volební vítězství s výkřiky „Heil Trump!“ a někteří z nich hajlovali. Vůdce hnutí Richard Spencer v přímém přenosu dokonce citoval nacistickou propagandu v němčině. Nicméně Trumpův distanc od těchto individuí lze jen stěží brát vážně, neboť jejich duchovního otce Steva Bannona jmenoval svým hlavním stratégem, a tím toto hnutí v podstatě legitimizoval. Vzestup Donalda Trumpa už před volbami provázel růst nenávistných seskupení včetně neonacistických skupin i rostoucí počet rasově motivovaných činů; fenomén Trump, jak se zdá, vypustil džina z lahve.       

A protože není možné jen tonout v pesimismu či přímo nihilismu, můžeme kvitovat Trumpovo rozhodnutí o vystoupení Spojených států z Transpacifického partnerství (TTP), dohody, z níž by měly prospěch nadnárodní korporace, a to na úkor životního prostředí, obyčejných zaměstnanců a svobody slova. Avšak můžeme toto rozhodnutí uvítat pouze za předpokladu, že nově zvolený americký prezident tentokrát svému slibu dostojí. Donald Trump se totiž ještě před svým volebním triumfem v rámci politických jednání sešel s lobbisty, kteří TTP prosazovali.    

Zdá se tedy, že se na lepší časy neblýská a jestliže byla v letošních amerických prezidentských volbách poražena „královna chaosu“ Hillary Clintonová, jež zosobňovala neblahý a depresivní status quo, zvítězil kandidát, jehož destruktivní potenciál může tento status quo vychýlit značně nežádoucím směrem.

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
8518

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2016