Čí spojenec je vlastně současné Německo?

19. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
  • Nejenže Spolková republika Německo odmítá připsat na odvetný sankční seznam za novou invazi proti Ukrajině vyřazení Ruska ze systému SWIFT nebo uzavření plynovodu Nord Stream 2. 
  • Odmítá také povolit Ukrajině dodávky obranné výzbroje - a ty odjinud, které do Kyjeva opravdu směřují, se německému území zdaleka vyhýbají. 

Británie se s ohledem na rapidní zhoršování bezpečnostní situace v Evropě rozhodla, že dodá Ukrajině rozsáhlou zásilku moderních pancéřovek MBT LAW. V rozhodnutí se odráží hodnocení britského generálního štábu, podle nějž pokus odradit Moskvu od útoku diplomacií selhal, takže je načase zvýšit cenu, kterou bude Kreml muset za napadení souseda zaplatit.


Ruská armáda je tradičně vybavena ohromným množstvím obrněné bojové techniky (transportérů, bojových vozidel pěchoty, tanků, nejrůznějších typů pancéřovaných aut...) a nasazení zbraně MBT LAW s dostřelem 600 m nevyžaduje žádné další podpůrné struktury. Jedná se tedy o ideální prostředek pro případ nepravidelného boje proti ruské armádě, který lze vést i tehdy, budou-li vojenské instalace a systémy řízení a velení vyřazeny úvodním dekapitačním úderem ruského letectva, dělostřelectva a raketových vojsk.

Zásilku pancéřovek ještě v pondělí začaly na Ukrajinu dopravovat britské letouny C-17. Když se ovšem podíváte blíže na dráhu jejich letu, objevíte cosi velmi nápadného.

Všechny stroje se starostlivě vyhnuly německému území, takže to vzaly nejprve nad Severní moře, pak přelétly Dánsko, krátce pobyly nad Baltem, aby přes Polsko dorazily na Ukrajinu.

Taková trasa má dvě možná vysvětlení, ovšem nejsem si jist, které z nich by ve výsledku bylo horší. První možností je, že Britové požádali Berlín o přelet, ale nedostali povolení, "protože nepovoluje přepravu zbraní do zemí, v nichž probíhá ozbrojený konflikt" (pokud to náhodou není Chorvatsko, Turecko, nebo nějaká bohatá země v arabském světě). 

Druhou možností je, že o povolení raději ani nežádali, protože situaci rovnou vyhodnotili tak, že je stejně nemají šanci získat. Podle toho, co bylo zatím publikováno, Británie Německo o přelet opravdu ani nepožádala, i když kvůli tomu musela lety výrazně prodloužit. 

Jestliže Německo v současné situaci zaujímá pozici "pana Čistého", který je vysoce povznesen nad špinavé konflikty ve svém sousedství (a stará se pouze o svůj vlastní výdělek), jeden by předpokládal, že odmítá-li ze zásady vojensky pomáhat Ukrajině, totéž platí i o jeho vztahu k Rusku. To ovšem není pravda.

Firma Rheimetall sice na nátlak spolkové vlády nakonec odstoupila z projektu budování ruského výcvikového centra v Mulinu, které mělo být nejmodernější na světě, ale touto kauzou není věc faktické německé podpory ruského zbrojení vyčerpána. Ukrajinské vojáky v Donbasu bombardují ručními granáty ruské "drony" poháněné německými motory. A řada dalších součástek zbraní v ruském arzenálu pochází z Německa. V některých případech byly tyto položky nakoupeny přímo, protože zase tak neprůstřelný německý systém kontroly exportu není, v jiných přes izraelského prostředníka. Ani jednou ovšem nedošlo na zákaz podobné dodávky, jako v případě nepovolení reexportu kdysi německých houfnic z Estonska na Ukrajinu.

Obě hlavní německé strany, CDU i SPD, jsou dvacet let systematicky korumpovány ruskými "obchodníky". Tato alarmující "jiná invaze" do Evropy vedená uhlazenými týpky s kufříky, co ve velkém nakupují politiky a byznysmeny, zůstává navzdory dlouholeté viditelnosti schröderizace bez jakéhokoliv zásahu. Přitom jde o fenomén ještě daleko nebezpečnější nežli proměna britského hlavního města v "Londongrad" nasycený ukradenými penězi ruských oligarchů.

Německá ministryně zahraničí Moskvě nabízí další dialog, především v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). A osobně to jistě myslí naprosto upřímně. Ano, jde o tu samou organizaci, o níž Kreml tvrdí, že je k ničemu a jednat s ní dál nedává vůbec žádný smysl.

Mezitím se německá posedlost dialogem s Moskvou, který nikam nevede a o který Moskva ve skutečnosti ani nestojí, stává terčem opravdu krutých vtipů.

Mimochodem: Jestliže Putin atakuje Ukrajinu a zničí její prozápadní vládu, přestane dále jakkoliv potřebovat oba plynovody Nord Stream. Hlavním účelem jejich existence bylo od počátku vyvíjet ekonomický tlak na ukrajinskou vládu. A pakliže ji Kreml bude fakticky vybírat, může své věci vyřídit mnohem přímočařeji.

Kremelská propaganda rámcuje svou pozici tak, že je "vlastně" ve sporu pouze s Anglosasy (a ti v kontinentální Evropě, kteří je podporují, jsou pak "atlantisté"), kdežto s "Evropany" - čti s těmi, kdo nemají žádnou reálnou zahraničněpolitickou koncepci a jejichž politiky si může koupit - se domluví.

Německo dělá všechno pro to, aby toto rámcování potvrdilo. Což mimo jiné rozbíjí i ten malý tlak v podobě hrozby ekonomických sankcí, který Západ na Kreml vyvinul. A signalizuje to beztrestnost případného útoku proti Ukrajině. 

Současné postmerkelovské Německo bohužel vůbec není připraveno na to hrát v Evropě a Evropské unii první housle. Jeho dlouhodobá politická strategie založená na "volném obchodu" a odzbrojení se v kontextu zhoršování bezpečnostní situace na kontinentě od roku 2014 stala naprostým anachronismem. Nenahradilo ji dosud nic, ovšem postupně se jakoby samo od sebe v německé politice vynořuje staré známé národovecké sobectví, pro něž nějaké to Zwischenland na východě nepředstavuje důvod odepřít si byť jen currywurst.

Zelená ministryně zahraničí Baerbocková musí tančit mezi vejci, když na jedné straně její strana a FDP prosazují tvrdší postoj vůči Moskvě, na druhé dominantní SPD považuje kremelského lobbistu Schrödera za "normálního politika". 

Pokud Berlín bude pokračovat směrem, který dosud předvádí Scholzova vláda, nakonec udělá jen dobře, když na Braniborské bráně rovnou vyvěsí bílo-modro-červenou vlajku ruské divize Aquafreshe.

1
Vytisknout
9920

Diskuse

Obsah vydání | 20. 1. 2022