Skandál ohledně Borise Johnsona se proměňuje ve frašku

31. 1. 2022 / Jan Čulík

čas čtení 11 minut


Konzervativní poslanci v Británii čekali na zprávu vysoké státní úřednice Sue Grayové ohledně toho, do jaké míry porušili Boris Johnson a zaměstnanci jeho premiérského úřadu platné zákony, když během přísného lockdownu v roce 2020, kdy se podle pandemických opatření Britové směli setkávat jen s jednou osobou, a to venku, uspořádali v Downing Street a v dalších vládních úřadech celou řadu pitek a mejdanů. Konzervativní poslanci se vymlouvali, že se rozhodnou, zda Johnsona odvolají z premiérské funkce, až podle toho, co bude ve zprávě Sue Grayové. (Tato zpráva však nemůže být objektivní, protože Sue Grayová je podřízenou Borise Johnsona a ten má právo její zprávu zredigovat! v případě, že by byla vůči němu kritická.)

 
Nejnovějším zauzlením je však to, že případy mejdanů v Downing Street nyní údajně začala vyšetřovat londýnská Metropolitní policie a ta - zcela bezdůvodně - požádala, aby bylo zveřejnění zprávy Sue Grayové pozastaveno, než bude dokončeno policejní vyšetřování Johnsonvých mejdanů, Takové vyšetřování zřejmě potrvá měsíce, takže Johnson byl zachráněn. Shodou okolností i šéfka londýnské Metropolitní policie Cressida Dick podléhá Borisi Johnsonovi, který ji může kdykoliv odvolat z funkce.

Konzervativní komentátor Matthew Parris publikoval v deníku Times sžíravý komentář, že Konzervativní strana v minulosti byla známa tím, že měla celou řadu - no, konzervativních, uměřených, eticky jednajících osobností. To zmizelo a za Borise Johnsona se podle Parrise Konzervativní strana stala stranou čistě jen podvodníků a lhářů, kteří lžou, jako když tiskne, aby si zachovali svou kariéru.

Na Twitteru se šíří obvinění, že Boris Johnson má dlouhodobé vazby na celou řadu pochybných Rusů se zapojením na ruské tajné služby. 

Bývalý, nyní zhrzený, vysoký poradce Borise Johnsona, Dominic Cummings, upozorňuje, že Johnson zásadně nedodržoval předpisy pro utajování přísně důvěrných vládních informací. Ty se válely po dlouhé hodiny v otevřeném kufříku před dveřmi do Johnsonova bytu v Downing Street, kam si zařídila jeho nová manželka Carrie volný přístup pro své kamarády. 


Dále se prohlubuje Johnsonův problém s jeho bývalou milenkou Jennifer Arcuri, která od Johnsona dostala z vládních fondů pro své podnikání statisíce liber.

Komentátor Nick Cohen píše v nedělním Observeru o otřesném stavu britských věznic, v nichž jsou vězni uzavíráni do cel na 23 hodin denně. Počet sebevražd vězňů stoupl nyní o 28 procent. Více než 70 procent vězňů v britských věznicích má mentální problémy. Dva rozumní centrističtí konzervativní poslanci, Rory Stewart a David Gauke, se začali pokoušet děsivé problémy britských věznic řešit. Jenže, píše, Cohen, "Boris Johnson je jako opak krále Midase:  vše, čeho se dotkne, se změní v špínu. Johnson oba tyto konzervativní poslance vyhnal je z parlamentu za to, že se postavili proti jeho extrémní verzi brezitu, a reforma vězeňství se stala jen možností jak katastrofální situaci zlepšít, kterou brexit zničil."  ZDE  

Citujme, jak o propadu Británie do Johnsonova lhaní píše komentátor Jonathan Freedland:

Nepotřebujeme zprávu Sue Grayové, abychom se dozvěděli, že Británii řídí lhář
 
Policejní odklad zprávy o mejdanech v Downing Street jen prohloubí pocit veřejnosti, že těm, kteří jsou u moci, se nedá věřit


Začíná to vypadat jako zastírací manévr. Není to příliš cynické? Možná bychom měli Borisi Johnsonovi jen pogratulovat k úžasnému štěstí, příhodnému obratu událostí právě v pravý čas. Metropolitní policie, která až do tohoto týdne neviděla v aféře mejdanů v Downing Street nic, co by bylo třeba vyšetřovat, vtrhla do hry právě ve chvíli, kdy se Sue Grayová chystala vydatsvou dlouho očekávanou zprávu - zprávu, která hrozila ukončením Johnsonova premiérského mandátu - a zablokovla ji.

Londýnská Metropolitní policie Grayové sdělila, že si o večírcích v Downing Street může říkat, co chce, pokudo večírcích v Downing Street nesdělí veřejnosti nic.   

Jaký to bude mít dopad?  Mám na mysli důsledky pro náš veřejný a kolektivní život. Co to udělá se zemí, když ji vede zdokumentovaný lhář?

Dokonce i Johnsonovi obdivovatelé přiznávají jeho prokázanou lživost. Vědí, že byl dvakrát vyhozen ze zaměstnání za lhaní. Vzpomínají na fiktivních 350 milionů liber týdně pro britské zdravotnictví - prý k dispozici, pokud se uskuteční brezit - v nápise na brexitérském autobusu, jímž Johnson jezdil před kampaní pro brexit.  Další důkazy o jeho prolhanosti  vyšly najevo minulý   týden, kdy se objevily dokumenty, podle nichž Johnson osobně zasáhl, aby pomohl Penovi Farthingovi dopravit letecky  psy a kočky z jeho útulku pro potulná zvířata v Kábulu - a ignoroval zoufalé Afgánce, spolupracovníky Británie, které Johnsonova vláda z Afghánistánu neodvezla a vystavila je nebezpečí zavraždění Talibanem. Johnson samozřejmě lže, že  nic takového neudělal. Fakta jsou ale tak jasná, že je nelze popřít. Co to s námi dělá?

Účinek můžeme pozorovat ve dvou zemích, v jejichž čele stáli nebo stojí praktikující lháři. Vladimir Putin je tím, co morální filozof Quassim Cassam nazývá "strategickým lhářem": jeho lži jsou součástí propracované strategie, jejímž cílem není ani tak přesvědčit ruskou veřejnost, jako spíše ji zmást a učinit ji závislou na silákovi v Kremlu, který se v mlze pochybností může prezentovat jako jediný zdroj jasnosti. Lži Donalda Trumpa naproti tomu spadají do kategorie "patologických" lží, jsou funkcí sociopatické osobnosti. Účinek v USA je dostatečně zřejmý: Trump v úřadu i mimo něj upevnil situaci, v níž velká část americké populace žije nyní ve světě, který nedbá na pravdu, důkazy a vědu. Nejsilnějším prediktorem toho, zda  se Američan nechal očkovat proti covidu, je to, zda volil či nevolil Donalda Trumpa.

Johnson je případem sám pro sebe. 350 milionů liber pro britské zdravotnictví v důsledku brexitu byla strategická lež, která měla velký efekt, ale mnoho jeho lží je náhodných a oportunistických. Je to lhaní, které Johnson používá, aby se dostal z úzkých. Jsou to takové lži,  říká Cassam, "které musejí šířit lidé, kteří praktikují zálety". Je to zvyk, kterého se Johnson nemůže zbavit. Mohl například obhajovat svou roli při leteckém transportu zvířat z Kábulu. Místo toho to popřel. Byl to jeho první reflex.

I příležitostné lži mají svůj účinek. Prvním bude posun v demokratických normách, které se mění více, než by se mohlo zdát. Kdysi bylo tabu, aby kancléř prozradil něco ze svého rozpočtu, dokud ho nepředložil Dolní sněmovně.  Nyní je běžné, že britští ministři financí poskytují novinám své návrhy státního rozpočtu předem. Stará norma se vytratila. Možná jsme právě teď svědky dalšího, mnohem významnějšího posunu, který zruší předpis, že ministr, jemuž se prokáže, že v parlamentě lhal, musí odstoupit.

Rozšíří se Johnsonův efekt i mimo Westminster, takže i mezi obyčejnými lidmi se tabu lhaní oslabí? Je lákavé se tomu vysmát a trvat na tom, že jen málo Britů se řídí každodenním chováním politiků. Kromě toho je důraz na pravdu jednou z norem, kterou si společnost nemůže dovolit nechat uniknout.

Mezi parlamentem a každodenním životem však existuje ještě třetí zóna: naše veřejné instituce. Je naivní si myslet, že nejsou ovlivněny nebo kontaminovány jednáním člověka nahoře. Pokud Johnsonovy lži zůstanou nepotrestány, jistě to změní normy, kterými se v současnosti řídí například vysocí státní úředníci. Což vyvolává mnohem ostřejší obavy. Pokud se veřejnost rozhodne, že už nemůže důvěřovat těm, kteří jsou ve vedení státu, pak když hlavní vládní zdravotnický odborník bude varovat veřejnost před novou hrozbou pro veřejné zdraví, není zaručeno, že mu někdo bude naslouchat.

V USA jsou v této věci už na půli cesty. Výhrůžky smrtí tamějšímu vládnímu zdravotníku doktoru Anthonymu Faucimu jsou tak časté a závažné, že má nyní 24hodinovou ozbrojenou ochranku. Jak důvěra klesá, nahrazuje ji "surový hněv a nenávist, konspirační teorie vysvětlující svět, přesvědčení, že na faktech a důkazech nezáleží", říká Peter Pomerantsev, analytik lží politiků a autor knihy This Is Not Propaganda. Tak to může dopadnout, když zemi řídí lhář. V listopadu 2020 se Američané toho svého zbavili. Ten britský se drží dál - a teď se zdá, že mu jeho přátelé z Metropolitní policie pomohli přežít další den.

Podrobnosti v angličtině ZDE 

A bývalý labouristický ministr financí v Blairové vládě:


Katastrofální krok Metropolitní policie
 
Zbytečné rozhodnutí omezit zprávu Sue Grayové o kauze mejdanů v Downing Street může způsobit, že její závěry nebudou relevantní a ochromí zemi


Skutečným padouchem v tomto příběhu je Boris Johnson. Rozhodoval o své rezidenci i o svém pracovišti, kde se ignorovaly předpisy. Ví o tom celá země.

Všichni samozřejmě věděli, že premiér Boris Johnson lže a je nespolehlivý. Avšak tenhle člověk, který působil někdy zajímavě anarchisticky, se ukázal jako pohrdavá a přezíravá postava, postrádající nejzákladnější slušnost a čest. Dělá ostudu naší zemi, úřadu premiéra a znemožňuje vládu v Británii Konzervativním poslancům leží v žaludku: rozhodnutí o budoucnosti národa nyní závisí na tom, zda jeho zákulisní dohody s váhajícími poslanci zastaví krvácení vyvolané pohledem na jeho hnisající charakter.

Autoritativní popis toho, co Johnson spáchal a do jaké míry o tom lhal, je nezbytný k tomu, aby země mohla znovu získat trochu sebeúcty, dospět k rozhodnutí, zda bude jeho premiérství pokračovat, a přejít k rozhodování o politických strategiích, na nichž záleží lidem v Británii i v širším světě.

Po celý minulý týden se zdálo, že státní úřednice Sue Grayová je jen kousek od toho, aby svou zprávu zveřejnila - až do bleskového zásahu Metropolitní policie. Její požadavek, aby Grayová nezveřejňovala žádné podrobnosti o svých zjištěních týkajících se osmi mejdanů, které podezírá z porušení zákona, zmařil vyhlídky otevřené řešení tohoto případu.
 
Johnsonovi bude nyní v nejbližších hodinách či dnech předána nová "silně redigovaná" verze Grayovy zprávy, která bude v souladu s požadavkem Met, aby nic "neohrozilo" její vyšetřování.

Fakta, která vedla ke konání těchto osmi mejdanů, a to, co se na nich odehrálo, jsou podstatnou součástí příběhu, důležitou pro úsudek o vině premiéra. Nepodat o nich podrobnou zprávu bude katastrofální.  

Neexistuje žádný zákon, který by Metropolitní policii ukládal, aby tento neuvážený požadavek bývala vznesla. Nyní vypadá  Metropolitní policie vypadá jako spoluviník premiéra.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

1
Vytisknout
3126

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2022