Fašismus jako levná výmluva: Kde hledat kořeny ruského zla?

23. 5. 2022

čas čtení 3 minuty
Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které nyní ruské síly páchají na Ukrajině, jsou poslední ozvěnou těch, jež sovětští vojáci páchali ve východní Evropě na konci a bezprostředně po 2. světové válce. Jde však o kontinuitu, kterou Západ nechtěl a nechce vidět, upozorňuje Dmitrij Savvin.

Někteří na Západě odmítají nejnovější události jako "excesy"; ale jiní se zase snaží obviňovat to, co vidí jako obrat Vladimira Putina k fašismu. Oba tyto pohledy však míjejí podstatu věci: Počet takových zločinů je příliš velký na to, aby mohlo jít o "excesy", a příliš se podobají tomu, co dělaly sovětské síly v roce 1945.

Má-li se Západ s těmito skutečnostmi vypořádat, jeho lídři a národy musejí konečně uznat, že v tomto ohledu, jako i v mnoha jiných, je Putinův režim organickým pokračováním sovětského systému, s mnoha stejnými strukturami a dokonce mnoha stejnými lidmi. Není to nějaký nový fašistický režim, ale spíše prodloužení dobře známé minulosti.

Ale lidé na Západě tvrdošíjně odmítají mluvit o neosovětismu z toho prostého důvodu, že odkazy na Putinův "fašismus" jsou pro ně velmi pohodlné.

Důvod je zřejmý: Pokud Západ pohlíží na Putinův režim jako na neosovětský, pak se nevyhnutelnou stává otázka: Jak to vůbec bylo možné? A existuje odpověď: Ani v roce 1945, ani v roce 1991 USA, západní Evropa ani celý svět neodsoudily totalitarismus jako takový. Místo toho ho rozdělily na ten špatný, tedy Hitlerův, a údajně méně špatný, tedy komunistickou variantu.

Toto selhání umožnilo nejen fakt, že se v Rusku objevil neosovětismus, ale umožnilo také komunistickým stranám v Evropě vzkvétat a komunistické Číně zesílit - a nyní ohrožovat své vlastní lidi koncentračními tábory a Západ ekonomickou a vojenskou porážkou.

Bylo by chybou si myslet, že taková situace je vysvětlitelná výhradně rovnováhou sil. V roce 1991, kdy se socialistický tábor v čele se SSSR zhroutil a Čína ještě nebyla tak silná, byla zcela reálná šance odsoudit totalitarismus jako takový, ve všech jeho podobách.

Ale tohle se prostě nestalo. Ve skutečnosti se o to nikdo ani vážně nepokusil. Může za to právě představa, že totalita byla dvojího druhu, špatná nacistická a méně špatná sovětská. Nyní se však plody této amorální krátkozrakosti a falešného pragmatismu naplnily, od Tchaj-wanu po Lvov a od Austrálie po Rigu.

Resovětizace Ruské federace není PR hra omezená na symboly restaurování stalinismu. Jedná se o logické vyústění mnohaletého trendu, který organicky zahrnuje zahraniční vojenskou expanzi. Není to tak, že by Západ nebyl varován. Pobaltské země a východoevropské země to dělaly často, ale byly ignorovány a jejich varování odmítána.

Nemůže být pochyb o tom, že Rusové musí činit pokání za to, co udělali na Ukrajině a jinde. Ale také není pochyb o tom, že Západ musí činit pokání ze své chybné politiky rozdělování totalitarismů na špatné a "méně špatné" kategorie.

Zdroj v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
6949

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2022