Apokalypsa? Nezadržitelně roste globální potravinová krize

23. 5. 2022

čas čtení 14 minut
Generální tajemník OSN António Guterres minulý týden znovu bil na poplach, když uvedl, že nedostatek potravin na Ukrajině by mohl přispět k tomu, že se "desítky milionů lidí ocitnou v situaci nedostatku potravin". Výsledkem by mohla být "podvýživa, masový hlad a hladomor v krizi, která by mohla trvat roky" - a zvýšit pravděpodobnost globální recese.



Světový potravinový program odhaduje, že přibližně 49 milionů lidí čelí nouzové úrovni hladu. Asi 811 milionů lidí chodí každou noc spát hladových. Například v africkém regionu Sahel je počet lidí na pokraji hladomoru nejméně desetkrát vyšší než v roce 2019 před vznikem pandemie.

Nepříznivý dopad ruské invaze na dostupnost a cenu základních potravin, jako je pšenice, kukuřice, ječmen a slunečnicový olej - Ukrajina a Rusko obvykle produkují přibližně 30 % světového vývozu pšenice - byl obrovský.

Produkce pšenice na Ukrajině v letošním roce pravděpodobně poklesne o 35 % a vývoz velké části z ní může být kvůli ruské blokádě Černého moře nemožný. V březnu dosáhly světové ceny komodit, zaznamenané Organizací OSN pro výživu a zemědělství, historického maxima. I nadále zůstávají na rekordních úrovních.

Válka v Rusku prohloubila nebo urychlila již existující potravinové deficity a inflační trendy, které jsou důsledkem řady souvisejících faktorů: negativního hospodářského dopadu pandemie, z toho vyplývajících problémů v dodavatelském řetězci, zaměstnanosti a dopravě, extrémního počasí a poklesu produkce v důsledku klimatické krize, spirálovitě rostoucích nákladů na energie a mnoha dalších probíhajících konfliktů po celém světě.

Mezinárodní poradenská společnost Verisk Maplecroft ve své zprávě z minulého týdne uvedla, že země se středními příjmy, jako je Egypt a Brazílie, mají mimořádně špatné předpoklady pro to, aby se vyrovnaly s nárůstem nedostatku potravin. Mnohé vlády vyčerpaly své finanční a materiální rezervy v boji proti covidu a nadělaly velké dluhy.

Mezi mnoha dalšími zeměmi se středními nebo nižšími středními příjmy, které budou do konce roku 2022 čelit zvýšenému riziku občanských nepokojů, jsou podle zprávy Argentina, Tunisko, Pákistán a Filipíny, které jsou vysoce závislé na dovozu potravin a energií.
 

S blížící se potravinovou "apokalypsou" budou jako vždy trpět nejchudší národy, zatímco ty nejbohatší mohou být do určité míry izolovány. Obáváme se však, že bolest se bude rychle šířit i nahoru v globálním potravinovém řetězci. Spolu s ní se pravděpodobně zvýší politické turbulence, humanitární krize, nestabilita a geostrategické soupeření v celém hladovém světě.

Politické otřesy a vzpoury

Nedostatek potravin v kombinaci s růstem cen, výpadky elektřiny a nedostatkem benzínu, plynu na vaření a léků vyvolal letos na jaře politickou krizi na Srí Lance, která slouží jako nepříjemné varování pro země, které se potýkají s podobnými problémy.

Měsíce protestů vyvrcholily odstoupením premiéra Mahindy Radžapaksy, ale ani jeho skalp nezabránil tomu, aby se nepokoje zvrhly v násilnosti. Zoufalá Srí Lanka získala minulý týden překlenovací úvěr od Světové banky, který jí má pomoci zaplatit základní dovozy. Ve čtvrtek poprvé v historii nesplácela svůj dluh.

Dvouciferná inflace, kvůli níž si mnoho Pákistánců nemůže dovolit základní potraviny, byla také hlavním faktorem, který přispěl k tomu, že na začátku tohoto roku odstoupil od moci premiér Imran Chán. Jeho snaha udržet se ve funkci způsobila krizi demokracie, se kterou se Pákistán stále potýká.

Dlouhodobější faktory - represivní vláda, korupce, nekompetentnost, polarizace - podnítily nepokoje v obou zemích. Katalyzátorem, který způsobil, že se nesouhlas stal nesnesitelným, byl však hrozivý nedostatek potravin a inflace. S takovou perspektivou se nyní potýkají nejisté a nepopulární režimy od Peru, Filipín a Kuby až po Libanon a Tunisko.


Analytici srovnávají dnešní dění na Blízkém východě s revoltami Arabského jara. Egypt, jehož vláda byla v roce 2011 svržena, je největším dovozcem pšenice na světě. Asi 70 milionů lidí je závislých na státem dotovaném chlebu. Rusko a Ukrajina se v loňském roce podílely na dovozu obilí do Egypta z osmdesáti procent.

Dnešní vysoké ceny a nedostatek dodávek, zejména pokud se zhorší, by mohly způsobit režimu Abdela Fataha al-Sisiho to, co podobné problémy způsobily jeho svrženému prezidentskému předchůdci Hosnimu Mubarakovi.

Další zemí, kterou je třeba bedlivě sledovat, je Írán. Minulý týden vypukly v Chúzestánu násilné protesty poté, co vláda zvýšila ceny chleba, oleje na vaření a mléčných výrobků. Situaci Íránců zhoršují tvrdé americké sankce a tyranský, zkorumpovaný duchovní režim. Pokud bude životní úroveň nadále klesat, mohlo by dojít k výbuchu podobnému zmařenému celonárodnímu povstání v letech 2017-18.

Hladomor

V mnoha částech světa, zejména v Africe, není nedostatek potravin nový jev. Hlad je tam normou a riziko hladomoru je stále přítomné, často ještě zhoršované konflikty a změnou klimatu. Teď se tam situace zhoršuje ještě výrazněji více.

Podle údajů Globální sítě proti potravinovým krizím, společného projektu OSN a EU, se celkový počet lidí, kteří čelí akutnímu nedostatku potravin a potřebují naléhavou potravinovou pomoc, od roku 2016 téměř zdvojnásobil. A rozsah tohoto problému se rozšiřuje, v loňském roce se zvýšil o 40 milionů lidí, tedy o 20%. Nejnovější zpráva sítě vytipovala země, které vzbuzují zvláštní obavy: Etiopie, Jižní Súdán, jižní Madagaskar a Jemen, kde se podle ní 570 000 lidí - o 571 % více než před šesti lety - nachází v nejzávažnější nebo "katastrofické" fázi nedostatku potravin, kdy jim hrozí zhroucení zdrojů obživy, hladomor a smrt.

Šéf OSN Guterres varoval, že válka Vladimira Putina vážně ochromuje úsilí v boji proti hladu v Africe. Podle něj je nezbytné "vrátit zemědělskou produkci Ukrajiny a produkci potravin a hnojiv v Rusku a Bělorusku na světové trhy". Jak často poznamenávají ruská státní média, západní sankce přispěly k volatilitě světových cen.

OSN požaduje, aby byly znovu otevřeny zablokované ukrajinské přístavy v Černém a Azovském moři, aby bylo možné obnovit vývoz obilí, a to i do afrických zemí. Obzvláště silně je postižena suchem postižená oblast Sahelu. "Před našima očima se rozvíjí absolutní krize," uvedl ředitel Světového potravinového programu David Beasley po návštěvě Beninu, Nigeru a Čadu. "Docházejí nám peníze a těmto lidem dochází naděje."

Částečně je to proto, že pomoc nyní stojí více. OSN a mezinárodní agentury jsou nuceny platit nadsazené ceny, které jsou asi o 30 % vyšší než v době před příchodem covidu, aby zajistily životně důležitou potravinovou pomoc. A částečně je to proto, že potraviny jsou v poměru k příjmům dražší. Průměrná britská domácnost utratí za potraviny 10 % svého příjmu. V Keni nebo Pákistánu je to více než 40 %.


Konflikt a nestabilita


Konflikty jsou největší příčinou hladu, ať už jde o řádění islamistických džihádistů v Mali, Nigérii a na jihu Filipín, hrubé soupeření regionálních mocností v Jemenu a Libyi, nebo neomluvitelnou válku v plném rozsahu, jako je tomu na Ukrajině.

OSN odhaduje, že 60 % hladovějících na světě žije v konfliktních oblastech. Ukrajina znovu ukázala, jak válka tím, že způsobuje nedostatek základních potravin a činí běžný život neúnosným, vede k vnitřnímu vysídlení, závislosti na pomoci, nouzové situaci uprchlíků a masové migraci.

Občanská válka v Sýrii je varovným příkladem - i když existuje mnoho dalších. Relativně prosperující země je v důsledku více než desetiletého konfliktu zničená. Přibližně 12,4 milionu lidí - 60 % obyvatel - trpí nedostatkem potravin, přičemž tento počet se od roku 2019 více než zdvojnásobil.

Katastrofální válka, kterou   Etiopie zahájila v Tigraji, kam v roce 2019 vtrhla vládní vojska, je dalším případem hladomoru následujícího po hlouposti. OSN v lednu odhadla, že tam 2 miliony lidí trpí extrémním nedostatkem potravin a jsou odkázáni na pomoc v provincii, která byla dříve většinou soběstačná.

Naproti tomu Jižní Súdán nebyl od získání nezávislosti v roce 2011 nikdy schopen se plně uživit. Etnicky zakořeněná rivalita se často kombinovala se soupeřením o půdu a potravinové zdroje, což mělo katastrofální následky. Klíčovým zdrojem násilí je šmelina s dobytkem a dalším významným faktorem je sucho.

I když se země, která se potýká s problémy, ocitne v centru pozornosti mezinárodního společenství - což je zřídkakdy případ Jižního Súdánu - a válka skončí, její osud se nemusí nutně zlepšit. Poté, co loni skončila dvacetiletá okupace vojsky USA a NATO a vlády se ujal Taliban, se zdá, že se situace mnoha Afghánců zhoršila.

Miliardy dolarů, které byly do země vloženy od roku 2001, jsou nyní k ničemu. Organizace Save the Children tento měsíc uvedla, že 9,6 milionu afghánských dětí hladoví kvůli prohlubujícím se ekonomickým problémům, Ukrajině a pokračujícímu suchu. Podle charitativní organizace se jedná o nejhorší hladovou krizi v zemi v historii.

Klimatická krize a hlad

Zničená úroda, ztráta živobytí a zbídačené komunity - klíčové mikrosložky masových hladových krizí - jsou úzce spojeny se změnou klimatu a extrémními výkyvy počasí a jsou jimi ovlivněny. Stále je však obtížné najít společnou, účinnou mezinárodní akci nebo veřejný tlak, který by tuto dynamiku změnil.

Země Afrického rohu, jako je například Somálsko, zažívají nejhorší sucho za posledních 40 let při nebývale vysokých teplotách. Jak nedávno informoval časopis Foreign Policy, když už deště přišly, byly extrémní a krátkodobé, způsobily záplavy a rozmnožily hejna sarančat.

Tvrdí se, že od loňského roku zahynuly v jižní Etiopii a polopouštních částech Keni asi 3 miliony hospodářských zvířat. S poukazem na klimatické změny OSN uvádí, že letos by mohlo v celém regionu hladovět 20 milionů lidí. Jejich nelehkou situaci zhoršila i Ukrajina.

Když však charitativní organizace Christian Aid zadala průzkum veřejného mínění o regionu Afrického rohu, aby zjistila, co by se podle britské veřejnosti mělo udělat, pouze 23 % dotázaných vědělo, že je tam  problém. Naproti tomu o Putinově válce vědělo 91 % dotázaných.

Nedávno Indie ukázala nedostatek jednotného mezinárodního myšlení v oblasti klimatu, hladu a války. Rekordní vlna veder v severozápadní Indii poškodila letošní úrodu. To vedlo vládu k tomu, že tento měsíc pozastavila vývoz pšenice. Světové trhy spoléhaly na to, že Indie, druhý největší světový producent, nahradí výpadek na Ukrajině. Vláda Naréndry Módího však místo pomoci udělala pravý opak.

Vlády a analytici si obecně uvědomují kritické souvislosti mezi dvojí krizí klimatu a hladu, ale jednat tak, aby došlo ke skutečné změně, se ukazuje jako obtížnější, jak naznačují nepříliš hvězdné výsledky loňského summitu COP26 v Glasgow.

Světová banka se mezitím vydávat  peníze na tento problém - podle posledních údajů 30 miliard dolarů na pomoc zemím s nízkými příjmy, které se ocitly v klimatické a potravinové krizi.

Potraviny a politika

Až se budou psát dějiny války na Ukrajině, může být bezohledný postup Ruska, kterézačalo potraviny používat jako zbraň a záměrně narušilo jejich celosvětové dodávky, čímž ohrozilo životy nesčetných milionů lidí, považován za větší zločin než dokonce jeho nevyprovokovaný útok na sousední zemi.

Role Ruska jako klíčového vývozce obilí a energie pravděpodobně přežije současný režim v Moskvě. Jeho postavení a vliv ve světě jsou však oslabeny, a to pravděpodobně natrvalo.

To je do značné míry způsobeno Putinovou osobní neschopností uznat nebo akceptovat, že éra výjimečnosti Ruska skončila - a že Rusko, stejně jako ostatní země, obývá nově propojený, vzájemně závislý a vzájemně odpovědný svět pravidel, práv a zákonů.

Březnové hlasování Valného shromáždění OSN, které drtivou většinou odsoudilo ruskou invazi na Ukrajinu jako nezákonnou, spojilo mnoho kdysi Moskvě přátelsky nakloněných rozvojových zemí, které šokovalo Putinovo pohrdání národní suverenitou a hranicemi - a jeho zjevná lhostejnost ke stabilitě chudších zemí závislých na dovozu potravin a pohonných hmot. Byl to přelomový okamžik.


Odmítnutí Číny odsoudit invazi a její neschopnost projevit mezinárodní vůdčí roli při řešení následného celosvětového hladu a zásobovací krize může také výrazně poškodit její pověst a s ní i naděje na hegemonii. Kontrast, který představují Spojené státy, je zarážející.

Minulý týden vystoupil na půdě OSN americký ministr zahraničí Antony Blinken a prohlásil, že svět čelí "největší globální krizi v oblasti potravinové bezpečnosti naší doby". Blinken oznámil, že od 24. února, kdy začala invaze na Ukrajinu, USA poskytly dodatečnou celosvětovou nouzovou potravinovou pomoc ve výši 215 milionů dolarů k 2,3 miliardám dolarů, které již věnovaly.

Pokud se hrozící globální "apokalypsa", o které hovořil šéf britské centrální banky Andrew Bailey  v parlamentu, skutečně tuto zimu uskuteční, bude muset svět hledat pozemskou záchranu u USA, u Británie, u jejich spojenců a u  značně rozvráceného systému OSN - nikoliv u Číny, samozvané supervelmoci 21. století. Výzva, která je před námi, je skutečně obrovská.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
7906

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2022