Británie má s Johnsonem naprosto neskutečnou vládu. Konzervativní poslanci však lháře a podvodníka Johnsona dál podporují

26. 5. 2022

 

Tak, a je to tady. O tom, že Boris Johnson vyjádří ve svém prohlášení před Dolní sněmovnou ke zprávě Sue Grayové hlubokou lítost, se intenzivně informovalo. Ale Borisovi ta lítost vydržela sotva 30 vteřin a to, co jsme dostali poté, byla klasická neomluva narcisty. Nevkusný příval sebelítosti. Člověk, kterému jiní škodí a on za nic sám nemůže. Dobrý člověk vyvržený na širé moře ve světě, kterému nerozumí.

Odsouzenec (John Crace pravidelně nazývá ve svých komentářích Johnsona "odsoucecem", protože byl za účast na jednom z mejdanů odsouzen k pokutě, pozn. red.) začal tím, že je Grayové vděčný. To určitě je. Nebylo pochyb o tom, že byla tvrdá. Koneckonců je to kariérní úřednice, která celý život řeší cizí průšvihy. Ano, v její zprávě bylo několik výmluvných detailů - skvrny od vína, zvratky, rvačka, útěk z dohledu průmyslových kamer ve čtyři ráno, zfalšované  pozvánky - to vše naznačovalo, že všichni věděli, že jednají proti zákonu. Ale žádná kouřící zbraň tam nebyla. Nebo ne taková, která by dokázala tohoto premiéra beze  studu zlikvidovat.

"Neříkám to proto, abych se zprostil viny," opakoval Johnson. Až na to, že to proto říkal. A znovu a znovu se shledával hodným úplného rozhřešení. Šel by do hrobu s přesvědčením, že se ničeho nedopustil. Už jen proto, že když ho policie nezatkla za žádný zločin, tak se žádného nemohl dopustit.

Lidé také dost dobře nechápou, že premiérský úřad v Downing Street je obrovská budova, takže nebylo možné mít všechny pod dohledem. Což je divné, protože  jiní premiéři si stěžovali, jak je ta budova malá. A Johnson přece všechny své zaměstnance vedl, když pravidelně chodil na ty protizákonné mejdany.  Chudáka ho nikdy  nenapadlo, že některé ty mejdany mohou trvat celé hodiny. Odsouzenec se vždycky divil, proč je tam tolik hluku a uklízečky si stěžují, že musí tolik uklízet.

Johnson skončil svůj projev ve sněmovně s tím, že staré špatné časy jsou pryč. Ani ho nenapadlo, že by mohl být nějakým způsobem zodpovědný za chaos a porušování zákonů v Downing Street - a odteď se hodlá chovat k bezvýznamnám  lidem mimořádně hezky. Možná s nimi bude i mluvit.

"Stydíme se," řekl a pohrdavě, královsky mávl rukou. Až na to, že se vůbec nestydí.  K pocitu pokory potřebujete empatii a stav milosti.

Nebyl v něm ani náznak lítosti nebo upřímné omluvy. Jen  bláboly. Johnson je mnohem nebezpečnější než notorický lhář. Amorální sociopat schopný uvěřit jakékoliv lži jako pravdě, pokud se hodí do jeho solipsistického světonázoru. Nic neotřese jeho přesvědčením, že nikdy nelhal parlamentu ani nikomu jinému. Pravda je přece  jen otázkou vnímání.
 
Šéf labouristické opozice Keir Starmer se pokusil rozkrýt zející trhliny v odsouzencově logice. Zpráva Sue Grayové dokazovala obrovskou aroganci premiéra. I když se zdálo, že byla místy silně upravená, pořád v ní bylo dost na to, aby každý rozumný člověk očekával, že premiér rezignuje.

Copak se Johnson nikdy nedivil, proč jsou všichni permanentně naštvaní a po 16. hodině není možné najít nikoho, kdo by dělal nějakou skutečnou práci? Jak to, že se nikdy nedíval na stoly zatížené chlastem a neříkal si, co se to sakra děje? A nápad, že si vládní poradce  pro etiku přinese do práce vlastní karaoke přístroj, byl jako ze satirického filmu The Thick of It.

Reakce toryů byla tlumená. Našlo se několik obvyklých pitomců - vystupte si Peter Bone, Michael Fabricante a Craig Mackinlay -, kteří tvrdili, že premiér je vzor ctnosti a že nikdo nemůže očekávat, aby vláda dodržovala zákony, protože jsou všechny tak složité - pouze konzervativní poslanec Tobias Ellwood označil odsouzence za lháře, který likviduje image toryovské strany.

"Příští volby prohrajeme," prohlásil Elwood. zatímco se mu několik členů jeho strany posmívalo. Jsou stejně neteční k pravdě jako jejich vůdce. Ostatní konzervativní poslanci se omluvili a odešli. Cokoli, jen aby unikli z místa činu. Čtyřicet minut od začátku Johnsonova projevu  byly poslanecké  lavice zaplněny ani ne ze čtvrtiny. Ačkoli kabinet s kamennou tváří musel zůstat a nechat se za trest zbít. Otázkou je, co bude dál. Dokáží konzervativci donutit Johnsona k rezignaci? Nebo dál zůstanou u muže, který je bude táhnout ještě hlouběji do špíny?

O pár hodin později měl odsouzenec tiskovou konferenci v Downing Street. Teď byl ještě víc rozložitý. Otevřeně se smál novinářům do tváře, když se bezostyšně nepokoušel odpovídat na jejich otázky. Jeho odpovědí na obvinění, že lhal parlamentu a zemi, byly další lži. Byla to jaksi příhodná symetrie. Nemůže si pomoci.

Nejblíže tomu, aby se z toho dostal, bylo, když se ho Jessica Elgotová z Guardianu zeptala, zda mu nevadí, že jeho tiskoví mluvčí otevřeně lhali médiím o večírcích, které se prý nekonaly, přestože na nich sami byli. Je  to asi takhle, řekl. Jeho mediální tým je stejný jako on. Skutečně věří svým vlastním lžím. Zvratky v jejich odpadkových koších byly zvratky pracovní.