Jak se připravit na příští Ukrajinu

27. 5. 2022

čas čtení 15 minut
Washington musí zvýšit podporu pro zranitelné partnery – než bude příliš pozdě, napsala Michèle A. Flournoyová.

Je příliš brzy předpovídat, jak skončí brutální, neopodstatněná válka Ruska proti Ukrajině. Ale prozatím je jasné, že ruská armáda v první fázi války šokujícím způsobem nedosáhla očekávaného výkonu, zatímco ukrajinská armáda obstála vysoko nad její váhovou kategorií. Jiné revizionistické mocnosti uvažující o agresi budou bedlivě zkoumat selhání Ruska, aby se vyhnuly stejným chybám, a země, které ohrožují, budou zkoumat příklad Ukrajiny, aby zjistily, jak odrazit většího a lépe vybaveného protivníka.

Ale pro Spojené státy z toho také plynou ponaučení. Vedoucí představitelé obrany USA musejí zvážit, co znamenají výsledky na Ukrajině nejen pro to, jak Washington hodnotí vojenské schopnosti protivníků, ale také pro to, jak mohou Spojené státy a jejich spojenci používat asymetrickou taktiku k podkopání silných stránek těchto protivníků a využití jejich slabin. Například armády vůdců, kteří netolerují nesouhlas nebo zpochybňují námitky, budou zranitelné vůči řadě problémů, od chybných strategických kalkulací a nedostatečné logistiky až po špatné velení na bojišti a morálku jednotek. To je systémová slabina autoritářských režimů, ale náchylné mohou být i jiné státy. Kromě toho armády, které nebyly vyzkoušeny v bitvě, mohou mít potíže s výcvikem vojáků pro skutečné podmínky, kterým budou ve válce čelit, aby účinně bojovali jako vševojskové síly a aby se v reálném čase přizpůsobily asymetrické taktice protivníka.

Válečné úsilí Moskvy bylo hluboce chybné, ale to není jediný důvod, proč si ukrajinské síly vedly tak dobře: Dokázaly využít ruských slabin částečně díky pomoci, které se jim dostalo od Západu. Pozoruhodný výkon ukrajinské armády je přímým výsledkem mnohaletého úsilí o bezpečnostní pomoc vyvíjeného Spojenými státy a jejich spojenci v NATO od ruské invaze na Krym v roce 2014. Za osm let podpora v podobě vybavení, výcviku a pomoci s plánováním proměnila ukrajinskou armádu v daleko schopnější bojovou sílu. Za poslední tři měsíce přinesla jednotná západní pomoc také změnu na bojišti. Desítky zemí se spojily, aby sdílely zpravodajské informace, nabídly vojenskou a ekonomickou pomoc a uvalily na Rusko vážné ekonomické a politické náklady.

Na Ukrajině má nyní Washington funkční model pro posílení schopnosti svých spojenců a partnerů bránit se a případně odstrašit do budoucího konfliktu. Neměl by s vyvozením závěrů čekat na to, až jiný mocný stát ohrozí menšího souseda.

V čem se Kreml zmýlil

Rusko udělalo před a po únorové invazi mnoho chybných kroků a zaměření se na zdroje těchto problémů poskytuje vodítka, jak se jim vyhnout nebo je překonat. Moskva a další případní agresoři se z těchto neúspěchů poučí a stejně tak by se měl poučit i Washington, který vezme na vědomí způsoby, jakými by se příští země, která rozpoutá útočnou válku, mohla snažit zlepšit výkony Ruska na Ukrajině.

Mnoho ruských chyb pramení z vůdcovského klimatu v Kremlu. Autoritářští vůdci netolerují nesouhlas ani nevítané zprávy a ruský prezident Vladimir Putin není výjimkou. Jak bylo zřejmé z jeho televizního setkání s nejvyššími poradci pro národní bezpečnost před invazí na Ukrajinu, Putin vytvořil klima, ve kterém se podřízení obávají, že se dostanou do rozporu s jeho světonázorem nebo ho dokonce zpochybní. Říkat Putinovi pravdu je receptem na veřejné ponížení, propuštění nebo i něco horšího. V kontextu války je výsledkem to, že vůdci neprovádějí zátěžové testy svých předpokladů a že se přizpůsobují příliš pomalu, když jejich plány nepřežijí kontakt s realitou. Počáteční Putinovo přesvědčení, že ruská armáda má drtivou převahu a že Ukrajinci postrádají vůli a schopnost bojovat, se rychle ukázalo jako mylné, ale Kreml svůj přístup nepřizpůsobil. Místo toho Putinovo toxické vůdcovství a křehký rozhodovací proces stanovily podmínky pro neúspěšný pokus o dobytí Kyjeva.

Netolerance nesouhlasu a debat je charakteristickým znakem autoritářských systémů, ale demokracie nejsou vůči tomuto problému v žádném případě imunní. Ve Spojených státech chybné předpoklady a špatné plánování zmařily americkou invazi do Iráku v roce 2003. Vytváření vůdcovského klimatu, ve kterém je nesouhlas při přípravě plánů nejen tolerován, ale také vyžadován, dramaticky zvyšuje šance na úspěšné výsledky.

Mezi vojenskými profesionály existuje rčení často připisované Omaru Bradleymu, americkému generálovi, který sloužil jako předseda sboru náčelníků štábů po druhé světové válce: "Amatéři mluví o strategii. Profesionálové studují logistiku." Ruská vojenská logistika v této válce byla zcela nedostatečná. Ukrajinci tohoto nedostatku využili, sabotovali předsunuté jednotky a zuřivě bránili zásobovací linie, když se ruská armáda pokoušela dosáhnout Kyjeva. Ruským silám rychle došly palivo, jídlo a další základní zásoby. Byla tato neschopnost poskytnout invazním silám logistickou podporu a operační zabezpečení důsledkem nedostatečného plánování? Odčerpávaly zdroje úplatky a korupce? Byla to naprostá neschopnost? Pravděpodobně všechno zde uvedené. Nedostatky Ruska v této oblasti a jeho neschopnost přizpůsobit se útoku odhalily kritickou zranitelnost, kterou by ukrajinské síly měly nadále využívat. Jeho selhání také slouží jako varování pro každého budoucího agresora, který se snaží nasazovat sílu na velké vzdálenosti nebo na sporném území.

Dalším překvapením bylo selhání ruského letectva ve snaze získat kontrolu nad ukrajinským nebem nebo úspěšně provádět společné operace s jednotkami na zemi, přestože má větší síly než Ukrajina. Ukrajinské jednotky jen za první dva měsíce války sestřelily odhadem 172 ruských leteckých prostředků. Ruské piloty omezuje fakt, že mají ve svém inventáři málo přesně naváděných střel dlouhého doletu, což znamená, že musí často operovat v dosahu ukrajinských protiletadlových zbraní. K dnešnímu dni ruské letectvo primárně provádělo záměrné údery na vojenské a civilní cíle (tyto civilní cíle přispěly k obviněním z válečných zločinů), přičemž pozemním silám v boji poskytovaly malou nebo žádnou blízkou leteckou podporu. Bez průzkumných a úderných strojů ve vzduchu jsou vojáci mnohem zranitelnější a méně efektivní.

Také se zdálo, že ruské síly nejsou dostatečně vycvičeny pro typ operací, o jejichž provedení byly žádány. Pozemní síly nebyly připraveny na intenzivní boj mezi domovními bloky, který je charakteristickým znakem městské války. Nebyli ani připraveny čelit ukrajinskému protivníkovi, který je vycvičený v asymetrické taktice, připravený sabotovat invazní síly propichováním palivových nádrží v noci nebo přepady malých jednotek, aby zlikvidoval vysoké ruské vojenské velitele a jejich komunikační sítě.

A konečně, špatný výkon ruské armády a nekontrolovatelné páchání válečných zločinů svědčí o nízké kvalitě jejího vedení. Profesionální étos je na bojišti zásadní. Ale Rusku chybí profesionální poddůstojnický sbor, často spoléhá na brance s malým výcvikem a nízkou morálkou a nehorázně porušuje mezinárodní právo a vojenskou etiku.

Dohromady tyto chyby vedou k širšímu selhání na strategické úrovni. Putinův špatný odhad přináší budoucnost, které se obával: Jednotnější a rozhodnější transatlantickou alianci, Finsko a Švédsko dožadující se vstupu do NATO, opevněné vojenské pozice NATO na periferii Ruska a závazek zvýšit výdaje na obranu dříve zdráhavých evropských členských států. Výsledkem je silnější, posílené NATO a slabší, izolovanější Rusko.

Jak Ukrajina využila výhod

Naproti tomu dosavadní výkon ukrajinské armády v tomto konfliktu předčil očekávání. Není to stejná armáda, která nedokázala zabránit ruským silám v okupaci Krymu v roce 2014. Co se změnilo?

Za prvé, v letech od ruské ilegální anexe Krymu se Ukrajina soustředila na to, aby se stala, jak to kdysi řekl generál Tony Thomas, bývalý velitel velitelství speciálních operací USA, spíše "dikobrazem", nestravitelným pro ruského medvěda. S pomocí Spojených států a dalších členů NATO Ukrajina podnikla soustředěné úsilí k výcviku a vybavení svých sil, aby lépe bránila a odrážela ruskou invazi. V tomto procesu se ukrajinská armáda stala agilnější a inovativnější. Zvládla použití raketového systému Javelin a malých dronů k ničení ruských tanků, stejně jako Stingerů a dalších raket země-vzduch pro sestřelení ruských letadel. A naučila se, jak provádět vysoce účinné sabotážní operace pod rouškou tmy. Investice Ukrajiny do přeorientování svých sil na asymetrické válčení se v současném konfliktu velmi vyplácejí. Nyní mohou Spojené státy a jejich spojenci studovat ukrajinský případ, aby zopakovali trvalý výcvik a poradenství, zaměření na nové operační koncepce a sladění prostředků s požadovanými výsledky, které umožňují, aby bezpečnostní pomoc měla mimořádný dopad.

Skutečná záplava vojenské techniky dodaná za poslední tři měsíce byla možná, protože Ukrajina sdílí pozemní hranici se zeměmi NATO daleko od jejích hranic s Ruskem. Dar příznivé geografie však nemusí být přítomen v budoucích konfliktech, takže proaktivní bezpečnostní pomoc bude nezbytná, aby se předešlo situaci, kdy se Spojené státy a jejich spojenci snaží zaplnit mezery až po vypuknutí krize.

Stejně důležité jako samotné vybavení je to, jak je Ukrajina využila. Vojenští historici se například mohou ohlížet na tuto válku jako na přelomový bod v používání dronů na bojišti, když se nad ukrajinskou oblohou rozprostřely tisíce průzkumných a smrtících bezpilotních letadel, která útočí na obrněné cíle za zlomek nákladů konvenčních systémů. Ale Spojené státy a jejich spojenci mohli vyvinout ještě soustředěnější úsilí, aby připravili ukrajinské obranné síly na tuto válku. Váhání některých zemí poskytnout Kyjevu smrtící pomoc před ruskou invazí znamenalo, že ukrajinské síly musely absolvovat rychlokurzy, jak obsluhovat nové vybavení, pouhé dny nebo hodiny před jeho použitím v bitvě. To zjevně není ideální a takové učení na poslední chvíli nemusí být v budoucích konfliktech možné. Vitální výcvik proto musí proběhnout dlouho předtím, než k nim dojde.

Ukrajina také těžila z existenčního zájmu vyhrát válku a z většího odhodlání, které s tím souvisí. Neexistuje silnější motivace k boji než obrana vlastní rodiny, domova a země. Mnoho ruských vojáků mezitím nechápe, proč Rusko vůbec šlo do války; někteří mají rodinné a kulturní vazby na Ukrajinu. Tento rozdíl v odhodlání se projevuje na bojišti. Není divu, že i ostřílení bojovníci z Wagnerovy skupiny – ruští žoldáci proslulí svou brutální taktikou v Libyi a Sýrii – podle zpráv médií odmítli sloužit na Ukrajině. A připravenost ukrajinského lidu odolat ruské agresi inspirovala druhy mezinárodní podpory, které přinášejí hmatatelné výhody, od bezpečnostní pomoci a vojenského vybavení po ekonomickou a humanitární pomoc a významné sankce proti Rusku. Na vůli bojovat záleží, a to ve vícero ohledech.

Prokyjevská koalice

Dosavadní příspěvky Spojených států a jejich spojenců k úspěchu Ukrajiny nabízejí šablonu, kterou lze aplikovat na budoucí konflikty. Za zmínku stojí zejména bezprecedentní využití zpravodajských informací ze strany Bidenovy administrativy. Rychlé odtajnění informací na počátku krize za účelem boje proti ruské propagandě pomocí tvrdých faktů upřelo Putinovi schopnost vytvořit falešný příběh a vyrobit ospravedlnění války. Sdílením zpravodajských informací s partnery Washingtonu usnadnilo úkol dát dohromady velkou a efektivní mezinárodní koalici, protože jeho spojenci a partneři byli schopni vyvinout společné hodnocení hrozby. A pokud jsou zprávy médií, že Spojené státy poskytly zpravodajské informace ukrajinským silám, pravdivé, Washington nepochybně zvýšil jejich efektivitu na bojišti, což jim umožnilo mařit ruský postup a zaměřit se na koncentraci ruských sil.

Kromě sdílení zpravodajských informací se v první reakci na ruskou invazi vyplatily rozsáhlé konzultace Bidenovy administrativy se spojenci a partnery. Vysoký stupeň spolupráce na logistické i politické úrovni umožnil pozoruhodnou transatlantickou jednotu za zpřísňujícími se sankcemi a dobře koordinovaným tokem vojenského materiálu, který zaplnil kritické mezery v ukrajinském arzenálu, od systémů protivzdušné obrany ruské výroby poskytovaných východoevropskými zeměmi až po dělostřelectvo, minomety, munici, protilodní střely, ozbrojené drony a obrněná vozidla od ostatních. Synchronizované využití více zásobovacích linií z předních zemí NATO na Ukrajinu umožnilo rozmístit nové vybavení v rekordním čase. Přes všechen svůj úspěch ale prudký nárůst vojenské pomoci Ukrajině také odhalil zranitelnost v americké obranné průmyslové základně – například zásoby protiletadlových střel Stinger byly výrazně vyčerpány a jejich nahrazení bude nějakou dobu trvat. Washington bude muset posílit slabé články, ale celkově může případ Ukrajiny považovat za dobře fungující model úzké koordinace.

Nejdůležitější je, že Spojené státy a jejich spojenci udrželi silnou podporu Ukrajině, aniž by rozpoutali širší válku mezi Ruskem a NATO. Když se ruští vůdci zapojili do řinčení jadernou šavlí, reakce USA byla klidná a rozvážná. Spojené státy a NATO postupují opatrně, pokud jde o vojenské zapojení, odmítají návrhy na bezletovou zónu, aby se vyhnuly přímému kontaktu jejich personálu s Rusy, a zároveň stále potvrzují svůj závazek bránit "každý centimetr" území NATO. Čas ukáže, zda je tato rovnováha udržitelná. Pokud se bude zdát, že ruské síly míří k porážce a Putin použije chemické nebo taktické jaderné zbraně, aby se pokusil znovu získat iniciativu, nebo pokud se Rusko přepočítá a zaútočí na zásobovací linie na území NATO, taková jasná eskalace otestuje odměřený postoj aliance.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6157

Diskuse

Obsah vydání | 31. 5. 2022